Převratná novinka 1

[luba]

Milí čtenáři.
Dovolte mi, abych se představil.
Jmenuji se Luba, Rohhodl jsem se zde uveřejnit seriál na pokračování s názvem Převratná novinka.
Jedná se o fantasy příběh, ale bůh ví, co jednou bude. Moje vize je neutrallizace.
Přeji hezké počtení.
Převratná novinka 1. část



Ráno, jako každé jiné. Rodina se sešla u snídaně.
Všichni seděli a vládla taková ta rodinná pohoda. Rodiče se chystali do práce, mamka do nemocnice. Pracovala jako zdravotní sestřička, táta se chystal na delší služební cestu do zahraničí a obě holky do školy. Irena byla posledním rokem na gymnáziu, Lenka, které bylo 13 roků asi 14 dnů před prázdninami, do školy.
Při snídani bylo zapnuté rádio. Hrála hudba a poté se ozval hlas moderátora. Sdělil, že v poslední době se dost rozmáhá plenkařství. Je to jev, kdy dospělí lidé dobrovolně nosí plenky. Sdělil, že se tak děje skrytě, neboť většinovou společností je tento jev odmítán a to právem, neboť lékaři poukazují na škodlivost tohoto jevu, jednak z hlediska psychologie, jednak i hygienického. Varují před bakteriemi. Také i esteticky to není v pořádku, hlavně ten zápach.
Všichni se zájmem poslouchali, neboť to bylo nové téma. Irena jenom poznamenala: "No jo, ale jsou to ti lidé docela chudáci, je to pro ně psychický stres, když se tak musí schovávat."
Táta jenom poznamenal: "Irčo, ne, aby ses do něčeho zapletla. Vím, že to myslíš dobře, ale chceš jít na vysokou a nerad bych, abys měla nějaké problémy." "Ne, neboj, tati," řekla Irča. Na druhou stranu je to těžké. I ti, kterým se stane nehoda a nedoběhnou, jsou ve společnosti ostouzeni. Je to hrozné." Táta jenom řekl: "No, holka, co s tím naděláš, takový je život. U nás v práci jeden měl průjem, sice doběhl, ale zasukovala se mu tkanička u montérek a než ji rozvázal, tak měl plné kalhoty. Všichni se mu smáli."
Mamka k tomu řekla: "Tělo si nedá poručit, ani psychika. Měli jsme na oddělení jednoho pacienta, který byl po úrazu a u nás mísy nedáváme, ale plenky. Poznala jsem, a nejen já, ale i kolegyně, že se mu to líbí, že je mu to příjemné. Kolegyně Pavla, k níž měl důvěru, z něj nakonec dostala, že se mu to opravdu líbí, no, že je vlastně plenkař. Je to holt osud. Tito lidé to mají dost těžké a budou mít. Ono odstranit ten zápach a bakterie se nedá. Mohu to jako sestra potvrdit."
Irena k tomu jenom poznamenala: "A myslíte, že to není tak docela možné?"
Mamka řekla: "Z hlediska medicínského je to prakticky vyloučeno. Vyrobit takovou substanci je zhola nemožné."
Lenka jenom špitla: "No, já kdybych nedoběhla, tak to by bylo hrozné, to by byla moje smrt."
Mamka se jen pousmála, jako by tušila sled událostí, které měly nastat.
Všichni se sešli ve škole. Ještě nenastalo zvonění. Žáci se ještě vybavovali na chodbách. Irena zrovna šla po chodbě a proti ní David takovou tou nejistou chůzí, neviděl. Pozdravila jej: "Ahoj, Davide." "Ahoj Irenko," odpověděl jí David a začervenal se. Její hlas mu byl velmi příjemný, tak trochu si na ni myslil, i když neměl odvahu to dát najevo, bál se odmítnutí.
Za chvíli se kolem nich vytvořil hlouček. Pavel řekl: "Slyšeli jste dnes rádio? Ráno tam říkali o plenkařích." Hanka řekla: "No jo, to je nyní dost na pořadu, dost proti tomu brojí. No, já bych se na to nedala." Monika poznamenala: "No, jen neříkej dvakrát. Může se Ti stát, že se třeba počůráš, nebo pokadíš a spíše to druhé je tak silný zážitek, že Tě to vykolejí. Na jedné straně se budeš cítit poníženě, na druhé taková nepopsatelná úleva a věř, že Ti to dlouho zůstane v mysli."
