Učitelská zrada 14.část
Napsal: pon 26. zář 2022 0:12:38
Část čtrnáctá
Sestra Kateřina musela zavolat k Honzíkovy domů a informovat jeho maminku o jeho zdravotním stavu.
Honzíkova maminka se dozvěděla že je Honzík nemocný a v nemocnici. Měla o Honzíka velikou starost a tak se co nejrychleji do nemocnice vypravila.
Když dorazila do nemocnice tak se nestačila divit že je Honzík na jednotce intenzivní péče a oblečený do holčičích šatiček.
Ahoj Honzíku to jsem ráda že tě vidím. Já jsem měla o tebe takový strach. Co to máš na sobě?
Honzík se začervenal a odpověděl že jsou to šatičky té holčičky co je vedle. No a proč je máš na sobě ty? Neměl jsem co na sebe a tak mi je její maminka půjčila.
To je zvláštní.
Docela ti to sluší Honzíku. Já to pořád povídám že by z tebe byla pěkná holčička.
Než jsi se narodil tak mi říkali že budu mít holčičku. Na poslední chvíli jsem se dozvěděla že to bude kluk.
Já jsem se na holčičku už těšila a celých devět měsíců jsem šila různé šatičky. To víš přece že šití oblečení je má oblíbená činnost. Ještě ty šatičky mám doma ve skříni ale nikdo je nenosí.
Moc mě to mrzí. Takového času a práce jsem tomu věnovala. Teď všechno leží doma a nikdo to nenosí.
Honzík se styděl a cítil se nesvůj když takhle maminka mluvila. Jako by mluvila k němu.
Už několikrát to od ní slyšel ale nerozuměl tomu proč mu to stále říká.
Honzík byl přece chlapec. Maminka Honzíka nebrala moc jako chlapce. Vždy ho učila jen věci které dělají děvčata. Učila ho vařit, péct ale i šít. Někdy Honzík pomáhal mamince i na zahradě třeba sázet květiny.
Honzík chtěl dělat i jiné věci které dělají chlapci v jeho věku ale bohužel to maminka nedovolila.
Maminka měla o Honzíka strach a nedovolila mu žádný sport pro kluky. Nikdy mu nekoupila ani dětskou pistolku. Autíček Honzík také moc neměl.
Maminka si Honzíka vždy dobře hlídala a učila ho spíše věcem které dělají dívky. Honzík uměl velmi dobře péct vánoční cukroví a při pečení nosil vždy zástěru.
Je pravda že si na to Honzík už docela zvykl. Honzík se jako dívka cítil už nějaký čas ale vždy ho to pobuřovalo. Nesnášel když mu to maminka dávala nějak najevo.
Honzík měl už nějakou dobu zájem o holčičí šatičky. Bylo to pro něj něco nepoznaného co chtěl poznat na vlastní kůži. Honzík moc dobře věděl že šatičky nosí jen holky a také mu to připadalo velmi nespravedlivé. Proč nedělají šatičky i pro kluky. To je strašně nespravedlivé.
Honzík věděl že je to nepřípustné a o to víc ho lákalo to vyzkoušet. V podstatě to bylo stejné jako nošení plenek. Honzík měl v podvědomí že plenky nosí jen miminka nebo batolata. Možná právě proto chtěl být Honzík zase jako batole aby mohl nosit plenky. Teď pociťoval že by chtěl být také holčičkou aby mohl nosit šatičky.
Honzík měl v hlavě pořádný zmatek.
Honzík ale věděl že jeho maminka na tom všem má velikou zásluhu. Byla to přeci maminka která Honzíkovy podsouvala něco co by Honzíka ani nenapadlo.
To maminka pořád říkala že by z Honzíka byla pěkná holčička. Honzíka to ani nenapadlo a proto jí to měl za zlé. Ona byla viníkem toho všeho. Nebýt maminky tak Honzík takové nápady vůbec neměl. Maminka za všechno mohla.
