Anja na klinice 9

Příběhy, povídky, ale i vaše reálné zážitky. Jsou tu dvě podmínky- ústředním tématem musí být ABDL (nebo-li plenky) a autorem příběhu musíte být buď Vy sami, nebo uvést zdroj!
Odpovědět
Abdl pleny
Příspěvky: 52
Registrován: úte 05. úno 2019 15:22:29
Pohlaví: Kluk
Sexuální orientace: Heterosexuální
Nosíte plenky i na veřejnosti?: Ne
Nosíte dudlík?: Ne

Anja na klinice 9

Příspěvek od Abdl pleny » sob 16. dub 2022 20:34:32

Když za mnou přišla sestra, aby mě nakrmila, ani mi nevyndala roubík z úst, protože roubíkem vedla trubička, která byla na jedné straně otevřená, a k ní se dala připojit nádobka, jejíž obsah mi sestra vtlačila do úst. Nyní jsem musela kaši spolknout, ať už jsem chtěla, nebo ne. Z pleny mi už vytékaly chcanky a moje hovna se změnila v řídkou kaši, která se mi rozmazávala po nohách a zádech. Podlaha toho také schytala docela dost. Zrovna jsem brečela a nejraději bych šla všem po krku. Když jsem byla úplně zničená, přišel konečně zřízenec v igelitovém obleku a sundal mi roubík, svěrací kazajku, oblečení a plenu. Poté mě zřízenec osprchoval hadicí se studenou vodou a následně umyl. Bylo mi jedno, jestli mě umyjí nebo ne, chtěla jsem se jen dostat z téhle cely. Nakonec jsem směla se sanitářem opustit celu a v koupelně na mě čekala sestra Nadja, aby mě převlékla a připravila do postele. Když jsem ležela v posteli v odděleném pokoji a měla opět zapnutý bezpečnostní pás, otevřely se dveře a do pokoje vešla nějaká osoba. Podle hlasu jsem poznala, že je to paní Bergerová, vrchní sestra, protože jsem přes masku na spaní nic neviděla. "Takže, paní Schulzová, nyní jste nasbírala dva trestné body, a proto jste musela strávit poslední tři dny v trestní cele a zbytek týdne strávíte v trvalém omezení, jak mi bylo oznámeno. To znamená, že ihned po výměně plenek a ranním oblékání vám bude nasazena svěrací kazajka a budete umístěna do invalidního vozíku, ve kterém budete samozřejmě také připoutáni. V těchto dnech také nebude probíhat terapie.

Budete sedět na chodbě a můžete přemýšlet o tom, jak nejlépe přestat přitahovat negativní pozornost."

Kousla jsem se do jazyka, abych nic neřekla, jinak by se mi body opět zvýšily. Když se mě vrchní sestra zeptala, jestli všemu rozumím, odpověděla jsem velmi stručně: "Ano, vrchní sestro. Krátce nato se dveře zavřely a já zůstala sama, okamžitě jsem usnula. Když jsem se probudila, okamžitě jsem se snažila nacpat hromádku do pleny, abych alespoň přes den zůstala čistá. Můj močový měchýř se mezitím vyprazdňoval téměř automaticky, aniž bych mu věnovala větší pozornost, neustálé přebalování má tu nevýhodu, že to necháte hned odtéct. Co se stane, až se vrátím domů? Nemůžu nosit pleny napořád. To je však ještě dlouhá doba.

Mezitím jsem naplnila plenu a já čekala, až přijde a budu moci vstát. Nakonec mě pustili z postele a odvedli do koupelny. Hned poté, co jsem si oblékla plenu a plenkové kalhoty, mi sestra Caro oblékla silné růžové pletené punčocháče. Šaty jsem dnes nedostala, místo nich přišel Steve s bílou kazajkou , která vypadala velmi robustně. Musela jsem do ní vložit ruce, pak se mi bunda zapnula na zádech přezkami a řemínky přes plenu s popruhem, který se zapínal i vzadu. Steve mi prostrčil ruce smyčkami vpředu a na boku a pak mi na nich utáhl popruhy za zády. Posadil mě do vozíku, utáhl popruhy a připevnil mi nohy k opěrkám řemínky, pak mě odstrčil do jídelny a navlékl mi velkou oranžovou igelitovou zástěru, aby mě nakrmil miskou suché kaše. Teď mi dal hrnek čaje, když jsem dojedla, vystrčil mě na chodbu, zabrzdil vozík a nechal mě stát. Jako by to nestačilo, vytáhl roubík se zajišťovacím páskem, musela jsem otevřít ústa. Když jsem ho měla v puse, utáhl mi řemínek na krku a já musela roubík držet v puse. Takže jsem musela strávit celý den na chodbě. Pozorovala jsem sestry, pacienty a návštěvníky, kteří občas procházeli kolem. Někteří na mě zírali nebo se mi posmívali. Nejraději bych zmizela v zemi, tak moc jsem se styděla. Ale pak jsem nevěřila vlastním očím, najednou jsem na chodbě uviděla Michaela, přišel ke mně a sklonil se ke mně. "No, miláčku, co to vždycky děláš? Měla bys dělat to, co ti řeknou sestry, a ne vždy mít vlastní hlavu. Právě jsem mluvil s paní Bergerovou, protože mi volala a informovala mě tvém chování. Teď se samozřejmě musíš smířit se svým trestem, ale těch pár dní brzy skončí. Primář oddělení není vůbec spokojen s úspěchem tvojí terapie, protože žiješ příliš ve svých vlastních snech a depresích. Paní Bergerová mi také řekla, že později budeš potřebovat i domácí péči, takže už jsme vytvořili plán na pozdější dobu. V době, kdy budu v práci, budeš zařazena do terapeutické skupiny pod dohledem. Vyzvednou tě ráno v 8:00 a domů tě přivezou v 18:00. Večer a v noci se o tebe postarám. Také tě budu muset doma připoutat k lůžku, od zdravotní pojišťovny dostaneme Segufix a v případě, že budu na služební cestě, budeš po tuto dobu ubytována v domově důchodců. Je mi líto, že k tomu došlo, ale musíme udělat to, co je pro tvojí situaci nejlepší. Hlavu vzhůru, miláčku, miluji tě." Pane, musíte jít a rozloučte se se svou ženou. Sestra Franziska vás doprovodí ven. Michael mě rychle políbil na čelo a pak šel ke dveřím. No byli to pěkné výhlidky. Dřív jsem se ráda trochu poflakovala nebo chodila nakupovat. Když Michael nebude doma budu muset travit v domově důchodců.

Den nějak uběhl, mezitím jsem dostala jen dvě skleničky vody, pak mě vzali do jídelny na večeři. Tam mě znovu navlékli do velké igelitové zástěry, sundali mi roubík a nakrájeli mi dva plátky sendviče s klobásou a nakrmili mě. Směla jsem se napít velkého hrnku čaje a pak mě hned strčili do koupelny, kde mě převlékli a připravili do postele. Když jsem ležela v posteli s připoutanou hlavou, dala jsem průchod slzám, ale nějak se mi ulevilo a usnula jsem. Nikdy by mě nenapadlo, jak vyčerpávající může být sedět celý den ve svěrací kazajce na vozíku. Několik následujících týdnů probíhalo bez problémů, s výjimkou léčby EKT. Vždycky jsem byla ráda, když elektrické šoky skončily a já měla zase tři týdny klidu.
Pokračování příště...

Odpovědět