Anja na klinice 10

[Abdl pleny]

Pak mě Michael konečně směl znovu navštívit. Stejně jako minule mě připoutali poutacím pásem a nohy mi znovu připoutali k židli. Když manžel konečně vešel do místnosti, nejraději bych mu skočila na krk, ale bohužel to nebylo možné. Promluvili jsme si a on mi řekl, že mě brzy propustí na dovolenou, ale že pak podstoupím další léčbu na speciální klinice, která bude trvat další dva měsíce. Byla jsem ráda, že můžu jít zase domů, ale nechtěla jsem pak jít na další kliniku. Michael mi řekl, že pokud nebudu souhlasit, nebudu smět jít domů vůbec, ale budu muset jít rovnou na druhou kliniku, protože pak bude přijímací formulář platit bez přerušení. Takže co jiného jsem mohla udělat, než dát svůj souhlas. Pár dní doma to by bylo něco. Pak se se mnou Michael rozloučil,ale ne bez napomenutí, abych byla hodná holka. V místnosti vrchní sestry jsem pak podepsala souhlas s další léčbou na dobu neurčitou na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny.

Konečně nastal den, kdy jsem měla být propuštěna na dovolenou. Ráno se jako obvykle otevřely dveře mého pokoje, sestra Nadja mě uvolnila z postele a po sprše v koupelně jsem byla čerstvě přebalená, plastové plenkové kalhoty dnes nebyly potřeba. Sestra Nadja mi rozložila oblečení, spodní prádlo - plenky, neprůhledné punčocháče, dlouhé šaty a lodičky, které jsem si dnes směla obout sama. Všechny šaty mi byly povědomé a sestra Nadja potvrdila, že jsou moje. Michael mi tu nechal oblečení už při poslední návštěvě, abych nemusela jet domů v nemocničním oblečení, za což jsem mu teď byla velmi vděčná. Po snídani, kterou jsem si dnes dala jen v přítomnosti sestry Nadji, mě přišel zřízenec odvést na recepci, kde už na mě čekal Michael. Pevně jsem ho objala a byla šťastná, že jsem zase s ním. Michael mě objal přitiskl a poplácal po mém vycpanén zadku. Rozloučili jsme se s paní Bergerovou a Michael mi přinesl tašku s oblečením pro pacienty na druhou kliniku.

Cestou domů mi vysvětlil, že teď máme tři týdny dovolené a že mezitím musí jet na dva dny na seminář, zbytek času se o mě bude starat on. Na ty dva dny jsem však měla jít do domova pro duševně nemocné, což bylo dohodnuto s klinikou. Ale Michael mě tam odveze ráno a pak mě zase večer vyzvedne z domova. Uvědomila jsem si, že se musíme řídit pokyny kliniky, a slíbila jsem, že nebudu dělat potíže.

Pak jsme se konečně vrátili domů, prošla jsem celý náš dům a byla jsem opravdu šťastná. Kromě naší ložnice se nic nezměnilo a já si všimla, že Michael udržuje všechno v dokonalém pořádku. Vysvětlil mi, že teď máme paní na úklid, která se stará o domácnost a praní. Přichází každý den v týdnu na 4 hodiny, vždy od 8:00 do 12:00. V naší ložnici bylo nyní na lůžku stejný systém Segufix jako v nemocnici.

Michael se mě zeptal, jestli se nechci přes den obejít bez pleny, nebo jestli ji raději chci nosit. Řekla jsem, že nechci nosit pleny jen v bytě, ale že když jdeme ven, raději si vezmu pleny. Musím si znovu zvyknout zase chodit na záchod.

Poté jsme šli do italské restaurace na oběd hned za rohem a dali si pizzu. Opravdu jsme si užívali, že jsem opět součástí života. Poté jsme se vydali na klidnou procházku podél Rýna. Pak jsme se ale museli otočit, protože jsem měla dost mokrou plenu a neměli jsme s sebou žádnou náhradní, kterou bych jinak vyměnila na záchodě.

Doma jsme šli rovnou do ložnice a já jsem si měla lehnout na přebalovací postel, aby mě Michael mohl přebalit.

Sundal mi plenku a velmi jemně mi mokrými ubrousky a flanelkou umyl, bylo mi horko a přitáhl si mě k sobě. Zvedl mě do naší postele a prožili jsme nezapomenutelné odpoledne. Milovali jsme se a já byla šťastná, že si konečně zase můžu vyměňovat laskání se svým miláčkem. Pak jsme si lehli vedle sebe do postele a drželi se za ruce. Řekla jsem, že si vezmu plenu, abych nezašpinila postel, kdybych usnula. Ale Michael řekl, že mi přinese plenu a přebalí mě. Ležela jsem čerstvě zabalená v Michaelově náručí v naší posteli a byla jsem prostě šťastná. Večer jsme šli na oslavu na luxusní večeři. Oblékla jsem si krátké černé lakované šaty, které se Míšovi tolik líbily, a k nim odpovídající punčocháče a kozačky. Pod nimi jsem měla těsný kalhotkový pás, aby nebyly vidět plenkové kalhotky. Celý večer jsme si povídali a bylo to skoro jako dřív.

Cestou domů jsem se zeptala Míši, jestli s ním můžu spát bez Segufixu, ale on řekl, že bych se měla naučit dodržovat dohody. "Jestli dostaneš v noci záchvat nebo depresi a vyplížíš se z bytu, zatímco budu spát, budu mít problémy a zavřou tě na neurčitou dobu do uzavřeného ústavu bez povolení k návštěvám a případného data propuštění. Byl jsem jmenován tvým opatrovníkem a jsem za tebe zodpovědný, dokud jsi doma. Pochopila jsem, že Michael se do žádné diskuse nepouští, a souhlasila jsem, že strávím noc v poutech.

Doma jsem se svlékla, vyhodila plínku a šla rovnou do koupelny dát si dlouhou bublinkovou koupel, bez které jsem se tak dlouho musela obejít.

Poté jsme se dívali na televizi. Michael nakonec řekl, že je čas jít spát, a šli jsme do ložnice. Sundala jsem si župan. Na posteli už ležela nemocniční noční košile a noční plenkové kalhotky, neochotně jsem oblékla košili, nechala Michaela zapnout vázání na zádech a lehla si na postel. Michael mi přišel nasadit pouta a udělal to stejně profesionálně jako sestry v nemocnici. Byla jsem ohromena a on mi vysvětlil, že byl v nemocnici poučen o používání Segufixu, protože při nesprávné aplikaci Segufixu hrozí značné riziko poranění. Když jsem byla upravená, dal mi pod sebe noční plenu a bohatě mi namazal zadek a kundičku olejem a krémem. Než mi zavřel plenu, řekl, že je to vlastně mnohem erotičtější, když nemám žádné ochlupení. Než zhasl světlo a šel spát, dlouze mě políbil.

Pokračování příště...

[michal215]

Moc setěším na pokračování

[michal215]

A vrátila se Ajna na kliniku

[JiříS]

Super