Anja na klinice 7
Napsal: úte 15. úno 2022 20:15:46
A málem jsem vyskočila radostí. Paní Bergerová mi okamžitě zkrátila radost tím, že mi sdělila, že během návštěvy budu muset mít zádržný pás. Doufala jsem, že mi bude dovoleno nosit během návštěvy normální oblečení, ale nemohla jsem uvěřit, že budu dokonce svázaná. Se slzami v očích jsem se paní Bergerové zeptala, proč musím být svázaná i během manželovy návštěvy, když tolik toužím ho zase držet v náručí.
Řekla mi jen, že jsem v uzavřeném zařízení a že chtějí co nejvíce snížit riziko útěku nebo propašování předmětů.
Po tomto rozhovoru jsem se vrátila do své terapeutické skupiny, kde jsme probírali téma "Stres v každodenním životě a jeho důsledky". Už jsem myslela na Michaela a doufala, že ho můj outfit příliš nevystraší, protože to byl jediný člověk, který mi byl blízký. S rodiči jsem se nikdy nesetkala a po opuštění dětského domova a internátu jsem byla šťastná, že mám člověka, jako je můj manžel. Po vyučení jsem pracovala v cestovní kanceláři a to pouze jeden rok. Když jsem se vdala, Michael chtěl, abych zůstala doma a starala se o náš dům.
Protože jsem vždy měla problémy s inkontinencí, byla jsem také docela ráda, že už nemusím chodit do práce, protože jsem se doma cítila bezpečněji.
Po obědě jsem si také musela vyřídit své velké povinnosti v plence, což mi vždycky dělalo problémy.
Celé odpoledne jsem seděla na židli s plnou plenou, ale cítila jsem, že nejsem jediná, kdo má plenu posranou. Moč rozetře kaši po celé plence. Cítila jsem se opravdu mizerně, protože terapie dnes trvala věčnost. Kvůli těm pitomým rukavicím jsem ani nemohl pořádně hýbat rukama.
Byla jsem zcela vydána na milost a nemilost klinice, naposledy jsem měla takový pocit, když jsem byla ještě v dětském domově. Nikdy jsem tam nesměla dělat nic sama a kvůli svému pomočování se mnou až do mých 16 let jednali jako s malou holkou. Vychovatelky mi vždycky měnily pleny hned po večeři. Vždycky jsem se musela dívat na televizi nebo trávit volný čas v plenkách večer až do 21 hodin než jsem šla spát. Na internátě to bylo lepší. Měla jsem tam jednolůžkový pokoj a mohla jsem se sama rozhodnout, zda a kdy si vyměním plenu. Ale protože jsem se často budila v mokré posteli, rozhodla jsem se nosit v noci pravidelně pleny. Ve druhém ročníku jsem se seznámila s Michaelem, okamžitě jsme si padli do oka a byla to láska na první pohled. Byl již úspěšným podnikatelem ve velké nápojářské společnosti. Hodně jsme chodili ven a já se mu v jednu chvíli musela přiznat, že se v noci stále počůrávám a potřebuji pleny. Byl velmi chápavý a řekl, že to pro něj není žádný problém. Večer ve svém pokoji jsem byla nejšťastnějším člověkem na světě. Když jsem ležela v posteli, někdo zaklepal na dveře a venku stál Michael, i když jsem už měla mokré pleny, pustila jsem ho do pokoje. Měla jsem na sobě košilku, kterou mi dal před dvěma dny. Políbil mě, stáhl mě na postel a rukou mi zajel do plenek. Hladil mě, dokud jsem se téměř neudělala, ale pak ruku vytáhl, sundal mi plenku a za necelé tři minuty jsme měli prudký orgasmus. Chvíli jsme vedle sebe leželi. Když jsem se v koupelně osvěžila, vytáhla jsem z balíčku novou plenku a chtěla si ji obléct. Michael mi ji však vzal z ruky a položil mě na postel. Vzal z nočního stolku dětský olejíček, dal pode mě plenu a velmi jemně mi namazal rozkrok a zadeček olejíčkem, pak plenu zavřel a oblékl mi vršek a kalhotky z mé dětské košilky. Když jsem u Michaela přespávala, vždycky mi večer velmi něžně vyměnil plenu. Když jsme se pak dívali na televizi, objímali jsme se na gauči a jeho ruce bloudily po mém těle. Vždycky mi zůstaly na plence, a když už byla mokrá, hnětl mi ji zvenku, až jsem se málem zbláznila. V posteli mi vždy přivodil fantastické vyvrcholení. Potom jsem se pusou dostala k jeho nejlepší části a vysála z něj poslední kapku. Jednou, když už jsem se hodně počůrala, mě znovu pohladil a najednou udělal prstami skrz fólii přes celou plenku díru. "Zbláznil ses, chceš dát postel pod vodu?" zeptala jsem se ho, ale on už do mě pronikal otvorem v plence a po chvíli jsem zažila nejsilnější vyvrcholení, jaké jsem kdy poznala. Pošeptal mi do ucha, že i pro něj je to super. Později jsem se ho zeptala, jestli mu nevadí, že jeho přítelkyně nosí večer a v noci pleny. Řekl jen: "Líbíš se mi taková, jaká jsi.
