Učitelská zrada 7.část
Napsal: čtv 14. dub 2022 21:17:59
Část sedmá.
Honzík při převozu do psychiatrické dětské léčebny prospal celou cestu.
Vzbudil se až když ho na pojízdném lůžku vykládaly ze sanitky. Nešikovný zdravotník totiž vrazil lůžkem do dveří sanitního vozu a to Honzíka probudilo.
Honzík byl ze situace trochu úzkostný. Když viděl že je pěkné počasí trochu ho mrzelo že nemůže být dnes venku.
Cítil na svém těle pořádně mokré plenky které ho však začali už trochu studit.
Od jeho počůrání už uplynula nějaká doba a proto se z počátečního příjemného pocitu stalo něco co mu začalo trochu vadit. Těšil se dovnitř na to že ho někdo zbaví mokrých plenek.
Honzíka přivezli na lůžku do přijímací místnosti kde na něj už čekala vrchní sestra která měla právě službu. Sestra podepsala předávací protokol a Honzíka vysvobodila z lůžka ve kterém byl Honzík spoután.
Položila ho na igelitové lehátko a provedla vstupní vyšetření které zapisovala do jeho karty.
Vrchní sestra měla totiž povinnost o Honzíkovy vést podrobné záznamy hned od začátku jeho nástupu.
Po vyšetření řekla Honzíkovy:
Já jsem vrchní sestra Kateřina.
Tak tě tady vítám Honzíku já tě budu mít dnes na starost. Chtěla bych aby jsme spolu dobře vycházely protože budeme spolu trávit spoustu času. Doufám že nebudou žádné problémy.
V první řadě bych ti to tu chtěla všechno ukázat a seznámit tě tady se vším možným.
Dneska máme ještě volný den ale od zítřka budeš muset dodržovat pravidelný řád který tady má svá pravidla.
Chtěla bych se tě teď zeptat jestli jsi dneska schopen krátké chůze?
Ano jsem odpověděl Honzík.
Dobře tak to jsem ráda. Já ti tedy najdu nějaké bačkůrky.
Sestra posadila Honzíka na lehátko a obula mu bačkůrky. Poté Honzíka sundala na zem a postavila ho na vlastní nohy.
Honzík vypadal roztomile jako batole protože tam stál ve vycpaných plenkových kalhotkách a jen vrchním dílem pyžama s roztomilou kočičkou. Kočička byla totiž jeho nejoblíbenější zvířátko.
Na nohou měl pěkné plyšové bačkůrky.
Sestra Kateřina ho chytla za ruku a vydala se s ním na cestu po celé léčebně. Před odchodem ještě strčila Honzíkův dudlík do kapsy.
Honzík sotva cupital. S plenkami se mu šlo velmi těžce a tak musel jít pomalu.
Honzík prošel přes chodbu dětského oddělení. Tam na něj s posměchem směřoval zrak několika dětí které tam byly hospitalizovány.
Honzík se zase začal stydět.
Zase si trochu oddechl když s vrchní sestrou zašel na samostatné oddělení.
Sestra mu ukázala první místnost do které ho také odvedla.
Tak Honzíku tady rovnou začneme. Tohle je koupelna a protože vypadáš že potřebuješ nutně vykoupat tak se tady rovnou nějakou dobu zdržíme.
V koupelně byla obrovská vana kterou sestra Kateřina začala hned napouštět teplou vodou.
Vedle vany byl obrovský přebalovací pult na kterém byla igelitová podložka s dětskými obrázky.
Sestra hned Honzíkovy sundala pyžamo a bačkůrky. Jen v plenkách ho položila na přebalovací pult a začala mu rozepínat plenkové kalhotky. Když Honzíka rozbalila hned uviděla že má mokré plenky. Začala na něj mluvit.
No ty jsi pěkně počůraný.
To mám z tebe radost že už umíš čůrat pěkně do plenek jako miminko.
Honzík se začal stydět protože před sestrou byl nahý.
Sestra Honzíka utřela mokrou látkovou plenkou. Plenkové kalhotky mu vytáhla pod zadečkem a zabalila do nich počůrané látkové plenky. Všechno hodila do koše který byl hned vedle přebalovacího pultu.
Honzíka posadila do napuštěné vany a strčila mu do pusy dudlík.