Honza řekl: "No jo, ale ta hygiena, hlavně ten smrad." David řekl: "A co, když se to jednou, snad za 10 nebo 20 let vyřeší. Vemte to tak, že dříve netušil nikdo, že budou kupř. ozvučené telefony nebo počítače." Honza řekl: "No, něco na tom je, bylo by to zajímavé. Člověk by nemusel mít stres z toho, že nedoběhne, ale to je tak vzdálená budoucnost."
Zvonění. Všichni se usadili na svá místa. Hodinu měl takový nerudný profesor. Začal něco nezáživně povídat a pak zkoušet. Eva, která seděla vedle Ireny se nějak divně kroutila, byla celá zelená. "Co je Ti?" zeptala se Irča.
"Nějak mě bolí břicho, chce se mi docela akutně na velkou." Zvedla ruku a řekla to profesorovi, byla červená. Profesor na to: "Snad to těch pár minut do konce hodiny vydržíte, nebo ne?" Eva mu řekla, že těžko. Profesor se naštval a vyvolal ji k tabuli.
Šla, zatínala půlky a na čele jí vyrazil pot. Náhle se třídou rozlehlo takové to mokré upšouknutí, byl slyšet takový bublavý zvuk. Třídou se začal šířit nepříjemný zápach vyprazdňujících se střev.
Eviny kalhotky se rázem naplnily. Ještě, že měla punčochové kalhoty.
Profesor zařval: "No, to snad ne!" Celá třída byla jako opařená. Vstala Irča a řekla: "Pane profesore, ale to se může stát každému a navíc, kdyby jste ji pustil, tak by se to nestalo. Víte, jak to pro chudáka holku musí být ponižující?"
Profesor procedil mezi zuby: "Tak víte co? Postarejte se o ni." a ještě ironicky dodal: "Vy dnes krásně voníte."
Irča k ní přistoupila, vzala ji za ruku. Opatrně ji dovedla do umývárny. Tam zamkla dveře. Přišla ještě jedna menší vlna. Irča viděla, že je ve stavu, kdy se sotva dá sama do pořádku. Vzala kbelík, s nímž se umývala zem, opatrně Evě sundala kalhoty, vysypala do kbelíku to nadělení a ten pak do záchodu, aby nedošlo k zaneřádění.
Poté vzala mýdlo, žínku a omyla ji. Při tom ji konejšila: "No, nic si z toho nedělej. Stát se to může i našemu panu profesorovi. Komukoliv, i mně třeba."
Byla to slabá útěcha. Evě se po tváři řinuly slzy. Tiše řekla: "Iri, Tobě asi těžko, jsi moc silná osoba." "Ale kdepak, to se může stát každému. Někdy něco špatného sníš, ve střevech nastane takový převrat, že se člověk nestačí divit."
Eva zavolala domů, aby si pro ni přijeli. Její mamka to vzala s pochopením, profesor strašně řádil. Mezi tím byla situace plenkařů tíživá. Různé společnosti byly různě tolerantní, někde více, někde méně, ale ve většině byli odsuzováni.
Malá skupinka vědců, která se jim snažila pomoci, vyvinula sice tabletu, která ničila bakterie ve střevech, ale se zničením choroboplodných bakterií došlo i k narušení střevní mikroflóry. Pokusy byly činěny na zvířatech a bylo zřejmé, že tudy cesta nevede.
Skupinka se však nevzdávala, neboť si docela uvědomovala, že by to mohl být docela dobrý obchod.
Nakonec se našel kout světa, kde byla určitá tolerance a klid k vědeckému bádání. Byl to ostrov v Karibském moři, kde v 17. století ztroskotal legendární Robinson Crusoe.
Na tomto ostrově proběhl i kongres plenkařů. Ten si stanovil za cíl nenásilnou formou prosadit, aby byla tato komunita brána jako každá jiná.
Byl taktéž založen fond, jehož správcové se zaručili, že nedojde k jeho krachu ani vytunelování.
Plenkaři z celého světa do něj vkládali finanční prostředky, což se v pozdější době ukázalo jako velmi prozíravé.
Na tomto ostrově si plenkaři také založili své internetové rádio, které kromě hudby různých žánrů vysílalo nevtíravou a příjemnou formou informace z dění ohledně této problematiky. Byly přísně zakázány veškeré vulgarity.