Honzík si dokonce vzpomněl že i o nošení plenek byla párkrát zmínka. Bylo také pár situací kdy se maminka zmínila o plenkách.
Někdy prostě měla takové divné řeči o plenkách. Honzík nevěděl zda to myslela vážně nebo jestli to byl jen pouhý žert. Vypadalo to že by si maminka přála aby Honzík nosil plenky. Párkrát se ho zeptala jestli nechce nebo nepotřebuje plenky. Na tom by nebylo nic zvláštního dospělí mají občas takové řeči i když to nemyslí vážně.
Přeci jen něco u maminky bylo zvláštního.
Maminka měla doma ve skříni vždy čistě vyprané a pěkně vyžehlené látkové plenky. Honzíkovy to připadalo divné protože už doma žádné mimino neměli. Maminka někdy nestíhala vyprat Honzíkovy oblečení do školy ale plenky měla vždy vyprané a vyžehlené.
Honzíkovy se zdálo že je maminka na plenky pěkně ujetá. Bylo to divné a vypadalo to že by si moc přála mít zase tu možnost je někomu dávat.
Honzík to z maminky cítil ale ani jeden nenašel odvahu si to přiznat. Maminka vysílala takové signály které na Honzíka velmi zapůsobili. V pozdější době si Honzík začal tajně brát plenky ze skříně. Maminka vždy věděla že jí ubývají a když je někde našla tak je hned vyprala. Vypadalo to že je to pro Honzíka všechno nachystané.
Honzík měl k dispozici vždy čisté a pěkně vyžehlené plenky. Kdyby si maminka nepřála aby je Honzík nosil tak by to nedělala. Určitě by plenky někam schovala. Maminka si s Honzíkem pohrávala. Není jasné jestli to bylo vědomě nebo nevědomě. Každopádně to bylo jedno velké neobjasněné tajemství které bylo mezi Honzíkem a maminkou.
Maminka byla ráda když u Honzíka našla nějaké plenky. Mohla je zase vyprat a vyžehlit což bylo její zálibou. Maminka ráda žehlila.
Maminka věděla že si Honzík bere tajně plenky a když je pak u Honzíka našla tak se ho na to občas zeptala. Říkala Honzíkovy jestli ty plenky co našla jsou jeho. Honzík samozřejmě všechno zapřel. Maminka vždy ráda viděla jak se Honzík stydí a červená když se ho na to ptala. Bylo roztomilé jak se Honzík styděl a vymýšlel naivní výmluvy.
Honzík věděl že to co teď cítí je z velké části také její zásluhou.
Honzík nepoznal jestli to maminka myslela vážně nebo to byla jen legrace. Každopádně to bylo velmi nevhodné a na Honzíka to mělo velký vliv.
Teď byl Honzík pořádně zmatený a vůbec nevěděl co si sám se sebou má počít. To naštěstí nebylo ani nutné. O tom co se s Honzíkem bude nadále dít rozhodoval už někdo jiný. Honzík byl jako loutka se kterou ostatní manipulují.
Honzík tomu všemu jen podléhal a také cítil příjemné pocity. Všichni měli o Honzíka zvýšený zájem. To se Honzíkovy docela zamlouvalo protože v poslední době tomu bylo naopak.
Honzíka teď všichni obskakovali a starali se o něj lépe než o jakékoliv jiné mimino.
Když maminka odcházela tak na chodbě potkala sestru Kateřinu.
Dobrý den to jsem ráda že vás vidím. Vidím že jste u Honzíka už byla.
Ano jsem právě na odchodu.
Musím vám říci že Honzíkův zdravotní stav se pomalu lepší. Myslím že během následujícího týdne bude převezen zpět k nám do dětské psychiatrické léčebny.
Musím vám také říci že jsem si na Honzíkovy všimla něčeho zvláštního o čem jsem neměla dříve ani tušení.
Mám takový dojem že Honzík má další problém který budeme muset řešit. Všimla jsem si že se Honzík cítí dobře v dívčích šatech. Včera je náhodou dostal a ještě teď je má na sobě.