Honzík se v teplé vodě cítil velmi příjemně a dudání dudlíku ho velmi uklidňovalo.
Sestra Kateřina ho nechala ráchat ve vodě velmi dlouhou dobu protože bylo vidět že se to Honzíkovy líbí.
Když už byl čas jít z vody ven tak Honzíka postavila a žínkou celého namydlila. Vytáhla špunt z vany a Honzíka celého ještě osprchovala. Pak ho usušila ručníkem a oblékla mu pěkný dětský župan aby mu nebyla zima. Obula mu zase bačkůrky a odvedla ho za ruku do další místnosti.
V druhé místnosti byl další přebalovací pult se spoustou poliček a přihrádek které byly už plné.
Na poličkách byly vyskládané do komínků různé druhy plenek. Jak jednorázové plenkové kalhotky tak i veliké množství látkových plenek. Různé igelitové plenkové kalhotky ale také spoustu doplňků jako je například dětský olejíček nebo dětský pudr.
Honzíkovy z toho šla hlava kolem protože takové množství plenek po hromadě v životě neviděl. Byl obklopen jen samými plenky.
Tak Honzíku tady je pro tebe nachystaná převlékací a přebalovací místnost. Všechno co tu vidíš je jen pro tebe. Nikdo jiný tady není kdo by to potřeboval. Všechno jsme připravili speciálně jen pro tebe. Máme tady také spoustu oblečení které je vyloženě jen v tvé velikosti. Všechno je udělané přímo na míru.
To ti ještě později všechno ukážu a vysvětlím. Teď tě ale musím rychle dostat do plenek. Já bych nerada po tobě tady utírala loužičku. Takže šup šup na přebalovací pult.
Honzík se ani nenadál a už ležel zase na přebalovacím pultu.
Honzík dostal pořádně velký balík látkových plenek že ani nemohl dát nohy k sobě. Sestra Kateřina mu přes boky zavázala velikou látkovou osušku a tím plenky pořádně zafixovala. Přes látkové plenky dostal ještě jednorázové igelitové plenkové kalhotky s dětskými obrázky.
Honzík v plenkách nebyl skoro vidět. Sestra Kateřina to z jejich množstvím pravděpodobně trochu přehnala ale chtěla aby Honzík nestrádal. Přála si aby si Honzík byl jistý jejich účinností a bezpečností. Honzík ještě nebyl zvyklí a zkušený a nevěděl jaké jsou absorpční schopnosti plenek. Velké množství plenek proto zaručovalo jeho důvěru.
Sestra Kateřina oblékla Honzíkovy dětské body a přes plenkové kalhotky mu je v rozkroku zapnula na cvočky.
Honzík nebyl schopen chůze a tak ho sestřička odnesla do další místnosti.
V další místnosti byla kuchyňka a jídelní stůl. U stolu byla dětská židlička. Sestřička Honzíka do židličky posadila a na krku mu zavázala dětský bryndák.
Tak Honzíku teď se hezky napapáme jistě už musíš mít hlad.
Sestra otevřela dětskou přesnídávku kterou nalila do plastové dětské mističky. Vzala plastovou dětskou lžičku a začala Honzíka krmit.
Pro Honzíka to bylo trochu nezvyklé protože už nebyl zvyklí že by ho někdo krmil. Spousta let už vždycky jedl sám. Teď si však musel zvykat na to že takové krmení bude v následujících dnech úplně běžnou věcí.
Honzík otevíral poslušně pusinku a pěkně papal. Nestíhal však jíst tak rychle jak mu do pusy přistávali lžičky. Proto mu začala přesnídávka téct i po bradě a kvůli tomu byl celý zapatlaný.
Během krmení se Honzík znovu počůral do plenek protože to už nemohl vydržet.
Honzík byl jako opravdové batole se vším všudy a i se tak cítil. Byl v takové situaci kterou si před nedávnem ani nedokázal představit. Honzík si velice přál být jako batole a to se mu teď splnilo. I když to pro něj bylo zatím docela příjemné tak měl oprávněné obavy z toho že nevěděl jak to celé bude dlouho trvat.
Nevěděl jak tady bude dlouho a kdy se zase podívá zpátky domů. Jestli vůbec.