Technologie internetového rádia je velmi jednoduchá. Je třeba počítač, příslušný program a nemusí být vysílač, náklady nejsou vysoké. Výsledky bádání nakonec přinesly kýžené ovoce. Skupinka vědců, která to nevzdala, také paralelně prováděla výzkum a došla k závěru, že mezi plenkaři nedochází k nežádoucím jevům, jako drogy, alkohol a sexuální úchylky. Řekli si, že je třeba na tom intenzívně pracovat.
Hmatatelný výsledek se dostavil v podobě granulí, které splňovaly veškeré požadavky, jak hygienické, tak estetické, jen bylo třeba je rozšířit. Výroba byla také jednoduchá a nenákladná, snadno rozšiřitelná. Bylo však třeba nějak to vše uvést do praxe. Irča byla kromě jiného i fanda do počítačů. Její kamarádka, která pracovala na ostrově v tomto vědeckém týmu, ji zkontaktovala po Skype a nabídla jí, že se může účastnit výzkumu. Ihned ochotně souhlasila a za 14 dnů obdržela krabičku s granulemi.
Jejich účinek byl následující. Pokud se někdo počůral, nebo měl plenku a chystal se to udělat, stačilo do plenky dát několik granulek, které zneutralizovaly pach moči a navíc z ní udělaly gel. Při pokakání došlo taktéž k neutralizaci pachu, navíc se stolice zbavila bakterií, granule totiž obsahovaly bezpečné bakterie. Vlivem působení látek se stolice změnila na smolku, což je první stolice po porodu dítěte.
Když granule obdržela společně s návodem, svěřila se s tím mamce. Ta jí řekla, že to zkusí u nich v nemocnici zkonzultovat. Ptala se primáře, zda by byl nápomocen při výzkumu. Odpověděl: "Sestro, z hlediska medicíny je to zcela vyloučené a já tady nebudu trpět žádný šlendrián. Jestli někoho při něčem podobném nachytám, tak se těšte."
Nakonec šla za svojí známou laborantkou, které to vysvětlila a ta na ni spiklenecky mrkla, že jako jo, ať si starej trhne nohou, že to pro ni udělá.
Irča s Lenkou byly doma. Lenka si ztěžovala na zácpu, dva dny nebyla na velké. "Tak si vem 3 banány," řekla jí Irča. Lenka ji poslechla a také si dala rozcvičku. Chvíli si povídali, náhle Lenka řekla: "Já už musím jít, už je to akutní, dobře jsi mi poradila." Sotva však vstala, svěrače jí povolily a náhle si s hrůzou uvědomila, že kadí. "Proboha, Iri, je zle. Já jsem se
pokadila," řekla Lenka a slzy jí vyhrkly z očí. Kalhotky se jí začaly plnit. Instinktivně si přidřepla, aby jí to nevypadlo. Irča se na ni usmála a řekla: "Ale no ták, blázínku, nic si z toho nedělej, to dáme do pořádku." Opatrně vzala za gumičku a do kalhotek jí dala 5 granulí. Ozvalo se slabounké zasyčení, asi jako, když se rozpouští šumivý vitamín ve vodě a rázem se zápach zmírnil, skoro jej nebylo znát.
Do dveří tiše vstoupila mamka. "Tak co, holky, jak se daří?" Lenka se rozplakala: "Mami, mně se stala taková nepříjemná věc. Já jsem měla zácpu, dala jsem si nějaké banány, trochu jsem si zacvičila..." "No a pokadila jsi se," řekla mamka. "Jo, já se tak hrozně stydím, je mi hrozná
hanba". Mamka řekla: "No, nic si z toho nedělej. Hlavně, že je to venku." Vzápětí však dodala: "Ale nic tady není cítit," a opatrně vzala za gumičku a do těch kalhotek se podívala. "Holky, konzistence i barva je jako u dětské smolky, jak jsi tu látku nakonec získala?"
Irča jí vše vysvětlila. Po té vzala Lenku za ruku a tiše ji konejšila: "Neboj, holčičko, to nic není, dáme to do pořádku, vždyť se tak nic hrozného nestalo, jsou horší věci." "No jo, ale to je hrozné," řekla Lenka. Irča šla zatím napustit vodu do vany. Mamka si v duchu dělala plány, jak provedou s kolegyní v laboratoři rozbor vzorků i přes přísný zákaz primáře.