Máte pravdu i já jsem si toho jasně všimla. Honzík je na svůj věk ještě trochu naivní a když se snaží něco skrýt tak udělá pravý opak. Všimla jsem si toho a mám z toho stejný pocit.
Tento týden necháme Honzíka ještě v klidu. Na příští týden jsem ho objednala na psychologické vyšetření které by mělo zjistit jeho sexuální či pohlavní identitu.
Buďte v klidu jedná se pouze o takový test který dáme Honzíkovy formou dětské hry. Honzík vůbec nebude vědět že je podrobován nějakému vyšetření.
Pokud však test vyjde podle mého předpokladu tak bych byla ráda aby jste se dostavila na naše oddělení. Očekávám že s vámi budu muset projednat další postup Honzíkovy léčby.
To není problém paní Kateřino ráda se dostavím. Já jsem moc ráda že se mému synovi tolik věnujete. Já na to nemám čas. Jsem vám opravdu moc vděčná za to co pro něj děláte.
Nemáte za co děkovat to je přeci moje práce za kterou jsem dobře placena.
Jen si nemyslete já jsem si s Honzíkem už hodně užila takže vím že to občas dá docela zabrat.
Ono samo o sobě jen to přebalování je už docela dost náročné. Navíc když Honzík nosí látkové pleny. Já jsem je Honzíkovy také dávala když byl malý takže vím co je s tím práce. Všude jsem měla jen plenky. Nestačila jsem je prát. Sotva jedna várka uschla na sušáku tak jsem měla další na vyprání. Honzík se stačil počůrat dříve než doprala pračka. Takže se mi to hromadilo.
My na to máme jednu moc šikovnou paní která to má na starosti. Je u nás zaměstnána na plný úvazek. Máme pro Honzíka v zásobě stovky látkových plenek takže nehrozí že by jsme mu neměli co dát. Máme plný sklad i jiných plen a plenkových kalhotek a všechny jsou určené jen pro Honzíka.
Honzík se občas počůrával ještě ve školce a několikrát měl mokrou postel i když chodil do školy.
Věřte mi že to není nic neobvyklého. Můj synovec chodí do druhé třídy a v noci se také občas počůrává. Když ke mě jezdí na návštěvu tak se občas počůrá. Několikrát jsem prala prostěradlo a synovec vyváděl jak když ho na nože berou. Teď mu dávám na noc plenu a je klid.
Moc se mu nechtělo ale já jsem ho přesvědčila. Koupila jsem mu takové diskrétní natahovací plenkové kalhotky. Nevím jestli znáte huggies dry nites. Vypadají jako spodní prádlo a pod pyžamem to není skoro vidět. Občas to trochu proteče. Není nad staré dobré látkové pleny. Možná bych mu je měla také obstarat.
To víte má ke mně důvěru. Doma by plenky nenosil. Musíte vědět jak na to. Já mám k dětem citlivý a ohleduplný přístup. Stačí jim věnovat trochu času a oni jsou pak vděčný za každou maličkost.
Já to dělám ráda a s láskou. Já mám děti velmi ráda ale sama ještě žádné nemám. O to více mě péče o vašeho syna naplňuje. Teď se alespoň něco přiučím a až budu mít svoje děti tak už mě nic nepřekvapí.
Já jsem toho názoru že by se dětem měla věnovat veškerá pozornost. Je důležité brát ohledy na jejich potřeby a vnímat to co vám dávají najevo. Když něco přehlédnete a nevěnujete tomu pozornost tak je to špatně. To pak stačí málo a ztrácí se vám z dohledu.
Každé dítě potřebuje aby se mu někdo naplno věnoval. Jinak se cítí špatně a pak to má neblahý vliv na jeho vývoj.
Myslím že se dá všechno napravit ale někdy to dá spoustu práce. S vaším synem bude spousta práce. Ten bude potřebovat hodně péče.