Honzík při převozu do psychiatrické dětské léčebny prospal celou cestu.
Vzbudil se až když ho na pojízdném lůžku vykládaly ze sanitky. Nešikovný zdravotník totiž vrazil lůžkem do dveří sanitního vozu a to Honzíka probudilo.
Honzík byl ze situace trochu úzkostný. Když viděl že je pěkné počasí trochu ho mrzelo že nemůže být dnes venku.
Cítil na svém těle pořádně mokré plenky které ho však začali už trochu studit.
Od jeho počůrání už uplynula nějaká doba a proto se z počátečního příjemného pocitu stalo něco co mu začalo trochu vadit. Těšil se dovnitř na to že ho někdo zbaví mokrých plenek.
Honzíka přivezli na lůžku do přijímací místnosti kde na něj už čekala vrchní sestra která měla právě službu. Sestra podepsala předávací protokol a Honzíka vysvobodila z lůžka ve kterém byl Honzík spoután.
Položila ho na igelitové lehátko a provedla vstupní vyšetření které zapisovala do jeho karty.
Vrchní sestra měla totiž povinnost o Honzíkovy vést podrobné záznamy hned od začátku jeho nástupu.
Po vyšetření řekla Honzíkovy:
Já jsem vrchní sestra Kateřina.
Tak tě tady vítám Honzíku já tě budu mít dnes na starost. Chtěla bych aby jsme spolu dobře vycházely protože budeme spolu trávit spoustu času. Doufám že nebudou žádné problémy.
V první řadě bych ti to tu chtěla všechno ukázat a seznámit tě tady se vším možným.
Dneska máme ještě volný den ale od zítřka budeš muset dodržovat pravidelný řád který tady má svá pravidla.
Chtěla bych se tě teď zeptat jestli jsi dneska schopen krátké chůze?
Ano jsem odpověděl Honzík.
Dobře tak to jsem ráda. Já ti tedy najdu nějaké bačkůrky.
Sestra posadila Honzíka na lehátko a obula mu bačkůrky. Poté Honzíka sundala na zem a postavila ho na vlastní nohy.
Honzík vypadal roztomile jako batole protože tam stál ve vycpaných plenkových kalhotkách a jen vrchním dílem pyžama s roztomilou kočičkou. Kočička byla totiž jeho nejoblíbenější zvířátko.
Na nohou měl pěkné plyšové bačkůrky.
Sestra Kateřina ho chytla za ruku a vydala se s ním na cestu po celé léčebně. Před odchodem ještě strčila Honzíkův dudlík do kapsy.
Honzík sotva cupital. S plenkami se mu šlo velmi těžce a tak musel jít pomalu.
Honzík prošel přes chodbu dětského oddělení. Tam na něj s posměchem směřoval zrak několika dětí které tam byly hospitalizovány.
Honzík se zase začal stydět.
Zase si trochu oddechl když s vrchní sestrou zašel na samostatné oddělení.
Sestra mu ukázala první místnost do které ho také odvedla.
Tak Honzíku tady rovnou začneme. Tohle je koupelna a protože vypadáš že potřebuješ nutně vykoupat tak se tady rovnou nějakou dobu zdržíme.
V koupelně byla obrovská vana kterou sestra Kateřina začala hned napouštět teplou vodou.
Vedle vany byl obrovský přebalovací pult na kterém byla igelitová podložka s dětskými obrázky.
Sestra hned Honzíkovy sundala pyžamo a bačkůrky. Jen v plenkách ho položila na přebalovací pult a začala mu rozepínat plenkové kalhotky. Když Honzíka rozbalila hned uviděla že má mokré plenky. Začala na něj mluvit.
No ty jsi pěkně počůraný.
To mám z tebe radost že už umíš čůrat pěkně do plenek jako miminko.
Honzík se začal stydět protože před sestrou byl nahý.
Sestra Honzíka utřela mokrou látkovou plenkou. Plenkové kalhotky mu vytáhla pod zadečkem a zabalila do nich počůrané látkové plenky. Všechno hodila do koše který byl hned vedle přebalovacího pultu.
Honzíka posadila do napuštěné vany a strčila mu do pusy dudlík.
Honzík se v teplé vodě cítil velmi příjemně a dudání dudlíku ho velmi uklidňovalo.
