Můj příběh 8 konec

[Janička]

M: Magda (maminka Adélky)
T: Terezka
A: Adélka

1. Den
A: Tak jo, co jste chtěli vyřešit? Aspoň si chvilku odpočinu od toho žvatlání. Je to divný se zase bavit normálně.

'No Teda. Tohle bylo poprvé co jsem Adel slyšela mluvit jako dospělou a musím říct že mě to udivilo. Chovala se tak rozumně a zodpovědně. Myslím že tahle holka by se v životě neztratila.

M: No, Terezka by na tebe měla pár otázek a já vlastně taky. Jedná se vlastně o školku a hlavně o tebe. Terezko? Začneš?
T: Jistě, děkuji. Jedná se o to, že jsem z tebe už celá smutná. Myslím že si to uvědomuješ taky, prostě nemůžu být ve školce pořád jen s tebou. Chováš se tam úplně jinak než tady nebo kdekoli jinde. Já i tvoje máma chceme zjistit proč se tak chováš a nějak to vyřešit.
M: Ano. Přesně. Terezka mi řekla jak si ve školce nešťastná nebo co, a že si tam ani s nikým nehraješ. Víš jak tě mám ráda zlatíčko. Udělám pro tebe všechno co budeš chtít, když to bude v mých silách.
A: hmm hm brek eehhe fňuk, fňuk. Promiň mami. Promiň Terez. Já to nedělám schválně. Mám tě taky moc ráda mami. Ve školce se mi moc líbí a jsem tam ráda. Když tam jdu tak se celá těším ale jak vejdeme dovnitř tak si nejsem jistá jestli sem tam správně. Prostě si přijdu že tam nezapadám.
T: ale notak Adel. Všichni jsou tam hodní a vždycky si s tebou chtěli hrát. Ty ses jich bála nebo proč ti přijde že tam nezapadáš? Nikdo ti tam nechce ublížit. A kdyby se přeci jen něco stalo tak můžeš p vždycky přijít zamnou.
M: Já jsem sice ráda že si i někým jiným než se mnou. Mám tě doma od 14cti let, kdy ses mi svěřila že se ti líbí plenky. Nikdy jsem ti nic proti tomu neřekla a jestli ve školce být nechceš tak nemusíš.
A: Moc vám děkuju. Eehhe fňuk Mě se tam vážně líbí 'fňuk fnuk' a všichni jsou tam hodní ale každý do posledního má ten nejdražší balíček protože to chtějí. Já jediná mám ten základní a ' heeeheeeehe fňuk fnuk' a prostě mi přijde že tam nezapadám.
T: Tak přece je to tak. Přesně to co jsem si myslela. No, tohle si budete muset vyřešit vy dvě.
M: Tohle ti tedy vadí? Ale di ty, tohle si mi měla říct už dávno. Terezko! Nevím jaké máte ty balíčky ale každopádně bych ráda Adélce zaplatila ten nejlepší.
A: jeeeeeeeeeeee děkuju mamiiiiiiiiii. Jsem tak ráda. Tobě taky moc děkuju Terezko. Bez tebe bych se tam pořád bála, a nikdy bych mamince neřekla nic o tom že si tam nepřipadám dobře. Moc ti děkuju. Slibuju že se tam už budu snad chovat normálně. Já si prostě jen připadala nějak bokem.
T: No, taky jsem ráda. Tak snad už to bude vpořádku. Už nebuď smutná Adélko.
A: Já nejsem smutná Terezko. Už ne. Aje ty se dnežka kvůli mě nedoštaneš domu. Fňuk. Možná ani čelý týden. Fňuk Fňuk.
M: No, tak to by jsme měli. A jak koukám i Adel už je zase vpohodě. Zase malá co? Hahahahahah ty brepto. Neboj Terez, bude to maximálně ten týden. Opravdu tě tady nechci držet proti tvé vůli ale ven tě v téhle bouří nepustím.
T: Vpořádku. Já tomu rozumím. Taky se mi ven nijak nechce. Nemám s sebou ale žádný věci.
M: neboj se. Jsi náš host. Nějaký věci se tu najdou, spát můžeš buď v pokoji pro hosty ale tam je zima a nebo u Adel. Sice je to spíš dětský pokoj ale má tam dětskou a i normální postel. Jídla tu máme dost a všechno co potřebujeme.