Mezitím Irča napustila plnou vanu a dala do ní pěnu. Zavolala na mamku, že je voda napuštěná a mamka vzala Lenku do náručí. V koupelně ji vysvlékly, to zneutralizované nadělení daly nejprve do nočníku, který ještě zbyl, když byla Lenka malá. Poté Irča vzala žínku, mýdlo a dala Lenku do pořádku. Při tom jí obě říkaly, ať si z toho nic nedělá, že je to v pohodě. Stát se to může a navíc, že ta její nehoda pomůže hodně lidem. Irča ještě s úsměvem dodala: "No vidíš, Leni, tak jsi říkala, že z toho budeš mít smrt a vidíš, jsi celá." Lenka ještě nesměle řekla: "Víš, když se mi to stalo, tak jsem se hrozně styděla a bylo to pro mne strašné, ale pak, no, nevím, jak bych to řekla, jsem pocítila takové uvolnění a musím se přiznat, že mi to bylo i dokonce
příjemné."
Mamka jí řekla, že to také slyšela. Náhle Irča řekla: "Ty, mami, co, když se při tom do mozku něco uvolňuje, co člověka tak nějak pozitivně ladí?"
"No, něco na tom asi bude," řekla mamka. Irča na to: "Ty, mami, a co kdyby jsi jí odebrala krev?" Mamka na to: "To by nebylo špatné". Odebraly také krev, aby byl biomateriál kompletní. Na druhý den byly vzorky jak Lenčiny stolice, tak krve, podrobeny tajně, aby to primář nevěděl, rozboru.
Laboranti se divili, že stolice nebyla vůbec bakteriologická. Ještě více se podivili, když provedli rozbor krve. Obsahovala látky tzv. endorfíny, které jsou do mozku vyplavovány při libých pocitech. Tato věc byla středem pozornosti v laboratoři. Primář, který se to dozvěděl, strašně řádil. Zavolal si Irčinu mamku a řekl jí: "Tak Vy jste nerespektovala můj zákaz! Jasně jsem řekl, že podobné experimenty v nemocnici nebudu trpět!"
Vše se nakonec vyřešilo přísnou důtkou. Mamka přišla domů celá zničená. Irča se jí ptala, co se děje a po vyslechnutí celé příhody z toho také byla smutná, ale ještě více jí to utvrdilo v přesvědčení to nevzdávat. Měla totiž mezi plenkaři několik přátel a věděla, že jsou to moc fajn lidé. Jenom se zeptala: "Mami, jsou nějaké záznamy z laboratoře?" "Ano, jsou," pravila mamka a předala jí dokumentaci, kterou se podařilo před primářem zachránit.
Irča chvíli přemýšlela a nakonec zavolala Davidovi a vše mu vysvětlila. David řekl: "Víš co? Tak mi ty dokumenty svěř a já je pošlu na ostrov."
Ihned se oblékla, vzala dokumenty a šla k Davidovi domů. Ten seděl u svého počítače a brouzdal po Netu. Když vešla, usmál se a hned uvařil 2 kávy. Vše probrali při kávě a David řekl: "Irenko, vidíš, co jsem říkal. Látka bude brzy vynalezena, jenom jsem netušil, že tak brzy a byla by škoda, kdyby to zapadlo." Poté si od Irenky vzal dokumenty, vložil je do skeneru a po stisknutí příslušného tlačítka se v okně počítače objevil klasický e-mail a dokumenty se vložily do příloh. David pak vytvořil předmět a do těla zprávy napsal několik slov v němčině a angličtině. Uvedl taktéž veškeré kontakty.
Vše odeslal a čekal na výsledek. Ten se dostavil asi za tři čtvrtě hodiny. Jeden z vědců mu volal a sdělil, že je to to nejlepší, co mohli udělat. Všichni byli z výsledků nadšeni. Irena se taktéž připojila do rozhovoru a sdělila, jaké měli problémy v nemocnici. Řekla však, že výsledky ukazují, že se výzkum ubírá správným směrem.