Sestra Kateřina ho nechala ráchat ve vodě velmi dlouhou dobu protože bylo vidět že se to Honzíkovy líbí.
Když už byl čas jít z vody ven tak Honzíka postavila a žínkou celého namydlila. Vytáhla špunt z vany a Honzíka celého ještě osprchovala. Pak ho usušila ručníkem a oblékla mu pěkný dětský župan aby mu nebyla zima. Obula mu zase bačkůrky a odvedla ho za ruku do další místnosti.
V druhé místnosti byl další přebalovací pult se spoustou poliček a přihrádek které byly už plné.
Na poličkách byly vyskládané do komínků různé druhy plenek. Jak jednorázové plenkové kalhotky tak i veliké množství látkových plenek. Různé igelitové plenkové kalhotky ale také spoustu doplňků jako je například dětský olejíček nebo dětský pudr.
Honzíkovy z toho šla hlava kolem protože takové množství plenek po hromadě v životě neviděl. Byl obklopen jen samými plenky.
Tak Honzíku tady je pro tebe nachystaná převlékací a přebalovací místnost. Všechno co tu vidíš je jen pro tebe. Nikdo jiný tady není kdo by to potřeboval. Všechno jsme připravili speciálně jen pro tebe. Máme tady také spoustu oblečení které je vyloženě jen v tvé velikosti. Všechno je udělané přímo na míru.
To ti ještě později všechno ukážu a vysvětlím. Teď tě ale musím rychle dostat do plenek. Já bych nerada po tobě tady utírala loužičku. Takže šup šup na přebalovací pult.
Honzík se ani nenadál a už ležel zase na přebalovacím pultu.
Honzík dostal pořádně velký balík látkových plenek že ani nemohl dát nohy k sobě. Sestra Kateřina mu přes boky zavázala velikou látkovou osušku a tím plenky pořádně zafixovala. Přes látkové plenky dostal ještě jednorázové igelitové plenkové kalhotky s dětskými obrázky.
Honzík v plenkách nebyl skoro vidět. Sestra Kateřina to z jejich množstvím pravděpodobně trochu přehnala ale chtěla aby Honzík nestrádal. Přála si aby si Honzík byl jistý jejich účinností a bezpečností. Honzík ještě nebyl zvyklí a zkušený a nevěděl jaké jsou absorpční schopnosti plenek. Velké množství plenek proto zaručovalo jeho důvěru.
Sestra Kateřina oblékla Honzíkovy dětské body a přes plenkové kalhotky mu je v rozkroku zapnula na cvočky.
Honzík nebyl schopen chůze a tak ho sestřička odnesla do další místnosti.
V další místnosti byla kuchyňka a jídelní stůl. U stolu byla dětská židlička. Sestřička Honzíka do židličky posadila a na krku mu zavázala dětský bryndák.
Tak Honzíku teď se hezky napapáme jistě už musíš mít hlad.
Sestra otevřela dětskou přesnídávku kterou nalila do plastové dětské mističky. Vzala plastovou dětskou lžičku a začala Honzíka krmit.
Pro Honzíka to bylo trochu nezvyklé protože už nebyl zvyklí že by ho někdo krmil. Spousta let už vždycky jedl sám. Teď si však musel zvykat na to že takové krmení bude v následujících dnech úplně běžnou věcí.
Honzík otevíral poslušně pusinku a pěkně papal. Nestíhal však jíst tak rychle jak mu do pusy přistávali lžičky. Proto mu začala přesnídávka téct i po bradě a kvůli tomu byl celý zapatlaný.
Během krmení se Honzík znovu počůral do plenek protože to už nemohl vydržet.
Honzík byl jako opravdové batole se vším všudy a i se tak cítil. Byl v takové situaci kterou si před nedávnem ani nedokázal představit. Honzík si velice přál být jako batole a to se mu teď splnilo. I když to pro něj bylo zatím docela příjemné tak měl oprávněné obavy z toho že nevěděl jak to celé bude dlouho trvat.
Nevěděl jak tady bude dlouho a kdy se zase podívá zpátky domů. Jestli vůbec.
6.díl top❤, ale rychle sem s dalším:)
dobry popisek 
,uz se take nemuzu dockat dalsiho dilu,pribeh je bezva...