Vybrala jsem si spát s Adélkou, mám ji ráda a snad to bude pěknej týden. Její mamce to bylo jasný, že jsme opravdu kamarádky, a tak byla možná i trochu ráda že když u nich musí být někdo na týden tak jsem to já. Čekala jsem co se tedy bude dít a zatím popíjela s Magdou kafe. Adel už se zase chovala stejně jako vždy a šla se dívat na televizi k sobě do pokoje. Už nevím jak dlouho jsme tam seděli ale pokecali jsme si pěkně. Bylo už celkem pozdě a tak se Magda rozhodla že mi ukáže celý dům abych věděla kde co mají a nebloudila tam. ' a mapu bys Magdo neměla?' jen se zasmála a vysvětlila mi že se tu dá celkem dobře orientovat, i když je ten dům tak velký stejně používají jen asi 8 místností. Prošli jsme celý dům a patra a nakonec jsme si nechali Adelčin pokoj a vlastně na tento týden i můj. Když jsme vešli dovnitř tak nás Adel akorát pozdravila a jinak se dívala pořád na pohádku. Její pokoj byl něco co jsem nikdy neviděla, předtím ani potom. OBROVSKÁ MÍSTNOST, byl to dvoupatrový pokoj. Dolní část byla nádherně dětsky vyzdobená a horní byla spíše pro dospělé záležitosti. Dole byli hromady hraček, elektronika, dětská a dospělá postel, přebalovací pult a spousta dalších věcí. Vše se tam vešlo bez problémů a ještě zbývala spousta místa. Horní část byla úžasná a snová, z jedné strany vedli nahoru točite schody, uprostřed místnosti byl zábradlím obehnaný otvor tak na 5x5 metrů kterým bylo vidět dolů. Točite schody byli super ale z druhé strany patra vedla dolů nádherná točitá skluzavka, jako na hřišti. Přesně takhle by jste si představily pokoj když by se řeklo /pokoj pro princeznu/. Muselo to vypadat hodně komicky, jen jsem tam stála s pusou dokořán a sledovala to všechno. Pak přišel ale další šok, postel ve které jsem měla spát byla opravdu jako ze zámku. Nádherná zdobená postel s nebesy a obrovská jako pro 4 lidi. Polštářů snad 6 a tak měkké a hebké. ' No Teda, tam by jsme snad mohli s Adel spát obě jak je obrovská.' Hmm chichichichi Adélka k nám přišla a začala se k nám oběma tulit. ' No a kdo říká že v ní nemůžete spát obě. Když budeš chtít může s tebou Adel klidně spát, tedy pokud ti nebude vadit že má ty plínky., ale neeeeee a jasně že nebude. Poď ke mě ty beruško, tak co? Budeme spinkat spolu v postýlce? Joooooooo? Chceš?.,Adélka se tak hezky usmála že nebylo ani potřeba nic říkat. hmmmm, tak dobře, budeme. Ona byla Adel plná protikladů ale dokázala si každého získat jen pohledem. Jednou se chovala jako dítě, potom když se jí to hodilo zase jako dospělá. Večer před spaním jsem se šla s dovolením vykoupat a po mě měla jít Adélka, tu ale koupala maminka, a to ve vaně. Chtěla jsem Magdě pomoct a vykoupat ji, ale ona nechtěla a tak jsem zatím aspoň uklidnila hračky které měla Adel rozházené snad po celém pokoji. Musela jsem jim trochu pomoct, když už nic tak jsem tu měla být týden s nimi a tak jsem byla ráda že si rozumíme. Co si vzpomínám tak jsme si ten den už akorát šli lehnout. Ta postel byla tak velká že jsme se do ní vešli bez problémy a ještě měli pohodlí. Adélka spala s dudlíkem a byla tak roztomilá jako nikdo, jednu chvíli se ke mě dokonce přítulila jako koťátko a to byla ta chvíle kdy jsem si řekla ty slova. Tuhle práci ve školce chci dělat, tohle je to co mě naplňuje.

