Učitelská zrada 13.část
Napsal: pát 23. zář 2022 22:53:27
Část třináctá
Honzík byl přijat na jednotku intenzivní péče. Bylo potřeba aby se mu dostalo kvalitní a hlavně odborné zdravotní péče.
Pan doktor byl informován o tom že je Honzík výjimečný případ a potřebuje individuální přístup.
Honzík je pacient z dětské psychiatrické léčebny a proto potřebuje zvláštní dohled.
Sestra Kateřina řekla panu doktorovi že mu vše ráda podrobně vysvětlí a pozvala ho následující den k sobě na oddělení. Pan doktor souhlasil s pohovorem a těšil se na následující den že se dozví něco nového.
Sestra Kateřina prozatím jen upozornila pana doktora že je Honzík zvyklý na pleny. Všechno vám vysvětlím až na to budeme mít dostatek času. Do zítřka jen dohlédněte na to aby Honzík nebyl v žádném případě bez plen. Je to velmi důležité.
Nebojte se paní kolegyně tady jsme na jednotce intenzivní péče takže na takové případy jsme připraveni. Máme tady mnohem lépe vyškolený personál než na vašem oddělení. Takové úkony jsou u nás na denním pořádku a není to nic neobvyklého. Dá se říci že je to na tomto oddělení dokonce běžné a máme tady k tomu veškeré potřebné vybavení. Jak můžete sama vidět tak jednorázové pleny máme přímo tady.
Nelamte si zatím s ničím hlavu my se o Honzíka postaráme a zítra se jistě ještě uvidíme.
Musíme se teď na Honzíka podívat a pořádně ho vyšetřit abychom nic nezanedbali. Proto mě teď omluvte.
Honzík už ležel na lůžku a byl podroben různým vyšetřením. Jeho stav nebyl zrovna nejlepší. Honzík měl vysoké teploty a pan doktor se rozhodl řešit tradičním osvědčeným způsobem. Honzík dostal studený zábal.
Po nějaké době se to podařilo a Honzíkovy teplota trochu klesla. Honzík byl celý mokrý a studený od zábalu a potřeboval nějaké oblečení. Bohužel na oddělení zrovna neměli na Honzíka nic co by mu padlo. Všechno erární oblečení bylo příliš velké nebo naopak příliš malé. Pan doktor sháněl něco pro Honzíka kde se dá ale neměl žádný úspěch.
Když už to vypadalo beznadějně tak se panu doktorovi ozvala jedna maminka která byla zrovna na návštěvě u své osmileté dcery. Nabídla panu doktorovi že mu může půjčit noční košilku své dcery.
Honzík byl skoro stejně velký jako holčička která ležela hned vedle něj. Bylo to zvláštní protože Honzík byl o pět let starší. Honzík byl velmi drobné postavy a ve svých třinácti letech vypadal jako osmiletý.
Pan doktor byl rád že může Honzíka konečně do něčeho obléci a nabídku přijal i když to bylo oblečení pro dívky. V takové krizové situaci není vhodné si nějak vybírat a tak se musí brát zrovna to co je.
I když to byla noční košilka tak vypadala poněkud zvláštně. Dá se říci že spíše připomínala holčičí šatičky a měla nabírané rukávky. Pro osmiletou holčičku to vypadalo docela dětinsky ale bylo to roztomilé.
Honzík ležel na posteli úplně nahý a klepal se zimou. Vysoké horečky vystřídala zimnice.
Pan doktor zabalil Honzíka do plenek a oblékl mu holčičí šatičky.
Honzík skoro nic nevnímal a ani si toho moc nevšiml. Honzík měl svých starostí dost sám se sebou. Měl co dělat aby to všechno zvládl. Pro Honzíka to byl velmi nepříjemný a náročný den. Tahle nemocný nebyl už hodně dlouho. Honzík se pořád klepal zimou a tak ho pan doktor zabalil do teplé deky.
Honzík byl úplně vyčerpaný.
Po malé chvilce se zahřál a přestal se klepat. Konečně se mu trochu ulevilo. Netrvalo to dlouho a Honzík usnul.
Honzík spal velmi dlouhou dobu a vzbudil se až ráno když kolem sebe slyšel nějaký hluk.
Zrovna v tu dobu se na oddělení rozvážela snídaně a Honzíka to probudilo.
Koukl se kolem sebe a vedle na posteli zahlédl nějakou holčičku která zrovna snídala.
Holčička si všimla že je Honzík vzhůru a tak se ho hned zvědavě zeptala jak se jmenuje.
Já jsem Honzík hned odpověděl ale v tom se holčička začala smát. Čemu se směješ zeptal se Honzík.
