Anja na klinice 4
Napsal: úte 25. led 2022 19:09:17
Druhý den ráno po probuzení mi sestra Nicole oznámila, že jsem dostala trestný bod za mluvení bez povolení. Řekla mi, že za dva trestné body budu mít přes den týden pleny a svěrací kazajku nebo budu muset strávit den na vozíku. S ještě větším počtem trestných bodů budeme muset přistoupit k tvrdším opatřením.
Následující dny probíhaly celkem bez problémů, denní rutina byla v podstatě stejná, vstávání, terapie, pleny, připoutání do postele. Zapadla jsem do této rutiny a snažila se znovu nevyčnívat. Trochu mě znervózňovalo, že jsem téměř každou noc, většinou aniž bych si toho všimla, dělala velkou potřebu do plenky, a tak jsem se většinou probudila v mokré plence a plné sraček.
Naštěstí to pro mě nemělo žádné následky a většina ostatních žen to měli stejně, takže ráno měly pleny docela plné.
Pak přišlo první odpoledne s EKT, hned po obědě nás sestry přišly všechny společně doprovodit do koupelny, kde jsme stály v řadě, aby nás na přebalovacím stole jednu po druhé navlékly do plenek.
Jako třetí jsem si svlékla šaty a posadila se na přebalovací pult, kde jsem si lehla na záda, mírně pokrčila nohy a čekala, až ke mně přijde sestra s plenkami,stáhne napůl punčocháče, rozřízne boky jednorázových kalhotek a hodí je do krabice. Pak mi nastříkala na intimní partie emulzi, zabalila mě do pleny a dala mi plastové kalhotky, které jsem si mohla sama nasadit. Když jsem skončila, natáhla jsem si punčocháče a sestra Sonja a ošetřovatelka mi nasadily svěrací kazajku. Bunda byla z umělé hmoty, zevnitř vycpaná, ale vzadu měla zip a člověk se do ní musel dostat jako do kraťasů, pak se ruce prostrčily poutky vpředu a vzadu se zapnuli páskem. Vrátila jsem se do fronty, a když jsme byli všichni připraveni, přešli jsme do léčebného křídla v řadě po dvou. Tam jsme všichni dostali na hlavu jakousi vycpanou čepici nebo helmu, která se uzavírala páskem na krk a bradu, byli jsme rozděleni do dvou a museli jsme čekat, až na nás přijde řada. Nicole a další mladou ženu odvedli jako první, zavřeli za nimi dveře a asi po 30 minutách je položili na podlahu, celé se třásly. Nicole se stále ještě sbíhaly sliny, oči měla doširoka otevřené a mumlala něco, čemu jsem nerozuměla.
Neměla jsem ale čas o tom přemýšlet, protože mě popadly za ruce dvě sestry a odvedly mě do ošetřovny. Jakmile mě tam zvedli na polstrovanou pohovku a připoutali mě obrovským množstvím připravených popruhů, už se nedalo hýbat. Musela jsem otevřít ústa a dostala jsem náustek. Byl vyroben z gumy a zaplnil mi ústa tak, že jsem už téměř nemohla hýbat jazykem. Na spáncích jsem měla připevněné dvě elektrody, pak se otočili a dostala jsem první elektrický šok.
Celé tělo se mi z vteřiny na vteřinu napjalo a já se snažila uvolnit ruce, což se samozřejmě nepodařilo. Úplně jsem ztratila kontrolu nad močovým měchýřem a střevy, jen jsem si všimla, jak se mi močový měchýř vyprazdňuje jako tryska a jak mi střeva opouští hora exkrementů. Z koutku úst mi vytékaly sliny, ale pak přišla další rána, vší silou jsem se zakousla do náustku, do očí se mi draly slzy, plenka se ještě víc naplnila, pak už jsem skoro nemohla polykat. Vzápětí jsem si uvědomila, že ležím na polstrované pohovce a stále se třesu po celém těle. Po chvíli mě ošetřovatelé zvedli a strčili mě zpátky do naší budovy na pokoj. Za chvíli křečovité chvění ustoupilo.
Byl čas oběda nebo večeře neměla jsem po téhle terapii vůbec ponětí ,ležela jsem na zemi ,přišli sestry zvedly mě, posadily na vozík, kde jsem byla připoutaná dvěma popruhy, a odvezli mě do jídelny. Tam mě sestra nakrmila kaší.
Po večeři mě sestra Nicole dotlačila do koupelny, kde jsem se konečně zbavila svěrací kazajky a plínek plných až po okraj. Svěrací kazajka se mi lepila na tělo, protože jsem se hodně potila, ale předtím jsem si toho nevšimla. Ve sprše pak stál ošetřovatel a omýval mi celé tělo, což bylo krajně trapné, když mě na nejintimnějších místech omýval muž. Když skončil, odvedl mě zpátky k přebalovacímu pultu, kde mi sestra Nicole opět dala hustý krém a čerstvou plenu a já dostala noční košili, kterou mi sestra vzadu zapnula. Když mě sestra mazala mezi nohy, cítila jsem, že je mi docela teplo, ale ten pocit byl jen velmi krátký, protože sestra Nicole okamžitě zase přestala. Dřív jsem se s Michaelem milovala několikrát týdně, ale teď už to nějakou dobu nejde, takže kdyby se mi ruka dostala do plenek, asi bych se hned udělala. Bohužel tady nemáš šanci si udělat dobře a kromě toho je to v nemocnici přísně zakázáno a já už jsem měla trestný bod a zvláštní zacházení rozhodně nemá na růžích ustláno.