2. Den
Ráno jsem se vzbudila v krásné posteli a napřed jsem se divila kde to jsem. Potom jsem ale viděla vedle sebe spinkat Adélku a hned si to uvědomila. Jsem ráda že můžu být ten týden tady, jinak bych totiž asi strávila tu dobu zavřená ve školce protože domu bych v té bouří nedošla. DOMŮ!!!!! Sakra mamka. Jak jsem na ni mohla zapomenout. Hned jsem běžela do obýváku kde jsem si nechala mobil, chtěla jsem máme zavolat ale neměla jsem signál ani kredit. SAKRA SAKRA SAKRA!!!!! Magda už byla taky vzhůru a asi mě slyšela protože přišla za mnou a hned se ptala co se děje. Vše jsem ji řekla a naštěstí mi pomohla. Mají doma i pevnou linku, překvapivě fungovala i když je venku takový počasí. Zavolala jsem mámě, vše bylo vpořádku a ona byla taky doma a v bezpečí. Mamka mi ale dala do hlavy dalšího brouka, ' a máš s sebou aspoň něco na oblečení Terezko!' no a mohla jsem přemýšlet o dalším problémů. Vlastně jsem na sobě měla pořád to oblečení co včera a navíc jsem v něm i spala. Přemýšlela jsem a asi jsem vypadala dost zahloubaně, nakonec mě zachránila zase Magda a nabídla mi že mi půjčí nějaké oblečení od Adel, jsme tak stejně velké a ona svoje dospělé stejně skoro nenosí. Jestli jste se pozastavily nad tím jaky mají dům nebo Adel pokoj tak tohle by vás totálně odepsalo. Magda mě vzala k Adel do skříně, no teda spíš do šatny. Byla to jedna velká dlouhá místnosti rozdělena na 2 části. První část byla plná dospělého, značkového a hodně drahého oblečení. Značky typu Armami atd. Prostě luxusní oblečení ke kterému se každý jen tak nedostane. Druhá část byla naopak plná dětského oblečení v její velikosti. Magda mě vzala do první části a řekla ať si vyberu co chci. Vzala jsem si nádherný tričko a leginy. Oba kusy oblečení byli od stejné značky a i když jsem měla ve školce dost velký plat tak bych na ně vydělává tak 6 let. Začala jsem pomalu uvažovat kdo vlastně jsou když mají tolik peněz, to nebylo samo s sebou. To já si vždycky říkala že když budu mít hodně peněz tak udělám něco pro školku a zkusím to nějak rozšířit. Měla jsem velké podnikatelské sny. Hned jak mě v tom oblečení viděla Adélka tak rychle utíkala za mamkou a zavolala mě k nim. Bála jsem se že si bude Adel stěžovat že mám její oblečení ale to co přišlo mě strašně překvapilo ale byla jsem hrozně ráda. Adel totiž mamince řekla že mi to v tom strašně sluší a měla bych si to nechat. Byla jsem strašně ráda, takový dárek jsem od nikoho nikdy nedostala. Brečela jsem doslova jako malá holka. Od nich to bylo opravdu úžasný, tohle sem nikdy neměla, nemohla jsem se nikdy pochlubit fajn oblečením. ' Vy jste na mě tak hodný, a já přitom ani nevím jak se vám odvděčit'. Magda mi za tuhle větu přátelsky vynadala s tím že jsem pomohla Adélce aby se cítila dobře, a to je pro ni to nejlepší co jsem jim mohla dát. ' A není to poslední co ti dáme. Hahahahahaha.' smála se tak tajemně, přitom navíc spiklenecki mrkla na Adel. Zatím jsem u nich byla druhý den a vůbec to venku nevypadalo že by se měla ta vánice uklidnit. Ten den byl strašně nudný, ani nás nenapadlo co dělat. Ráno jsme si daly snídani a šli jsme si s Adel hrát ale nakonec jsme stejně skončily u televize a počítače. Její mamka z toho nebyla moc nadšená.