Po terapii mi sundali rukavice a odvedli nás na večeři. Kvůli plné plíně, která už byla dost nápadná, jsem jedla bez větší chuti k jídlu. Byla jsem šťastná, když jsme mohli vstát a odvedli nás do koupelny. Melanii umyla a přebalila sestra Ulrike a mě Klaus. Teď jsem si rychle oblékla noční košili a punčocháče a zítra mě Michael konečně směl navštívit. Když jsem ležela pevně v posteli, byla jsem šťastná, že budu moci brzy vidět svého miláčka. Na tomto oddělení jsem si však stále musel zvykat na masku na spaní. Přes masku už nevnímáte čas, protože nevidíte ani to nejmenší. Chtěla jsem se teď pokusit vyřídit své velké záležitosti v posteli, aby to přes den nebylo tak nepříjemné. Strávit den s plnou plenou bylo stále možné, i když je to někdy dost nepříjemné, když se člověk pod plenkovými kalhotami potí.
Na omezení v posteli jsem si zvykla poměrně rychle a už mi ani nevadilo, že spím připoutaná na zádech a nemůžu se hýbat, člověk si zvykne na spoustu věcí.
Pokračování příště
Řekla mi jen, že jsem v uzavřeném zařízení a že chtějí co nejvíce snížit riziko útěku nebo propašování předmětů.
Po tomto rozhovoru jsem se vrátila do své terapeutické skupiny, kde jsme probírali téma "Stres v každodenním životě a jeho důsledky". Už jsem myslela na Michaela a doufala, že ho můj outfit příliš nevystraší, protože to byl jediný člověk, který mi byl blízký. S rodiči jsem se nikdy nesetkala a po opuštění dětského domova a internátu jsem byla šťastná, že mám člověka, jako je můj manžel. Po vyučení jsem pracovala v cestovní kanceláři a to pouze jeden rok. Když jsem se vdala, Michael chtěl, abych zůstala doma a starala se o náš dům.
Protože jsem vždy měla problémy s inkontinencí, byla jsem také docela ráda, že už nemusím chodit do práce, protože jsem se doma cítila bezpečněji.
Po obědě jsem si také musela vyřídit své velké povinnosti v plence, což mi vždycky dělalo problémy.
Celé odpoledne jsem seděla na židli s plnou plenou, ale cítila jsem, že nejsem jediná, kdo má plenu posranou. Moč rozetře kaši po celé plence. Cítila jsem se opravdu mizerně, protože terapie dnes trvala věčnost. Kvůli těm pitomým rukavicím jsem ani nemohl pořádně hýbat rukama.
