Učitelská zrada 12.část

[baby.cz]

Část dvanáctá
Honzík prospal cele odpoledne a vzbudil se až okolo desáté hodiny. To už byla venku tma a v jeho dětském pokoji také.
Když se Honzík probouzel tak ucítil že má mokré plenky. Honzík si nepamatoval že by se počůral a tak si myslel že se počůral ve spánku. Honzík se cítil provinile když se vzbudil v mokrých plenkách ale zároveň cítil příjemný pocit. Honzík si uvědomil že nemusí mít za nic zodpovědnost což bylo velmi příjemné a uklidňující. Honzík neměl žádné povinnosti a dokonce ani povinnost si dojít na záchod když potřebuje. Honzík mohl být v naprostém klidu a personál dětské psychiatrické léčebny se o všechno postaral. Zaměstnanci léčebny měly za Honzíka veškerou zodpovědnost. Honzík nemusel dělat vůbec nic a neměl žádné povinnosti. Žádná škola, učení a domácí úkoly. Honzík nemusel ani odbíhat pořád na záchod když se mu chtělo.
Byla to pro Honzíka nádherná dovolená od všech starostí. Honzík se cítil uvolněně a s čistým svědomím se mohl kdykoliv počůrat do plenek.
Honzíkovy se po probuzení právě chtělo čůrat a tak na nic nečekal a pustil to do plenek. Jeho mokré plenky byly už studené a tak to Honzíka i trochu zahřálo. Když se Honzík počůral do plenek tak si do pusy strčil dudlík který ležel na jeho polštáři.
Honzík ležel v postýlce a dudal dudlík. Po nějaké době do pokojíčku přišla sestra Kateřina a naklonila se nad postýlku.
Tak jak se vyspinkalo naše miminko? To jsem ráda že jsi vzhůru Honzíku. Už bylo načase.
Tvoje maminka je už dávno doma.
Musíš být už pořádně počůraný a je načase tě vykoupat a přebalit. Čekala jsem až se vzbudíš sám. Nechtěla jsem tě budit.
Tak pojď Honzíku. Já tě odnesu do koupelny.
Honzík se nesl v náručích sestry Kateřiny která ho držela pod zadečkem. Honzík cítil že má v plenkách už pořádně mokro a tak se i docela těšil na koupel a čisté plenky.
Sestra Kateřina se o Honzíka perfektně postarala. Honzík po koupání dostal nové plenky a dupačky.
Jelikož už bylo pozdě tak musel Honzík zpátky do postýlky. Honzík dostal alespoň bryndák a láhev Sunaru. Po krmení Honzík zase usnul a spal až do rána.
Ráno se Honzík vzbudil ale měl plenky ještě suché. Toho si všimla i sestra Kateřina která Honzíkovy ráno plenky kontrolovala.
Honzíku koukám že jsi ještě suchý a pokud budeš chtít tak můžeš výjimečně vyzkoušet nočník. Honzík souhlasil.
Sestra Kateřina Honzíka svlékla z dupaček do naha. Nechala mu na sobě jen plenky a plenkové kalhotky.
Honzík musel počkat až do léčebny dorazí pan primář který musel podepsat souhlas s použitím nočníku. Pan primář se trochu opozdil a Honzík se mezitím už trochu počůral do plenek.
Pan primář konečně dorazil a sestra Kateřina mohla Honzíka na nočník konečně posadit.
Honzík byl odveden na sesternu kde měl svojí kancelář i pan primář.
Sestra Kateřina stáhla Honzíkovy plenky ke kolenům a posadila ho na nočník. Velice dobře si však všimla že už je Honzík počůraný a má mokré plenky. To nevadí Honzíku že jsi to nestihl. Já to chápu když jsi musel tak dlouho čekat. Můžeš to ale zkusit znovu a tentokrát do nočníku. Času na to máš dost. Omluv mě teď máme tady po ránu trochu zmatek.
Pan primář měl zrovna nějakou návštěvu která ho na chodbě zdržela. Když seděl Honzík na nočníku tak uslyšel zvonek a nějaké hlasy.
Dobrý den.
Tak pojďte dál.
Teď po ránu tady máme zmatek ale nevadí alespoň to můžeme vyřídit hned.
Když do místnosti vešla žena tak Honzík zůstal jak opařený. Byla to paní výchovná poradkyně která si přišla pro svojí finanční odměnu. Právě ona měla dostat nemalou finanční odměnu za to že Honzíka do léčebny doporučila. Nyní už bylo jasné že Honzík v léčebně zůstává a proto si mohla hned pro odměnu přijít.
Honzík seděl na nočníku a u kolenou měl plenkové kalhotky ve kterých bylo poskládáno spoustu látkových plenek.
Honzík se velice styděl za to že ho paní výchovná poradkyně zastihla zrovna v takto choulostivé situaci. Honzík byl skoro celý nahatý jen měl u kolenou počůrané plenky které toho moc nezakrývaly.
Ahoj Honzíku nečekala jsem že se tady potkáme. To jsem ráda že tě vidím a že jsi v pořádku.
Ve škole je po tobě už sháňka a nikdo neví co s tebou je. Spolužáci se po tobě už sháněli.
Já moc dobře vím že jsi tady ale nikomu jsem zatím nic neříkala. Nevěděla jsem jestli tady zůstaneš nebo se vrátíš do školy.