Nemějte však obavy my to společně zvládneme.
Sestra Kateřina musela zavolat k Honzíkovy domů a informovat jeho maminku o jeho zdravotním stavu.
Honzíkova maminka se dozvěděla že je Honzík nemocný a v nemocnici. Měla o Honzíka velikou starost a tak se co nejrychleji do nemocnice vypravila.
Když dorazila do nemocnice tak se nestačila divit že je Honzík na jednotce intenzivní péče a oblečený do holčičích šatiček.
Ahoj Honzíku to jsem ráda že tě vidím. Já jsem měla o tebe takový strach. Co to máš na sobě?
Honzík se začervenal a odpověděl že jsou to šatičky té holčičky co je vedle. No a proč je máš na sobě ty? Neměl jsem co na sebe a tak mi je její maminka půjčila.
To je zvláštní.
Docela ti to sluší Honzíku. Já to pořád povídám že by z tebe byla pěkná holčička.
Než jsi se narodil tak mi říkali že budu mít holčičku. Na poslední chvíli jsem se dozvěděla že to bude kluk.
Já jsem se na holčičku už těšila a celých devět měsíců jsem šila různé šatičky. To víš přece že šití oblečení je má oblíbená činnost. Ještě ty šatičky mám doma ve skříni ale nikdo je nenosí.
Moc mě to mrzí. Takového času a práce jsem tomu věnovala. Teď všechno leží doma a nikdo to nenosí.
Honzík se styděl a cítil se nesvůj když takhle maminka mluvila. Jako by mluvila k němu.
Už několikrát to od ní slyšel ale nerozuměl tomu proč mu to stále říká.
Honzík byl přece chlapec. Maminka Honzíka nebrala moc jako chlapce. Vždy ho učila jen věci které dělají děvčata. Učila ho vařit, péct ale i šít. Někdy Honzík pomáhal mamince i na zahradě třeba sázet květiny.
Honzík chtěl dělat i jiné věci které dělají chlapci v jeho věku ale bohužel to maminka nedovolila.
Maminka měla o Honzíka strach a nedovolila mu žádný sport pro kluky. Nikdy mu nekoupila ani dětskou pistolku. Autíček Honzík také moc neměl.
Maminka si Honzíka vždy dobře hlídala a učila ho spíše věcem které dělají dívky. Honzík uměl velmi dobře péct vánoční cukroví a při pečení nosil vždy zástěru.
Je pravda že si na to Honzík už docela zvykl. Honzík se jako dívka cítil už nějaký čas ale vždy ho to pobuřovalo. Nesnášel když mu to maminka dávala nějak najevo.
Honzík měl už nějakou dobu zájem o holčičí šatičky. Bylo to pro něj něco nepoznaného co chtěl poznat na vlastní kůži. Honzík moc dobře věděl že šatičky nosí jen holky a také mu to připadalo velmi nespravedlivé. Proč nedělají šatičky i pro kluky. To je strašně nespravedlivé.
Honzík věděl že je to nepřípustné a o to víc ho lákalo to vyzkoušet. V podstatě to bylo stejné jako nošení plenek. Honzík měl v podvědomí že plenky nosí jen miminka nebo batolata. Možná právě proto chtěl být Honzík zase jako batole aby mohl nosit plenky. Teď pociťoval že by chtěl být také holčičkou aby mohl nosit šatičky.
Honzík měl v hlavě pořádný zmatek.
Honzík ale věděl že jeho maminka na tom všem má velikou zásluhu. Byla to přeci maminka která Honzíkovy podsouvala něco co by Honzíka ani nenapadlo.
To maminka pořád říkala že by z Honzíka byla pěkná holčička. Honzíka to ani nenapadlo a proto jí to měl za zlé. Ona byla viníkem toho všeho. Nebýt maminky tak Honzík takové nápady vůbec neměl. Maminka za všechno mohla.
Honzík si dokonce vzpomněl že i o nošení plenek byla párkrát zmínka. Bylo také pár situací kdy se maminka zmínila o plenkách.