Ošetřovatel už měl připravený poutací pás, který mi hned nasadil. Nohy jsem měla navíc svázané páskem, takže jsem mohla dělat jen velmi malé kroky. Potom mě odvedli do pokoje, musela jsem si sednout na postel. Tam mi sundali pásy a sestra Nicole mě okamžitě začala připevňovat k posteli. Dnes jsem měla také to potěšení, že jsem byla zajištěna pásem na hlavě. Krátce nato byla Tina připravena taky do postele a byli jsme připraveni spát. Když světlo zhaslo, byla opět tma. V očích se mi objevilo ještě několik slz, ale krátce nato mě přemohla únava a já jsem usnula hlubokým spánkem, ze kterého mě druhý den ráno probudila sestra Sonja. Po ranní sprše a snídani jsem se vrátila na terapii. Knut, další terapeut, chtěl znát můj podrobný denní režim a já mu vyprávěla, jak jsem trávila čas, když jsem byla ještě doma, a najednou jsem ucítila, jak mi po nohou stéká teplý proud. Právě jsem se počůrala, byla jsem z toho tak vyděšená, že jsem se zmohla jen na koktavé: "Prosím, odpusťte mi, omlouvám se." Terapeut sáhl po zvonku a okamžitě přišla sestra. Když viděla ten nepořádek, zavolala dva ošetřovatele, kteří mě bez komentáře popadli pod pažemi a vynesli z místnosti. Měla jsem rudou hlavu, třásla jsem se a prosila je, aby mě položili, ale oni se jen ušklíbli a odnesli mě do koupelny. Tam mě svlékli do naha a položili na přebalovací pult. Rozkrok mi hustě namazali krémem a dostala jsem plenu, do které předtím dali vložnou plenu pro zvýšení savosti. Pak mi oblékli plastové plenkové kalhoty. Sestřička přišla s oranžovými punčochami a šaty, které na mě oblékla, vklouzla jsem do pantoflí, které byly také oranžové, a mezi nohama jsem ucítila poměrně tlustý balíček plen. Plakala jsem, křičela o odpuštění, ale nic nepomohlo, jen mi řekli, že budu mít po celou dobu pobytu pleny a že mě přeloží na jiné oddělení, kde to bude ještě drsnější než předtím.
Pokračování příště....
Následující dny probíhaly celkem bez problémů, denní rutina byla v podstatě stejná, vstávání, terapie, pleny, připoutání do postele. Zapadla jsem do této rutiny a snažila se znovu nevyčnívat. Trochu mě znervózňovalo, že jsem téměř každou noc, většinou aniž bych si toho všimla, dělala velkou potřebu do plenky, a tak jsem se většinou probudila v mokré plence a plné sraček.
Naštěstí to pro mě nemělo žádné následky a většina ostatních žen to měli stejně, takže ráno měly pleny docela plné.
Pak přišlo první odpoledne s EKT, hned po obědě nás sestry přišly všechny společně doprovodit do koupelny, kde jsme stály v řadě, aby nás na přebalovacím stole jednu po druhé navlékly do plenek.
Jako třetí jsem si svlékla šaty a posadila se na přebalovací pult, kde jsem si lehla na záda, mírně pokrčila nohy a čekala, až ke mně přijde sestra s plenkami,stáhne napůl punčocháče, rozřízne boky jednorázových kalhotek a hodí je do krabice. Pak mi nastříkala na intimní partie emulzi, zabalila mě do pleny a dala mi plastové kalhotky, které jsem si mohla sama nasadit. Když jsem skončila, natáhla jsem si punčocháče a sestra Sonja a ošetřovatelka mi nasadily svěrací kazajku. Bunda byla z umělé hmoty, zevnitř vycpaná, ale vzadu měla zip a člověk se do ní musel dostat jako do kraťasů, pak se ruce prostrčily poutky vpředu a vzadu se zapnuli páskem. Vrátila jsem se do fronty, a když jsme byli všichni připraveni, přešli jsme do léčebného křídla v řadě po dvou. Tam jsme všichni dostali na hlavu jakousi vycpanou čepici nebo helmu, která se uzavírala páskem na krk a bradu, byli jsme rozděleni do dvou a museli jsme čekat, až na nás přijde řada. Nicole a další mladou ženu odvedli jako první, zavřeli za nimi dveře a asi po 30 minutách je položili na podlahu, celé se třásly. Nicole se stále ještě sbíhaly sliny, oči měla doširoka otevřené a mumlala něco, čemu jsem nerozuměla.