Náhle jí svitnul nápad. Řekla, že má mezi plenkaři dost známých, jsou to moc sympatičtí lidé a nezaznamenala mezi nimi žádné fetování. Toto by bylo nejlépe potvrdit i výzkumem. David byl nadšen a řekl, že technickou stránku věci zajistí. Irena střídavě telefonovala a prováděla osobní rozhovory s plenkaři. Vše nahrávala, David archivoval záznamy v počítači a hotový zvukový archiv zaslal na ostrov. Ukázalo se, že mezi plenkaři není žádný narkoman. Endorfíny plně nahradí jakékoliv choutky na drogy. Výzkumy byly provedeny v dalších zemích a vše se potvrdilo.
Irena při jednom z rozhovorů řekla Davidovi: "Já si tak nějak přeji, aby se to všechno zprovoznilo. Hodně by se tím vyřešilo i pro inkontinentní lidi." Výzkumy na ostrově se rozběhly v plném proudu. V místní nemocnici se sbíhaly nitky z těch zemí a klinik, které o něj projevily zájem. Stejně, jako před tím David a Irena, byly výsledky testů zasílány do centrálního počítače na ostrově a vyhledáváni noví respondenti, kteří byli ochotni spolupracovat.
Vědci taktéž zkoumaly hypotézu, že plenkaři neužívají drogy, libé pocity u nich vznikají samotnou činností. Jak již bylo nastíněno, jsou při tom vylučovány endorfíny, které tyto libé pocity vyvolávají, něco jako orgasmus.
Dle výpovědi respondentů neměli tito ani chuť něco tak škodlivého jako drogy vyzkoušet. A zde opět další pozitivum a motivace, jak těmto lidem pomoci. David a Irča se do výzkumu zapojili s ještě větší vervou a zapálením. Škola nakonec zkončila a oba měli vytoužené prázdniny. Oba se soustředili na výpovědi jak plenkařů, tak i lidí inkontinentních a těch, kterým se stala nehoda a buď se počůrali, nebo, což bylo pro ně traumatizující a na druhé straně takové zvláštní, ti se
pokadili.
Látka, která nežádoucí elementy neutralizovala, již byla na světě, prozatím jenom v testovací fázi. Její název zněl IN od slov "incontinentia" z latiny, znamenající inkontinenci a "neutralisation", což zase znamenalo neutralizaci. Bylo to taktéž jednoduché na zapamatování.
Výroba přípravku byla jednoduchá v dostupnosti materiálů, jednalo se o přírodní látky, které se po smíchání vložily do bioreaktoru, kde spolupůsobil uhlík, který byl hlavním komponentem neutralizace.
Vše ještě umocnily geneticky upravené bakterie, které ničily choroboplodné bakterie v moči a stolici. Snížila se tak nebezpečí nákazy u nemocí, jako tyfus, úplavice apod. Problém však tkvěl v tom, že bioreakce závisely na velmi propracovaném systému. Pro vědce na ostrově ani to nebylo překážkou. Když to již zpracovali do konečné fáze, tak bádali nad tím, jak výrobu IN masově rozšířit. I to se podařilo, k tomu se později dostaneme.
Věci se také chopili i psychologové. I ti nad celým problémem bádali a došli k jednoznačnému závěru a to, že není na místě tyto lidi odsuzovat. Pokud se někomu stane nehoda a je zesměšňován a ostouzen, má to pro něj dalekosáhlé důsledky na psychiku. Pokud se však setká s pochopením, lépe to snáší. A ještě jedna pozoruhodnost. Je známo, že již od dětství je člověk veden k chození nejprve na nočník a později i na WC. Nedodržování těchto pravidel bývá zpravidla dospělými trestáno. Bylo zmíněným výzkumem zjištěno, že u těch dětí, kde byla tolerance k tomuto jevu, byla psychika daleko uvolněnější a děti byly méně stresovány.
Co však bylo pozoruhodné, tak tato látka působila i jako psychický stimulátor. Pokud byla respondentům podána, ať již do kalhotek, nebo do plenek, mohla rychleji a spolehlivěji účinkovat. Odpadl pocit ponížení, který většinou působil v případě pokakání.
Je známo, že tyto nehody mají vliv na partnerské vztahy, neboť se nezřídka stalo, že při nehodě dostávaly mnohé vztahy vážné trhliny, některé se i rozpadly. Po použití látky u pokusných osob tomu tak nebylo. Všechny tyto faktory nahrávaly masovému rozšíření IN.