Teď je tedy jasné že se do školy delší dobu jen tak nepodíváš. Neboj Honzíku my na tebe nezapomeneme a budeme na tebe vzpomínat. Snad se někdy vrátíš. Já si na to klidně ráda počkám protože vím že jsi v dobrých rukách. Moc dobře vím že máš problém který je nutné řešit. Škola počká.
Teď je nejdůležitější aby jsi se vyléčil. Tady ti určitě pomůžou. Koukám že máš stále problém s počůrávaním ale všechno se dá řešit.
Vidíš že jsem měla pravdu a ty jsi mi nechtěl věřit.
Jsem ráda že pro tebe našli zatím alespoň nějaké řešení. Plenky jsou dobrým pomocníkem. Sice to tvůj problém nevyřeší ale určitě ti pomohou vše zvládat lépe.
Koukám že už trénuješ na nočník ale moc ti to zatím nejde nemám pravdu?
Do toho se hned vložila sestra Kateřina. Tak trochu pravdu máte Honzík má zatím suchý nočník a mokré plenky ale věřím tomu že se to brzy změní a bude to naopak.
Sestra Kateřina si neodpustila nemístnou poznámku která Honzíka docela ponížila. Na druhou stranu tím zachránila situaci protože Honzík by jistě ze sebe nedostal nějakou smysluplnou odpověď.
Takhle si paní výchovná poradkyně myslela že má Honzík přeci jen problém jen s počůráváním a není to nic jiného. Shodou okolností Honzík seděl na nočníku jen v plenkách a tak to vypadalo že ho zde učí se nepočurávat.
Opak byl pravdou. Honzík se zde učil používat plenky. Tím pádem byl donucován k tomu aby se do plenek počůrával.
Ať to vypadalo všelijak tak to bylo stejně pro Honzíka velké ponížení. Sedět na nočníku s počůranými plenkami u kolenou bylo ostudné. Paní výchovná poradkyně byla navíc někdo kdo znal všechny Honzíkovy spolužáky a učitele. Honzík měl strach že se to roznese po škole a bude mít ostudu po celé škole.
Jediné co Honzíka ještě uklidňovalo bylo to že ho paní výchovná poradkyně neviděla v dětském oblečení a s dudlíkem v puse. To by bylo mnohem horší. To už by jen tak nevysvětlil.
Takhle byl Honzík v očích paní výchovné poradkyně jen někdo kdo trpí inkontinencí. Je to sice ostuda ale pochopitelná. Inkontinence je zdravotní problém za který dotyčný nemůže a musí se to nějak léčit.
Honzík byl pro paní výchovnou poradkyni jen malým chlapcem který nezvládá základní návyky a má problém s počůráváním. Takové děti nemají ve škole co dělat.
Kdyby však paní výchovná poradkyně tušila že je všechno jinak. Honzík měl strach aby se něčím neprozradil a tak byl tiše jak myška.
Nakonec vše dopadlo dobře a paní výchovná poradkyně odešla. Neměla žádné podezření ani tušení že je tady Honzík kvůli něčemu jinému. Přeci jen lékařské tajemství se musí dodržovat. Sestra Kateřina neměla žádnou potřebu paní výchovnou poradkyni informovat o zdravotním stavu Honzíka.
Honzík si oddechl po odchodu paní výchovné poradkyně ale byl z toho velmi smutný a skleslý. Tak nějak tušil že to nebude trvat dlouho než jeho spolužáci zjistí že má Honzík s něčím problém. Honzík měl strach že se všechno ve škole dozví a pak bude všem jen pro smích.
Sestra Kateřina oblékla Honzíka zase zpátky do plenek a uklidila prázdný nočník. To nevadí Honzíku že se ti to dneska nepodařilo. Příště to snad už půjde.
Honzík neměl celý den na nic náladu a ani chuť k jídlu. Nějak to na Honzíka začalo doléhat.
Honzík nechtěl vůbec nic jíst. Sestra Kateřina začala mít trochu obavy a tak se snažila Honzíka trochu rozveselit a povzbudit. Honzík se cítil však pořád velmi smutně.
Trvalo to několik dní až Honzík náhle jednoho dne onemocněl.
Honzík měl vysoké teploty a ležel jen bezmocně v postýlce. Honzík se začal nekontrolovaně počůrávat aniž by to mohl nějak ovlivnit. Byl tak zesláblý že neměl nad sebou samým žádnou kontrolu.
Honzík poprvé od začátku své hospitalizace ocenil nutnost nošení plenek. Moc dobře věděl že kdyby plenky na sobě neměl tak by se nejspíše počůral do postýlky. Honzík si velmi dobře uvědomoval že mu plenky a plenkové kalhotky umožňují pocit jistoty a bezpečí. Honzík měl to štěstí že musel nosit plenky jinak by to dopadlo špatně.
Honzíkův zdravotní stav se moc nelepšil a tak byl převezen do vedlejšího areálu do dětské nemocnice. Byl přijat na oddělení intenzivní péče. Honzík potřeboval odbornou zdravotní péči kterou dětská psychiatrická léčebna nemohla zajistit.

[Tomis]

Opět moc krásný příběh už se těším na pokračování