Byla jsem zcela vydána na milost a nemilost klinice, naposledy jsem měla takový pocit, když jsem byla ještě v dětském domově. Nikdy jsem tam nesměla dělat nic sama a kvůli svému pomočování se mnou až do mých 16 let jednali jako s malou holkou. Vychovatelky mi vždycky měnily pleny hned po večeři. Vždycky jsem se musela dívat na televizi nebo trávit volný čas v plenkách večer až do 21 hodin než jsem šla spát. Na internátě to bylo lepší. Měla jsem tam jednolůžkový pokoj a mohla jsem se sama rozhodnout, zda a kdy si vyměním plenu. Ale protože jsem se často budila v mokré posteli, rozhodla jsem se nosit v noci pravidelně pleny. Ve druhém ročníku jsem se seznámila s Michaelem, okamžitě jsme si padli do oka a byla to láska na první pohled. Byl již úspěšným podnikatelem ve velké nápojářské společnosti. Hodně jsme chodili ven a já se mu v jednu chvíli musela přiznat, že se v noci stále počůrávám a potřebuji pleny. Byl velmi chápavý a řekl, že to pro něj není žádný problém. Večer ve svém pokoji jsem byla nejšťastnějším člověkem na světě. Když jsem ležela v posteli, někdo zaklepal na dveře a venku stál Michael, i když jsem už měla mokré pleny, pustila jsem ho do pokoje. Měla jsem na sobě košilku, kterou mi dal před dvěma dny. Políbil mě, stáhl mě na postel a rukou mi zajel do plenek. Hladil mě, dokud jsem se téměř neudělala, ale pak ruku vytáhl, sundal mi plenku a za necelé tři minuty jsme měli prudký orgasmus. Chvíli jsme vedle sebe leželi. Když jsem se v koupelně osvěžila, vytáhla jsem z balíčku novou plenku a chtěla si ji obléct. Michael mi ji však vzal z ruky a položil mě na postel. Vzal z nočního stolku dětský olejíček, dal pode mě plenu a velmi jemně mi namazal rozkrok a zadeček olejíčkem, pak plenu zavřel a oblékl mi vršek a kalhotky z mé dětské košilky. Když jsem u Michaela přespávala, vždycky mi večer velmi něžně vyměnil plenu. Když jsme se pak dívali na televizi, objímali jsme se na gauči a jeho ruce bloudily po mém těle. Vždycky mi zůstaly na plence, a když už byla mokrá, hnětl mi ji zvenku, až jsem se málem zbláznila. V posteli mi vždy přivodil fantastické vyvrcholení. Potom jsem se pusou dostala k jeho nejlepší části a vysála z něj poslední kapku. Jednou, když už jsem se hodně počůrala, mě znovu pohladil a najednou udělal prstami skrz fólii přes celou plenku díru. "Zbláznil ses, chceš dát postel pod vodu?" zeptala jsem se ho, ale on už do mě pronikal otvorem v plence a po chvíli jsem zažila nejsilnější vyvrcholení, jaké jsem kdy poznala. Pošeptal mi do ucha, že i pro něj je to super. Později jsem se ho zeptala, jestli mu nevadí, že jeho přítelkyně nosí večer a v noci pleny. Řekl jen: "Líbíš se mi taková, jaká jsi.
Po terapii mi sundali rukavice a odvedli nás na večeři. Kvůli plné plíně, která už byla dost nápadná, jsem jedla bez větší chuti k jídlu. Byla jsem šťastná, když jsme mohli vstát a odvedli nás do koupelny. Melanii umyla a přebalila sestra Ulrike a mě Klaus. Teď jsem si rychle oblékla noční košili a punčocháče a zítra mě Michael konečně směl navštívit. Když jsem ležela pevně v posteli, byla jsem šťastná, že budu moci brzy vidět svého miláčka. Na tomto oddělení jsem si však stále musel zvykat na masku na spaní. Přes masku už nevnímáte čas, protože nevidíte ani to nejmenší. Chtěla jsem se teď pokusit vyřídit své velké záležitosti v posteli, aby to přes den nebylo tak nepříjemné. Strávit den s plnou plenou bylo stále možné, i když je to někdy dost nepříjemné, když se člověk pod plenkovými kalhotami potí.
Na omezení v posteli jsem si zvykla poměrně rychle a už mi ani nevadilo, že spím připoutaná na zádech a nemůžu se hýbat, člověk si zvykne na spoustu věcí.
Pokračování příště