To nic. Jenom že v těch šatičkách nevypadáš moc jako Honzík. Vypadáš spíše jako Janička.
Honzík si toho konečně všiml a nemohl přijít na to proč má na sobě dívčí šatičky. Tvářil se zamyšleně ale nemohl přijít na nějaké rozumné vysvětlení.
To je v pohodě Honzíku odpověděla holčička. Ty šatičky jsou moje. Moje maminka ti je včera půjčila protože jsi neměl nic jiného na sebe. Musím ale uznat že ti docela sluší.
Honzík se trochu zastyděl ale v šatičkách se cítil docela dobře.
Já se jmenuji Anežka. Jsem ráda že tady konečně nebudu sama. Byla tady docela nuda.
Tak tě tady vítám.
Pro Honzíka to byla veliká změna. Tady to alespoň trochu žilo. Honzík byl sice v nemocnici ale po duševní stránce mu to tady trochu prospělo.
Honzík byl rád že nemusí být sám zavřený na oddělení dětské psychiatrické léčebny. Nějaká kamarádka a společnost se Honzíkovy zrovna hodila. V poslední době se cítil docela sám.
Co se týče plenek tak i tady to byla pro Honzíka trochu změna. Honzík tady nemusel mít vycpaný rozkrok pořádným balíkem látkových plenek a mohl se volněji pohybovat.
Plenky však Honzík pořád musel nosit. Honzík v nemocnici nosil jednorázové plenkové kalhotky které byly celé igelitové a pořádně šustily. Stačilo aby se jen Honzík pohnul a bylo to slyšet.
Honzík se před Anežkou styděl a měl strach aby si toho náhodou nevšimla. Jenže Anežka o tom už dávno věděla ale nic neříkala. Ona totiž také nosila plenkové kalhotky asi tak jako většina dětí na tomto oddělení. Anežka si s tím nedělala tak těžkou hlavu. Ona plenky nechtěla nosit tak jako Honzík takže na ně ani tak často nemyslela. Skoro nevnímala že je má na sobě.
U Honzíka to bylo jiné. On je chtěl nosit a styděl se za to. Před Anežkou se pokaždé začervenal.
Honzík ležel v posteli a po chvíli přišel pan doktor. Dobré ráno Honzíku tak jak se cítíš? Máme pro tebe připravenou snídani ale záleží na tobě jestli na ní máš vůbec chuť.
Ani moc ne odpověděl Honzík ale mám strašnou žízeň. Dobře Honzíku dám ti tedy alespoň čaj.
Doktor Honzíka posadil a za záda mu urovnal polštář. Po chvíli pan doktor přinesl Honzíkovy hrnek s čajem. Honzík se vrhnul na hrneček a chtěl se napít ale v tom ho zarazila sestra Kateřina která právě přišla na oddělení. Sestra Kateřina donesla nějaké věci které měla pro Honzíka.
Tak takhle by to nešlo Honzíku. Nemůžeš přeci pít jen tak z hrnečku. Já pro tebe mám dětskou láhev. S tím se ti bude pít o hodně lépe.
Honzík dostal čaj do dětské láhve a protože měl velkou žízeň tak jí celou za chvíli vypil. Jen dopil čaj tak se počůral do plenek.
Copak to máš na sobě Honzíku skoro jsem tě nepoznala. Vypadáš jako holčička. Já vím Honzíku je to moje chyba. Já jsem měla na starost ti obstarat nějaké oblečení ale jak sám víš tak u nás na oddělení nebylo zrovna nic vhodného.
U nás máš spoustu věcí ale nic co by bylo vhodné pro pobyt tady. Ani dnes bohužel pro tebe nic nemám. Mám však v plánu že ti koupím nějaké pyžamo.
Copak to je za flek na tom prostěradle? Neříkej mi že jsi protekl. To by se u nás nemohlo stát.
Pane doktore podívejte se na Honzíka je celý mokrý a proteklo to i na prostěradlo. Já to říkám stále že tyhle jednorázové pleny nic nevydrží. Máte štěstí pane doktore že jsem zrovna tady. Shodou náhod jsem Honzíkovy donesla nějaké látkové pleny a PVC plenkové kalhotky. Myslela jsem že se budou hodit ale nečekala jsem že tak brzy.
Pokud dovolíte pane doktore tak já bych Honzíka mohla hned teď převléci. Klidně paní kolegyně já budu jen rád a alespoň se něco přiučím.
Pojďte se podívat pane doktore jak se to dělá.
Honzík ležel v postýlce a sestra Kateřina se vrhla na přebalování.