M: Notak holky, nebudete přece pořád sedět u té televize a počítače. Pojďte chvíli něco hrát. Adel tady má člověče, pexeso a spoustu her.
A: Kdyš mě to mami něbavi. Já se ci divat na pohády. Hmmeeeeehhh a ležinkat.
T: já bych si klidně zahrála ale když Adel nechce tak tu budu s ní. Mám taky ráda pohádky, jako tady ta brepta. Lechty Lechty Lechty
A: aaaaa eeeeeeechichichichichic chichichi nene cchichichi neeelechtej měěě chichichichi.
M: hmmmm. No dobře vy trdla. Chcete něco na svačinu než bude oběd? Já vám donesu něco na piti. Adel tobě lahvičku jo. Co si dáš ty Terez? Jinak moc tu moju prcku nelechtej, se pak počůrá a budu pořád přebalovat Hahahahahaha Hahahahahaha.
T: dobře a děkuji. Mohla bych tedy poprosit o čaj.
A: já chci taky cajik. A mamiiiiiii? Můžeme na svačintu šušenku?
M: takže 2 čaje. Noooooo a šušenku můžete ale ty jenom jednu Adel, znáš se a zase bys pak neobjedvala.

Hmmm sušenky byli úžasné, máslové a bylo poznat že jsou domácí. Oběd byl taky bezvadný a celkově jsem si ten den docela užila. Po obědě si Adel zdřímla a mi si aspoň daly vklidu kafe. Nebylo nijak moc co dělat, taky co by jste chtěli když se nedá vyjít ani ven. Den uběhl celkem rychle a není ani moc o čem mluvit. Večer jsme šli spát celkem brzo. Celý den lenošení nás docela unavil. Spalo se mi krasně. Jako už dlouho ne. To že se Adélka začne chovat normálně mě uklidnilo.

3. Den
Vzbudila jsem se celkem pozdě, ale Adélka ještě pořád ležela vedle mě. Ikdyž už nespala tak byla hodná a nebudila mě. Hned se ke mě přitulila a chtěla se mazlit, jako každé dítě i ona měla ráda když ji někdo hladil. Možná bych si s ní i chvilku hrála ale bylo poznat že plínka už toho moc nevydrží a tak jsem ji radši hned šla přebalit. Chichichi chichichi když nás viděla její mamka tak byla ráda že se jí snažím pomoct a pochválila mě ' když vidím jak ti to jde tak musím uznat že se do té školky opravdu hodíš.'. Takhle začínal třetí den, mě se u nich sice líbilo ale už se mi stýskalo po mámě a po školce. Pomalu jsem si už říkala jestli někdy vůbec přestane sněžit. Počasí v televizi ukazovala že vlastně neví nic, a tak nezbývalo než čekat a doufat. Jídla sice měla Magda doma dost a všeho ostatního taky ale začali docházet plínky. Adelka se sice někdy musela chovat jako dospělá ale vzhledem k tomu že od 14cti let nosila jen výhradně plenky se na ně nějak naučila. Už to bylo nějakých pět let a to víte že tělo si navykne. Před pár dny začali s nočníkem, ale jen proto že to Adélka chtěla jako hru. Nikdy neuvažovala že chce zase na záchod. Kakání se sice dařilo ale čůrat musela zásadně do plenek, protože to koneckonců ani nepoznala. Řešeni nedostatku plenek jsem zkusila navrhnout já. '

T: já bych to zkusila takhle. Kakat bude do nočníku a čůrat může do plínek. Čůrání snese plenka víc a nebudeme muset tak často přebalovat.
M: to je bezvadnej nápad. Bude s ní ale muset neustále někdo být. Ona si sice ráda hraje na to že kaká do nočníku jako velká holka, ale je problém že ne vždycky to stihne. Takže Adélko!!!! Budeš si to muset teď hlídat.
A: eedhmm hmmm. Prc prd Prc prd Prc Prc Prc proooolt blooooort proooolt prd prooolt chichichichichi. Jejda.
M: Notak Adélo. No tak jak slyším' fuj a cítím' tak tohle bude Adel asi sabotovat.

