Můj příběh 5

[Janička]

Všechny "děti" odešli domů a já se bála co jsem provedla protože si mě Linda zavolala do kanceláře. Přišla jsem tam a viděla že u stolu sedí Olga a Linda, opravdu jsem nechápala co se děje ale neměla jsem z toho dobrý pocit. "Ahoj Terez, určitě tušíš proč jsem si tě zavolala" začala Linda. " No, abych řekla pravdu, tak ne. Samozřejmě jsem se divila že tam sedí i Olga ale nedala jsem nic znát. "No, vypadáš vystrašeně. Nemusíš se ničeho bát jen jsme tě chtěli pochválit, všimly jsme si že si Adélku trošku rozmluvila. To je poprvé co se tu smála." Oddychla jsem si " jéééé, tak to děkuji ". Odešla jsem a už se jen těšila na dalšý den. Doma jsem neodolal a musela se mamce pochlubit, " to je super zlato" byla jsem ráda že stojí za mnou. Usoudila jsem že je načase říct mámě pravdu, vždy jsme si vše říkaly a přišlo mi to k ní nefér. " Hele mami. Víš ta školka ve které pracuju. Noooo, není to uplně normální školka." Trošku nechápavě na mne koukala a nechápala. " Ona to je vlastně AB/Dl školka. Jsou tam plenkaři atd. Ale je to bezpečné a sama si poznala že i peněz je za to dost. Není to nic špatného." Chvíli přemýšlela a pak řekla věc kterou jsem opravdu nečekala,"Ale co, když tě ta práce tak baví a jde ti. Čert to vem kde pracuješ." Hodně jsem si v té chvíli oddechla, a byla ráda že mám takovou mamku.
" No jo, ale teď by mě zajímalo jak je to s tou Adélkou teda?". Nechápala jsem jak to mamka myslí " Přijde mi že se pořád trošku bojí, už jsem ji sice dneska rozesmála a chovala se normálně ale nevím co dál." Samozřejmě to mamka myslela jinak a já to celé pomotala, ostatně jako mám ve zvyku. " Jo díky za info, ale já myslela jak to s ní tedy je opravdu. Minule jsi říkala že jsou jí 3 roky, tak mě zajímá co a jak. Když si s ní dáváš tolik práce." Ráda bych řekla že jsem doma poslední 3 dny nemluvila o ničem jiném. " no opravdu jsou jí 3roky ale jen ve školce. Lidi tam mají v kartě reálný věk a vedle toho svůj dětský, Adélce jsou ve školce 3 a jinak jí je 18 let. Nevím co s ní, podle mě je ten problém spíš doma a do toho bych se neměla motat." Mamka nakonec usoudila že je to těžké, ale pokud mi na ní záleží a chci jí pomoct tak bych to pravidlo neměla tolerovat. Každopádně bylo dost pozdě a tak jsem šla spát, ten den jsem na Adél nijak nemyslela a byla spíš ráda že mamka stojí zamnou. Spala sem dost dobře, za posledních pár dní ůplně nejlíp, jako pokaždé jsem se už těšila do práce a na Adélku. Přišlo mi že jsme se už docela hodně spřátelily a něco mi říkalo že dneska budu mít štastný den. Práce utíkala a Adel se chovala jako vždy ustrašeně, a víc než obvykle. Všimla jsem si že nemá svého zajíčka tak jsem se jí ptala kde je a on přrkvapivě hned odpověděla " maminka mi ho doveze, paní Straková jí už volala." Vůbec jsem netušila že její matka o tomhle všem ví.
Nastala moje chvíle, teď nebo nikdy. Ihned jsem se šla Olgy zeptat," Hele Olgo? Ty znáš Adélčinu mamku? Prý má zachvíli přijet." Vážně jsem si s ní chtěla promluvit a zjistit jaká je. " Jo znám ji. Je to moje stará kamarádka a je moc hodná. Jinak o Adélce to ví už nějak od 14 let a je miminko i doma když je čas, ale mi tady příjmáme jen plnoleté takže dřív sem nemohla. Už od těch 14 byla zlatíčko, ale co začala chodit sem tak je divná a ustrašená." Olga nemá důvod mi lhát a věřím jí že je paní Karasová fajn, aby jste pochopily tak Adélka je Karasová. " a myslíš že bych potom mohla nachvíli s ní do kanceláře a popovídat si s ní?" Nic negativního mi k tomu neřekla, jen mě upozornila že se jí musím zeptat sama jestli bude mít zájem se mnou mluvit. Čekala jsem tedy u dětí dokud nepřijde ,a pomalu si v hlavě zkoušela srovnat na co se vlastně chci zeptat. Neuběhlo ani pět minut a slyšela jsem klapnout dveře a klepání na třídu, vyšla jsem tedy ven a zahlédla příjemně vypadající paní se zajíčkem v ruce. "Dobrý den, paní Karasová? Snažila jsem se mluvit klidně, ale jinak jsem byla dost nervózní. " ano. Dobrý den. Dovezla jsem Adélce zajíčka. Vy jste tu nová pokud se nepletu?. " už po první větě jsem poznala že je to fajn paní. " ano jsem tu nová, jmenuji se Tereza. Jestli mohu poprosit dala bych Adel toho zajdu a chtěla bych poprosit jestli by jste si na mě neudělala chvilku čas. Potřebovala bych si o něčem promluvit, můžeme například tady do kanceláře.