Neměla jsem ale čas o tom přemýšlet, protože mě popadly za ruce dvě sestry a odvedly mě do ošetřovny. Jakmile mě tam zvedli na polstrovanou pohovku a připoutali mě obrovským množstvím připravených popruhů, už se nedalo hýbat. Musela jsem otevřít ústa a dostala jsem náustek. Byl vyroben z gumy a zaplnil mi ústa tak, že jsem už téměř nemohla hýbat jazykem. Na spáncích jsem měla připevněné dvě elektrody, pak se otočili a dostala jsem první elektrický šok.
Celé tělo se mi z vteřiny na vteřinu napjalo a já se snažila uvolnit ruce, což se samozřejmě nepodařilo. Úplně jsem ztratila kontrolu nad močovým měchýřem a střevy, jen jsem si všimla, jak se mi močový měchýř vyprazdňuje jako tryska a jak mi střeva opouští hora exkrementů. Z koutku úst mi vytékaly sliny, ale pak přišla další rána, vší silou jsem se zakousla do náustku, do očí se mi draly slzy, plenka se ještě víc naplnila, pak už jsem skoro nemohla polykat. Vzápětí jsem si uvědomila, že ležím na polstrované pohovce a stále se třesu po celém těle. Po chvíli mě ošetřovatelé zvedli a strčili mě zpátky do naší budovy na pokoj. Za chvíli křečovité chvění ustoupilo.
Byl čas oběda nebo večeře neměla jsem po téhle terapii vůbec ponětí ,ležela jsem na zemi ,přišli sestry zvedly mě, posadily na vozík, kde jsem byla připoutaná dvěma popruhy, a odvezli mě do jídelny. Tam mě sestra nakrmila kaší.
Po večeři mě sestra Nicole dotlačila do koupelny, kde jsem se konečně zbavila svěrací kazajky a plínek plných až po okraj. Svěrací kazajka se mi lepila na tělo, protože jsem se hodně potila, ale předtím jsem si toho nevšimla. Ve sprše pak stál ošetřovatel a omýval mi celé tělo, což bylo krajně trapné, když mě na nejintimnějších místech omýval muž. Když skončil, odvedl mě zpátky k přebalovacímu pultu, kde mi sestra Nicole opět dala hustý krém a čerstvou plenu a já dostala noční košili, kterou mi sestra vzadu zapnula. Když mě sestra mazala mezi nohy, cítila jsem, že je mi docela teplo, ale ten pocit byl jen velmi krátký, protože sestra Nicole okamžitě zase přestala. Dřív jsem se s Michaelem milovala několikrát týdně, ale teď už to nějakou dobu nejde, takže kdyby se mi ruka dostala do plenek, asi bych se hned udělala. Bohužel tady nemáš šanci si udělat dobře a kromě toho je to v nemocnici přísně zakázáno a já už jsem měla trestný bod a zvláštní zacházení rozhodně nemá na růžích ustláno.
Ošetřovatel už měl připravený poutací pás, který mi hned nasadil. Nohy jsem měla navíc svázané páskem, takže jsem mohla dělat jen velmi malé kroky. Potom mě odvedli do pokoje, musela jsem si sednout na postel. Tam mi sundali pásy a sestra Nicole mě okamžitě začala připevňovat k posteli. Dnes jsem měla také to potěšení, že jsem byla zajištěna pásem na hlavě. Krátce nato byla Tina připravena taky do postele a byli jsme připraveni spát. Když světlo zhaslo, byla opět tma. V očích se mi objevilo ještě několik slz, ale krátce nato mě přemohla únava a já jsem usnula hlubokým spánkem, ze kterého mě druhý den ráno probudila sestra Sonja. Po ranní sprše a snídani jsem se vrátila na terapii. Knut, další terapeut, chtěl znát můj podrobný denní režim a já mu vyprávěla, jak jsem trávila čas, když jsem byla ještě doma, a najednou jsem ucítila, jak mi po nohou stéká teplý proud. Právě jsem se počůrala, byla jsem z toho tak vyděšená, že jsem se zmohla jen na koktavé: "Prosím, odpusťte mi, omlouvám se." Terapeut sáhl po zvonku a okamžitě přišla sestra. Když viděla ten nepořádek, zavolala dva ošetřovatele, kteří mě bez komentáře popadli pod pažemi a vynesli z místnosti. Měla jsem rudou hlavu, třásla jsem se a prosila je, aby mě položili, ale oni se jen ušklíbli a odnesli mě do koupelny. Tam mě svlékli do naha a položili na přebalovací pult. Rozkrok mi hustě namazali krémem a dostala jsem plenu, do které předtím dali vložnou plenu pro zvýšení savosti. Pak mi oblékli plastové plenkové kalhoty. Sestřička přišla s oranžovými punčochami a šaty, které na mě oblékla, vklouzla jsem do pantoflí, které byly také oranžové, a mezi nohama jsem ucítila poměrně tlustý balíček plen. Plakala jsem, křičela o odpuštění, ale nic nepomohlo, jen mi řekli, že budu mít po celou dobu pobytu pleny a že mě přeloží na jiné oddělení, kde to bude ještě drsnější než předtím.
Pokračování příště....
ještě pár úprav než ho zveřejním