Re: Ahoj
Napsal: pon 18. bře 2019 15:44:51
Sorry, zapomněl jsem minule kde jsem, a napsal jsem to ve svym obvyklým stylu "od rány," tak to zkusim "znovu a lépe," snad to k něčemu bude.
Když mi bylo kolem 20, tak mi moje infant ego dělalo ze života peklo tim, že jsem se ho snažil zničit, ale tím nejblbějším způsobem - hodně jsem chlastal a dělal i horší věci. A nejen, že to k ničemu nevedlo, spíš naopak: Čím víc jsem se snažil s tim bojovat, tim horší výsledky. Nevím, kolikrát jsem všechny "hračky" vyhodil a zanedlouho je sháněl znova. Ale v r. 2005 a 2006 se stalo pár věcí, který naprosto obrátily moje priority a infant ego se díky tomu dostalo až na jejich konec. Najednou mi přestalo vadit a mohl jsem se věnovat věcem, co se nedají dělat pod vlivem.Taky jsem radikálně snížil počet hraček, (což bych měl asi brzo udělat zas - už těch "hraček" - i těch nefunkčních - mám zas nějak moc a začíná mi to překážet.)
Co se dělo dál, už je jiná historie, ale chtěl jsem to shrnout asi takto (a neplatí to jen na tohle) - musím to mít pod kontrolou, v momentě, kdy je to obráceně, tak je zle a všechno je pryč: peníze, kontakty... časem se to podepíše i na zdraví. Nechápal jsem, proč ode mě všichni utíkali, proč jsem nebyl schopen "najít si babu" a nevím kolik těch proč bych eště dokázal jmenovat - a bylo by to na dost dlouho. Prostě jsem byl pořád na šrot... a když zrovna ne, tak jsem se zašíval doma pod kontrolou infant ego. Až jsem to jednoho dne dost nedobrovolně utnul a podrobně nedobrovolně změnil prostředí, tak to najednou šlo všechno a samo.
Není to sranda "zapsat" se do tohle klubu a nezbláznit se z toho. Neměl jsem k tomu daleko (zbláznit se,) ale naštěstí to nedopadlo, takže tady teď můžu psát takovýhle věci. No snad to k něčemu bude, berte to jako pokus o poučení těm, co si se svym infant ego (a nejen s nim) nevědí rady. Žít jako had, co žere svůj vlastní vocas, není život, ale peklo.
Když mi bylo kolem 20, tak mi moje infant ego dělalo ze života peklo tim, že jsem se ho snažil zničit, ale tím nejblbějším způsobem - hodně jsem chlastal a dělal i horší věci. A nejen, že to k ničemu nevedlo, spíš naopak: Čím víc jsem se snažil s tim bojovat, tim horší výsledky. Nevím, kolikrát jsem všechny "hračky" vyhodil a zanedlouho je sháněl znova. Ale v r. 2005 a 2006 se stalo pár věcí, který naprosto obrátily moje priority a infant ego se díky tomu dostalo až na jejich konec. Najednou mi přestalo vadit a mohl jsem se věnovat věcem, co se nedají dělat pod vlivem.Taky jsem radikálně snížil počet hraček, (což bych měl asi brzo udělat zas - už těch "hraček" - i těch nefunkčních - mám zas nějak moc a začíná mi to překážet.)
Co se dělo dál, už je jiná historie, ale chtěl jsem to shrnout asi takto (a neplatí to jen na tohle) - musím to mít pod kontrolou, v momentě, kdy je to obráceně, tak je zle a všechno je pryč: peníze, kontakty... časem se to podepíše i na zdraví. Nechápal jsem, proč ode mě všichni utíkali, proč jsem nebyl schopen "najít si babu" a nevím kolik těch proč bych eště dokázal jmenovat - a bylo by to na dost dlouho. Prostě jsem byl pořád na šrot... a když zrovna ne, tak jsem se zašíval doma pod kontrolou infant ego. Až jsem to jednoho dne dost nedobrovolně utnul a podrobně nedobrovolně změnil prostředí, tak to najednou šlo všechno a samo.
Není to sranda "zapsat" se do tohle klubu a nezbláznit se z toho. Neměl jsem k tomu daleko (zbláznit se,) ale naštěstí to nedopadlo, takže tady teď můžu psát takovýhle věci. No snad to k něčemu bude, berte to jako pokus o poučení těm, co si se svym infant ego (a nejen s nim) nevědí rady. Žít jako had, co žere svůj vlastní vocas, není život, ale peklo.