Chtěla jsem ji zajít přebalit ale Magda mě zastavila s tím že přece nebudu dělat všechno a šla sama. Zatím co byla pryč jsem přemýšlela a snažila se přijít na řešení. Zpátky přišla bez Adel zacož jsem byla asi docela ráda.

T: hele Magdo, ona se Adel přece chce chovat jako děcko. Jednej s ní tak jak chce, ona neposlouchá tak udělej to co bys ji udělal jako malé. Ale prosímtě dr hlavně ji nebacej.
M: neboj, ani jako malá nedostala na prdel a i tak není rozmazlená. Když jsem jí učila na nočníček jako malýho prcka tak to vždycky bylo jen odměna a nebo nic. Hlavně sem ji chválila, a nikdy jsem ji nenadávala.
T: no vidíš, tak to zkus zase takhle.
M: no jo, ale ona nechce umět na záchod. Já to asi taky nechci. Potřebujeme teď jen přečkat tu vánici.
T: Jak tak koukám ven tak už to není tak strašné. Jen to nezakřiknout. Já ti moc děkuju že jsi mě tady nechala, zažila jsem tady super chvíle. Abych nezapomněla, moc děkuju za ten topik co jste mi daly.
M: první věc, ještě se neloučíš, a já tě nepustím dokud nepřestane skoro sněžit. Druhá věc, jsem ráda že jsi tu s námy byla. Jsi fajn holka. A poslední věc, za to tričko s těma leginama musíš poděkovat Adel, ale jak jsem řekla, není to muj poslední dárek.

No, když řekla tu poslední větu tak jsem se pomalu začala bát co vymyslí. Ale co, čert to vem. Hlavně že je mi dobře a Adel už se bude snad chovat normálně. Kdybych nevěděla jak se chová
mimo školku tak bych to ani neřešila, ale vím že je jinak pěknej ďáblík a přišli mi líto jak se tam trápí. Je to zlatíčko a nevydržela bych to kdyby byla pořád tak zakřiknutá. Chvilku jsme si s Magdou ještě povídaly a ona mi řekla samý zajímavý a vtipný historky z doby kdy byla Adel malá. To jsme se nasmály. Už jako malá byla pěkný éro. Mohla bych vám klidně vyprávět jak ve dvou letech otevrela lahvičku a polila Magdě celou hlavu kaší, nebo jak v pěti letech rozbila v zoologické zahradě terárko s jedovatým korovcem, to by jsme tu ale byli dlouho a není to úplně důležité.

Šla jsem pomoct Magdě uvařit oběd když v tom přišla Adélka s bolestným výrazem ve tváři.
T: proboha, co se děje Adélko. Tebe něco bolí?
A: Nee, já ci kakat.
T: no mamka tu teď není. Šla si zařídit něco na počítač ohledně práce a nebudeme ji rušit. Pojď, to zvládneme samy dvě. Honem, ať to není v plínce.

Jelikož jsem vařila tak jsem se s ní domluvila že se utře a oblékne sama. Doufala jsem že to zvládne.
Magda si totiž potřebovala udělat na počítači něco ohledně práce a já se jí nabídla že udělám oběd. Chtěla jsem jí pomoct a zároveň ukázat jak umím vařit.

Magda byla v pracovně snad 3 hodiny. Oběd jsem měla hotový a tak jsem zavolala k jídlu. Magda přišla sama a hned se ptala:

M:hele ona Adel spinká? A nebo co se děje? Šla jsem kolem jejího pokoje a volal na oběd a nic. Chvilku jsem poslouchala za dveřmi a bylo tam ticho.
T: Ona a teď spát? To se mi nezdá, skočím se tam podívat.
... Hej ona v pokoji není.
M: to se jí nepodobá. Kdy jsi ji viděla naposledy? Ven určitě nešla musí být zašitá někde doma, ale tohle se jí nepodobá.
T: hmm nevím. Naposled jsem ju viděla když sem ju vedla na nočník. Jelikož jsem vařila tak mi slíbila že se utře a oblíkne sama. Jdeme hledat.