Nejdříve sundala Honzíkovy mokrou plenku a otřela ho vlhčeným ubrouskem. Pak vzala plenkové kalhotky do kterých narovnala látkové plenky. Celé to všechno podstrčila Honzíkovy pod zadečkem a zasypala ho dětským pudrem. Pak přehrnula plenky a urovnala je Honzíkovy na bříško. Nakonec stáhla postranní pásky a plenkové kalhotky zalepila. Honzík byl zase zabalený v objemných plenkách.
Na Honzíka se dívalo spoustu lidí. Pan doktor, nějaké zdravotní sestry a dokonce i Anežka.
Od sestry Kateřiny to bylo trochu necitlivé ho takhle před všemi ponížit. Sestra Kateřina prostě už byla takhle zvyklá jednat. Rychle a spontánně bez jakýchkoliv ohledu na své okolí. Nevnímala že by bylo vhodné dopřát Honzíkovy trochu soukromí. Honzík alespoň nemusel nic skrývat. Vše už vyšlo najevo.
Sestra Kateřina oblékla Honzíkovy zase dětské holčičí šatičky. Vidíš Honzíku takhle to bude lepší. Takové pěkné šatičky a málem byly celé počůrané. To bylo jen štěstí že zůstaly suché.
Pan doktor jen souhlasil.
Co by na to řekla tady Anežka kdybys jí počůral šatičky. Moc by se jí to asi nelíbilo.
Musím uznat paní kolegyně že s přebalováním máte mnohem lepší zkušenosti než my.
Mockrát vám děkuji za ponaučení. Není zač pane doktore.
Pokud budete chtít tak klidně mohu někdy zaskočit za vás. Já teď stejně nemám co dělat když je Honzík tady. Dobře budu jen rád já mám spoustu jiné práce.
Anežka se divila že Honzíka tak všichni obskakují a mají o něj až přehnanou starost. Chlapci v jeho věku jsou daleko více soběstačný a nepotřebuji takovou péči.
Bylo zvláštní že Honzík nosil plenky a v takovém množství. Ta dětská láhev nevypadala taky zrovna nejlépe u tak starého chlapce. Anežka si myslela že Honzík musí mít nějaký závažný problém. Trochu jí to vrtalo v hlavě ale pak to přestala řešit. V nemocnici se dějí přeci i trochu zvláštní věci které nemusí dávat smysl.
Honzík byl přijat na jednotku intenzivní péče. Bylo potřeba aby se mu dostalo kvalitní a hlavně odborné zdravotní péče.
Pan doktor byl informován o tom že je Honzík výjimečný případ a potřebuje individuální přístup.
Honzík je pacient z dětské psychiatrické léčebny a proto potřebuje zvláštní dohled.
Sestra Kateřina řekla panu doktorovi že mu vše ráda podrobně vysvětlí a pozvala ho následující den k sobě na oddělení. Pan doktor souhlasil s pohovorem a těšil se na následující den že se dozví něco nového.
Sestra Kateřina prozatím jen upozornila pana doktora že je Honzík zvyklý na pleny. Všechno vám vysvětlím až na to budeme mít dostatek času. Do zítřka jen dohlédněte na to aby Honzík nebyl v žádném případě bez plen. Je to velmi důležité.
Nebojte se paní kolegyně tady jsme na jednotce intenzivní péče takže na takové případy jsme připraveni. Máme tady mnohem lépe vyškolený personál než na vašem oddělení. Takové úkony jsou u nás na denním pořádku a není to nic neobvyklého. Dá se říci že je to na tomto oddělení dokonce běžné a máme tady k tomu veškeré potřebné vybavení. Jak můžete sama vidět tak jednorázové pleny máme přímo tady.
Nelamte si zatím s ničím hlavu my se o Honzíka postaráme a zítra se jistě ještě uvidíme.
Musíme se teď na Honzíka podívat a pořádně ho vyšetřit abychom nic nezanedbali. Proto mě teď omluvte.
Honzík už ležel na lůžku a byl podroben různým vyšetřením. Jeho stav nebyl zrovna nejlepší. Honzík měl vysoké teploty a pan doktor se rozhodl řešit tradičním osvědčeným způsobem. Honzík dostal studený zábal.
Po nějaké době se to podařilo a Honzíkovy teplota trochu klesla. Honzík byl celý mokrý a studený od zábalu a potřeboval nějaké oblečení. Bohužel na oddělení zrovna neměli na Honzíka nic co by mu padlo. Všechno erární oblečení bylo příliš velké nebo naopak příliš malé. Pan doktor sháněl něco pro Honzíka kde se dá ale neměl žádný úspěch.