Někdy prostě měla takové divné řeči o plenkách. Honzík nevěděl zda to myslela vážně nebo jestli to byl jen pouhý žert. Vypadalo to že by si maminka přála aby Honzík nosil plenky. Párkrát se ho zeptala jestli nechce nebo nepotřebuje plenky. Na tom by nebylo nic zvláštního dospělí mají občas takové řeči i když to nemyslí vážně.
Přeci jen něco u maminky bylo zvláštního.
Maminka měla doma ve skříni vždy čistě vyprané a pěkně vyžehlené látkové plenky. Honzíkovy to připadalo divné protože už doma žádné mimino neměli. Maminka někdy nestíhala vyprat Honzíkovy oblečení do školy ale plenky měla vždy vyprané a vyžehlené.
Honzíkovy se zdálo že je maminka na plenky pěkně ujetá. Bylo to divné a vypadalo to že by si moc přála mít zase tu možnost je někomu dávat.
Honzík to z maminky cítil ale ani jeden nenašel odvahu si to přiznat. Maminka vysílala takové signály které na Honzíka velmi zapůsobili. V pozdější době si Honzík začal tajně brát plenky ze skříně. Maminka vždy věděla že jí ubývají a když je někde našla tak je hned vyprala. Vypadalo to že je to pro Honzíka všechno nachystané.
Honzík měl k dispozici vždy čisté a pěkně vyžehlené plenky. Kdyby si maminka nepřála aby je Honzík nosil tak by to nedělala. Určitě by plenky někam schovala. Maminka si s Honzíkem pohrávala. Není jasné jestli to bylo vědomě nebo nevědomě. Každopádně to bylo jedno velké neobjasněné tajemství které bylo mezi Honzíkem a maminkou.
Maminka byla ráda když u Honzíka našla nějaké plenky. Mohla je zase vyprat a vyžehlit což bylo její zálibou. Maminka ráda žehlila.
Maminka věděla že si Honzík bere tajně plenky a když je pak u Honzíka našla tak se ho na to občas zeptala. Říkala Honzíkovy jestli ty plenky co našla jsou jeho. Honzík samozřejmě všechno zapřel. Maminka vždy ráda viděla jak se Honzík stydí a červená když se ho na to ptala. Bylo roztomilé jak se Honzík styděl a vymýšlel naivní výmluvy.
Honzík věděl že to co teď cítí je z velké části také její zásluhou.
Honzík nepoznal jestli to maminka myslela vážně nebo to byla jen legrace. Každopádně to bylo velmi nevhodné a na Honzíka to mělo velký vliv.
Teď byl Honzík pořádně zmatený a vůbec nevěděl co si sám se sebou má počít. To naštěstí nebylo ani nutné. O tom co se s Honzíkem bude nadále dít rozhodoval už někdo jiný. Honzík byl jako loutka se kterou ostatní manipulují.
Honzík tomu všemu jen podléhal a také cítil příjemné pocity. Všichni měli o Honzíka zvýšený zájem. To se Honzíkovy docela zamlouvalo protože v poslední době tomu bylo naopak.
Honzíka teď všichni obskakovali a starali se o něj lépe než o jakékoliv jiné mimino.
Když maminka odcházela tak na chodbě potkala sestru Kateřinu.
Dobrý den to jsem ráda že vás vidím. Vidím že jste u Honzíka už byla.
Ano jsem právě na odchodu.
Musím vám říci že Honzíkův zdravotní stav se pomalu lepší. Myslím že během následujícího týdne bude převezen zpět k nám do dětské psychiatrické léčebny.
Musím vám také říci že jsem si na Honzíkovy všimla něčeho zvláštního o čem jsem neměla dříve ani tušení.
Mám takový dojem že Honzík má další problém který budeme muset řešit. Všimla jsem si že se Honzík cítí dobře v dívčích šatech. Včera je náhodou dostal a ještě teď je má na sobě.