Hledali jsme ji všude po domě ale nic mě už nenapadlo.
M: hele a když ti slíbila že se sama utře, byl tam papír? Ona má zakázáno se z nočníku zvedat a když ti slíbila že tě nebude volat tak co. Možná už vím kde je hahahahahahahahha Skoč se prosímtě podívat na záchod.
Vešla jsem tam a jasně že tam byla, seděla na tom samém místě protože tam nebyl papír.

T: Tak moc jsem se o tebe bála ty trdlíku malej. Proč si nezavolala když tu nebyl papír. Já jsem jen ráda že jsme tě našli. Dít jsme tě s maminkou hledali snad hodinu.
A: Promiň Tejez. Kdyš já mamince slíbila že budu poslouchat.

Ten den toho bylo opravdu až dost a tak jsme šli hooooodddddněěěěě brzo spát. Adélka usnula snad už kolem šesté.

4. Den
Vzbudila jsem se celkem pozdě. Adélka ještě spala a první čeho jsem si všimla bylo slunce. Ano, vzbudily mě nádherné sluneční paprsky které se mi po téměř čtyř dnech zatažené oblohy a sněhu zdály jako sen. Hned jsem musela křičet a vzbudit Adel.

T:Adélko! Adélko vstávej. Podívej se ven, sluníčko svítí. Už nesněží.
A: juuuuuuuu. Hmmeeeeehhh eehehhe eehehhe fňuk fňuk. Je tam sice pěkně, ale ty už u nás nebudeš.
T: Mě se tady taky líbilo Adel. Musím ale domů víš, taky by se ti po mamince stýskalo. Navíc musím do práce když už není ta vánice. Copak ty se už zase netěšíš do školky?
A: jeeeeeeee no vlastně, když nesněží tak můžu do školky. Jupppíííííííí. A to se půjde už dneska?
T: no dneska už asi ne. Je první den po bouřce a zrovna pátek. Bude víkend, a je plno sněhu tak nudit se snad nebudeš ne?

Tak v půlce rozhovoru vešla dovnitř Magda.

M: aaaleeee neboj Adel, do školky se sice dneska nejde ale nudit se nebudeš. Plánovala jsem že si zajedeme na víkend na hory, hmmmm? Třeba do Rakouska.
A:jupiiiiiiiiiiiii. Mami a mám jeden nápad. Pak ti ho řetnu.
M: no dobře ty rozumbrado. Teď se ale půjdeme napřed nasnídat.

Po snídani mě čekalo veliké překvapení, Adélka totiz chtěla abych jela s nimi. Magda navrhla že mě hned po snídani hodí autem domů. Tam jsem si měla vzít vše potřebné a pak by mě cestou vyzvedli. Ráda jsem s Adel i Magdou trávila čas ale tohle podle mě už by bylo moc. Musela jsem odmítnout i kvůli jiné věci. Ikdyž jsem teď pracovala a dostávala celkem slušné peníze tak pořád jsem na tom nebyla tak dobře abych mohla jezdit někam do Rakouska. Myslím že Magda to tušila a tak hned dodala.

M: vím jak na tom s mamkou jste, s penězi si starost nedělej. Zvu tě, takže i platím.
T: jste na mě strašně hodné ale tohle je moc. Nemůžu vás přece tak využívat.
M: jak už jsem řekla. Pomohla jsi mě i Adélce, tohle je to nejmenší. Takže žádný výmluvy, ona by se bez tebe Adel stejně nudila.
T: no tak dobře, ale jen protentokrát. Napřed se ale tedy stavím domů jestli nevadí.

Magda mě odvezla k mámě a vše ji vysvětlila. Máma byla ráda že sem šťastná a nekazila mi to. Než jsem sbalila vše důležité tak už venku troubilo auto. Sice jsem v jejich autě už jela ale tohle teda a bylo něco. Přijela v úplně jiném autě. Nádherné velké auto upravené do sněhu. Pořád jsem nechápala jak někdo může mít tolik peněz. Hlavně mě zajímalo kolik jich vlastně mají, ale styděla jsem se zeptat

[Pavlicekkk]

Povedené