Když už to vypadalo beznadějně tak se panu doktorovi ozvala jedna maminka která byla zrovna na návštěvě u své osmileté dcery. Nabídla panu doktorovi že mu může půjčit noční košilku své dcery.
Honzík byl skoro stejně velký jako holčička která ležela hned vedle něj. Bylo to zvláštní protože Honzík byl o pět let starší. Honzík byl velmi drobné postavy a ve svých třinácti letech vypadal jako osmiletý.
Pan doktor byl rád že může Honzíka konečně do něčeho obléci a nabídku přijal i když to bylo oblečení pro dívky. V takové krizové situaci není vhodné si nějak vybírat a tak se musí brát zrovna to co je.
I když to byla noční košilka tak vypadala poněkud zvláštně. Dá se říci že spíše připomínala holčičí šatičky a měla nabírané rukávky. Pro osmiletou holčičku to vypadalo docela dětinsky ale bylo to roztomilé.
Honzík ležel na posteli úplně nahý a klepal se zimou. Vysoké horečky vystřídala zimnice.
Pan doktor zabalil Honzíka do plenek a oblékl mu holčičí šatičky.
Honzík skoro nic nevnímal a ani si toho moc nevšiml. Honzík měl svých starostí dost sám se sebou. Měl co dělat aby to všechno zvládl. Pro Honzíka to byl velmi nepříjemný a náročný den. Tahle nemocný nebyl už hodně dlouho. Honzík se pořád klepal zimou a tak ho pan doktor zabalil do teplé deky.
Honzík byl úplně vyčerpaný.
Po malé chvilce se zahřál a přestal se klepat. Konečně se mu trochu ulevilo. Netrvalo to dlouho a Honzík usnul.
Honzík spal velmi dlouhou dobu a vzbudil se až ráno když kolem sebe slyšel nějaký hluk.
Zrovna v tu dobu se na oddělení rozvážela snídaně a Honzíka to probudilo.
Koukl se kolem sebe a vedle na posteli zahlédl nějakou holčičku která zrovna snídala.
Holčička si všimla že je Honzík vzhůru a tak se ho hned zvědavě zeptala jak se jmenuje.
Já jsem Honzík hned odpověděl ale v tom se holčička začala smát. Čemu se směješ zeptal se Honzík.
To nic. Jenom že v těch šatičkách nevypadáš moc jako Honzík. Vypadáš spíše jako Janička.
Honzík si toho konečně všiml a nemohl přijít na to proč má na sobě dívčí šatičky. Tvářil se zamyšleně ale nemohl přijít na nějaké rozumné vysvětlení.
To je v pohodě Honzíku odpověděla holčička. Ty šatičky jsou moje. Moje maminka ti je včera půjčila protože jsi neměl nic jiného na sebe. Musím ale uznat že ti docela sluší.
Honzík se trochu zastyděl ale v šatičkách se cítil docela dobře.
Já se jmenuji Anežka. Jsem ráda že tady konečně nebudu sama. Byla tady docela nuda.
Tak tě tady vítám.
Pro Honzíka to byla veliká změna. Tady to alespoň trochu žilo. Honzík byl sice v nemocnici ale po duševní stránce mu to tady trochu prospělo.
Honzík byl rád že nemusí být sám zavřený na oddělení dětské psychiatrické léčebny. Nějaká kamarádka a společnost se Honzíkovy zrovna hodila. V poslední době se cítil docela sám.
Co se týče plenek tak i tady to byla pro Honzíka trochu změna. Honzík tady nemusel mít vycpaný rozkrok pořádným balíkem látkových plenek a mohl se volněji pohybovat.
Plenky však Honzík pořád musel nosit. Honzík v nemocnici nosil jednorázové plenkové kalhotky které byly celé igelitové a pořádně šustily. Stačilo aby se jen Honzík pohnul a bylo to slyšet.
Honzík se před Anežkou styděl a měl strach aby si toho náhodou nevšimla. Jenže Anežka o tom už dávno věděla ale nic neříkala. Ona totiž také nosila plenkové kalhotky asi tak jako většina dětí na tomto oddělení. Anežka si s tím nedělala tak těžkou hlavu. Ona plenky nechtěla nosit tak jako Honzík takže na ně ani tak často nemyslela. Skoro nevnímala že je má na sobě.
U Honzíka to bylo jiné. On je chtěl nosit a styděl se za to. Před Anežkou se pokaždé začervenal.
Honzík ležel v posteli a po chvíli přišel pan doktor. Dobré ráno Honzíku tak jak se cítíš? Máme pro tebe připravenou snídani ale záleží na tobě jestli na ní máš vůbec chuť.