Máte pravdu i já jsem si toho jasně všimla. Honzík je na svůj věk ještě trochu naivní a když se snaží něco skrýt tak udělá pravý opak. Všimla jsem si toho a mám z toho stejný pocit.
Tento týden necháme Honzíka ještě v klidu. Na příští týden jsem ho objednala na psychologické vyšetření které by mělo zjistit jeho sexuální či pohlavní identitu.
Buďte v klidu jedná se pouze o takový test který dáme Honzíkovy formou dětské hry. Honzík vůbec nebude vědět že je podrobován nějakému vyšetření.
Pokud však test vyjde podle mého předpokladu tak bych byla ráda aby jste se dostavila na naše oddělení. Očekávám že s vámi budu muset projednat další postup Honzíkovy léčby.
To není problém paní Kateřino ráda se dostavím. Já jsem moc ráda že se mému synovi tolik věnujete. Já na to nemám čas. Jsem vám opravdu moc vděčná za to co pro něj děláte.
Nemáte za co děkovat to je přeci moje práce za kterou jsem dobře placena.
Jen si nemyslete já jsem si s Honzíkem už hodně užila takže vím že to občas dá docela zabrat.
Ono samo o sobě jen to přebalování je už docela dost náročné. Navíc když Honzík nosí látkové pleny. Já jsem je Honzíkovy také dávala když byl malý takže vím co je s tím práce. Všude jsem měla jen plenky. Nestačila jsem je prát. Sotva jedna várka uschla na sušáku tak jsem měla další na vyprání. Honzík se stačil počůrat dříve než doprala pračka. Takže se mi to hromadilo.
My na to máme jednu moc šikovnou paní která to má na starosti. Je u nás zaměstnána na plný úvazek. Máme pro Honzíka v zásobě stovky látkových plenek takže nehrozí že by jsme mu neměli co dát. Máme plný sklad i jiných plen a plenkových kalhotek a všechny jsou určené jen pro Honzíka.
Honzík se občas počůrával ještě ve školce a několikrát měl mokrou postel i když chodil do školy.
Věřte mi že to není nic neobvyklého. Můj synovec chodí do druhé třídy a v noci se také občas počůrává. Když ke mě jezdí na návštěvu tak se občas počůrá. Několikrát jsem prala prostěradlo a synovec vyváděl jak když ho na nože berou. Teď mu dávám na noc plenu a je klid.
Moc se mu nechtělo ale já jsem ho přesvědčila. Koupila jsem mu takové diskrétní natahovací plenkové kalhotky. Nevím jestli znáte huggies dry nites. Vypadají jako spodní prádlo a pod pyžamem to není skoro vidět. Občas to trochu proteče. Není nad staré dobré látkové pleny. Možná bych mu je měla také obstarat.
To víte má ke mně důvěru. Doma by plenky nenosil. Musíte vědět jak na to. Já mám k dětem citlivý a ohleduplný přístup. Stačí jim věnovat trochu času a oni jsou pak vděčný za každou maličkost.
Já to dělám ráda a s láskou. Já mám děti velmi ráda ale sama ještě žádné nemám. O to více mě péče o vašeho syna naplňuje. Teď se alespoň něco přiučím a až budu mít svoje děti tak už mě nic nepřekvapí.
Já jsem toho názoru že by se dětem měla věnovat veškerá pozornost. Je důležité brát ohledy na jejich potřeby a vnímat to co vám dávají najevo. Když něco přehlédnete a nevěnujete tomu pozornost tak je to špatně. To pak stačí málo a ztrácí se vám z dohledu.
Každé dítě potřebuje aby se mu někdo naplno věnoval. Jinak se cítí špatně a pak to má neblahý vliv na jeho vývoj.
Myslím že se dá všechno napravit ale někdy to dá spoustu práce. S vaším synem bude spousta práce. Ten bude potřebovat hodně péče.
Nemějte však obavy my to společně zvládneme.
těším se na pokračování