Ani moc ne odpověděl Honzík ale mám strašnou žízeň. Dobře Honzíku dám ti tedy alespoň čaj.
Doktor Honzíka posadil a za záda mu urovnal polštář. Po chvíli pan doktor přinesl Honzíkovy hrnek s čajem. Honzík se vrhnul na hrneček a chtěl se napít ale v tom ho zarazila sestra Kateřina která právě přišla na oddělení. Sestra Kateřina donesla nějaké věci které měla pro Honzíka.
Tak takhle by to nešlo Honzíku. Nemůžeš přeci pít jen tak z hrnečku. Já pro tebe mám dětskou láhev. S tím se ti bude pít o hodně lépe.
Honzík dostal čaj do dětské láhve a protože měl velkou žízeň tak jí celou za chvíli vypil. Jen dopil čaj tak se počůral do plenek.
Copak to máš na sobě Honzíku skoro jsem tě nepoznala. Vypadáš jako holčička. Já vím Honzíku je to moje chyba. Já jsem měla na starost ti obstarat nějaké oblečení ale jak sám víš tak u nás na oddělení nebylo zrovna nic vhodného.
U nás máš spoustu věcí ale nic co by bylo vhodné pro pobyt tady. Ani dnes bohužel pro tebe nic nemám. Mám však v plánu že ti koupím nějaké pyžamo.
Copak to je za flek na tom prostěradle? Neříkej mi že jsi protekl. To by se u nás nemohlo stát.
Pane doktore podívejte se na Honzíka je celý mokrý a proteklo to i na prostěradlo. Já to říkám stále že tyhle jednorázové pleny nic nevydrží. Máte štěstí pane doktore že jsem zrovna tady. Shodou náhod jsem Honzíkovy donesla nějaké látkové pleny a PVC plenkové kalhotky. Myslela jsem že se budou hodit ale nečekala jsem že tak brzy.
Pokud dovolíte pane doktore tak já bych Honzíka mohla hned teď převléci. Klidně paní kolegyně já budu jen rád a alespoň se něco přiučím.
Pojďte se podívat pane doktore jak se to dělá.
Honzík ležel v postýlce a sestra Kateřina se vrhla na přebalování.
Nejdříve sundala Honzíkovy mokrou plenku a otřela ho vlhčeným ubrouskem. Pak vzala plenkové kalhotky do kterých narovnala látkové plenky. Celé to všechno podstrčila Honzíkovy pod zadečkem a zasypala ho dětským pudrem. Pak přehrnula plenky a urovnala je Honzíkovy na bříško. Nakonec stáhla postranní pásky a plenkové kalhotky zalepila. Honzík byl zase zabalený v objemných plenkách.
Na Honzíka se dívalo spoustu lidí. Pan doktor, nějaké zdravotní sestry a dokonce i Anežka.
Od sestry Kateřiny to bylo trochu necitlivé ho takhle před všemi ponížit. Sestra Kateřina prostě už byla takhle zvyklá jednat. Rychle a spontánně bez jakýchkoliv ohledu na své okolí. Nevnímala že by bylo vhodné dopřát Honzíkovy trochu soukromí. Honzík alespoň nemusel nic skrývat. Vše už vyšlo najevo.
Sestra Kateřina oblékla Honzíkovy zase dětské holčičí šatičky. Vidíš Honzíku takhle to bude lepší. Takové pěkné šatičky a málem byly celé počůrané. To bylo jen štěstí že zůstaly suché.
Pan doktor jen souhlasil.
Co by na to řekla tady Anežka kdybys jí počůral šatičky. Moc by se jí to asi nelíbilo.
Musím uznat paní kolegyně že s přebalováním máte mnohem lepší zkušenosti než my.
Mockrát vám děkuji za ponaučení. Není zač pane doktore.
Pokud budete chtít tak klidně mohu někdy zaskočit za vás. Já teď stejně nemám co dělat když je Honzík tady. Dobře budu jen rád já mám spoustu jiné práce.
Anežka se divila že Honzíka tak všichni obskakují a mají o něj až přehnanou starost. Chlapci v jeho věku jsou daleko více soběstačný a nepotřebuji takovou péči.
Bylo zvláštní že Honzík nosil plenky a v takovém množství. Ta dětská láhev nevypadala taky zrovna nejlépe u tak starého chlapce. Anežka si myslela že Honzík musí mít nějaký závažný problém. Trochu jí to vrtalo v hlavě ale pak to přestala řešit. V nemocnici se dějí přeci i trochu zvláštní věci které nemusí dávat smysl.
těším se na pokračování