Vánoční přání 1.díl
-
baby.cz
- Příspěvky: 28
- Registrován: úte 23. úno 2021 0:29:01
- Bydliště: Praha
- Pohlaví: Kluk
- Nosíte plenky i na veřejnosti?: Ne
- Nosíte dudlík?: Ano
Vánoční přání 1.díl
Vánoční přání.
1.Díl
Honzík byl obyčejný kluk který vyrůstal v běžné rodině asi tak jako většina dětí.
Honzík vyrůstal v klidné a pohodové rodině. Domácnost sdílel společně se svým otcem, matkou a starší sestrou Aničkou. Měl svůj vlastní pokojíček a nic mu nechybělo. Honzík byl prostě šťastné a spokojené dítě.
Jednoho dne se jeho rodiče rozvedli a Honzík se musel odstěhovat do menšího a skromného bytu.
Honzíkova maminka se náhle musela začít starat o celou domácnost sama.
Jeho maminka sice měla slušné zaměstnání ale měsíční výdaje pro celou domácnost vyšli jen tak tak. Nyní se jeho rodina musela náhle uskromnit.
Maminka chtěla vždy svým dětem splnit vše co jim na očích viděla a moc jí trápilo když její děti nějak strádali.
Honzík nyní bydlel jen ve dvou pokojovém bytě. Pro Honzíka to znamenalo že musel začít sdílet svůj pokoj se svou sestru Aničkou.
Maminka sama byla velmi skromná a proto spala v obývacím pokoji na rozkládací pohovce.
Děti sice měli svůj vlastní pokoj ale moc to nefungovalo. Anička byla na svého bratra Honzíka ošklivá a pořád mu dělala různé naschvály. Honzík z toho byl nešťastný že ho jeho sestra pořád nějak škádlý.
Občas příletěla i nějaká ta facka.
Honzík to velmi těžko zvládal a začal být trochu přecitlivělý. Vždy když dostal od své sestry facku tak začal brečet.
V tu dobu bylo Honzíkovy už dvanáct let ale na svůj věk byl ještě hodně dětinský.
Honzík ještě ve svých dvanácti letech věřil na Ježíška.
Nebylo to tak že by věřil úplně všemu.
Jako dvanácti letý chlapec byl docela inteligentní a moc dobře věděl že vánoční dárky jsou od maminky. Několikrát jí načapal když dárky balila.
Honzík však měl na svůj věk ještě hodně fantazie a proto si myslel že polovina dárků je od Ježíška. Ta větší polovina byla vždy od maminky.
Honzík věděl že Ježíšek určitě existuje ale dárků moc nenosí.
Honzík byl aktivní dítě a během celého roku samozřejmě zlobyl a vymýšlel různé hlouposti. Některé dny byl Honzík naprosto vzorný a důkladně pořádný.
Honzík věděl že Ježíšek hodnotí jeho chování za celý rok.
Honzík určitě nepočítal s tím že pod stromečkem bude spousta dárků.
V hloubi duše však doufal že by mu Ježíšek mohl splnit alespoň jedno přání.
Příběh začal jednoho zimního dne.
Byl právě začátek prosince a venku napadla už pořádná sněhová nadílka.
Bylo právě pátého prosince kdy měl venku chodit mikuláš a čert.
Honzík měl z čertů ještě trošku strach a z Mikuláše měl určitý respekt.
Jediné na co se těšil byly Andílci.
Honzík věřil že andílci jsou takový Ježíškovi poslíčci.
Honzík každý rok v tento den psal dopis Ježíškovi. Dopis pak dal za okno a čekal že ho andělé odnesou Ježíškovi.
V tento den byl Honzík oproti ostatním rokům trochu nejistý a nevěděl o co si má napsat. Žádné hračky snad už ani nechtěl snad jen nějakého plyšáka.
Honzík se cítil trošku osamocený a chtěl nějakého kamaráda do postele aby se mu mohl svěřit se svými starostmi.
Honzík tak přemýšlel co by si mohl přát a nic ho nenapadlo kromě jediného přání které měl.
Honzík si už delší dobu přál být zase jako malé miminko. To neměl žádné starosti. Kdyby byl Honzík miminko tak by ho jeho sestra určitě tak nezlobyla.
Honzík po chvilce přemýšlení napsal do dopisu své jediné přání.
Milý Ježíšku
Vím že jsem během celého roku nebyl úplně vzorný.
Nečekám tedy od tebe že budu mít pod stromečkem hromadu dárků.
Myslím si ale že alespoň jedno přání by jsi mi mohl splnit.
Musím připomenout že některé dny jsem byl moc hodný.
Pokud jsem někdy zlobyl tak se ti omlouvám.
Pokusím se v příštím roce polepšit.
Mám na tebe jen jediné přání. Moc bych si přál být zase malé miminko.
Pokud mi mé přání letos splníš tak budu ten nejšťastnější na světě.
Předem mockrát děkuji. Honzík
Honzík své napsané přání vložil do obálky a na přední stranu obálky napsal nápis PRO JEŽÍŠKA.
V tu chvíli do pokojíčku přišla právě Honzíkova sestra Anička.
Anička zahlédla obálku s nápisem a hned jí Honzíkovy vytrhla z ruky.
Honzík začal okamžitě ječet. Dej to sem to je moje!!! Vrať mi ten dopis.
Anička se začala smát a poskakovat ze strany na stranu. Honzík neměl žádnou šanci aby dopis dostal zase do svých rukou.
Anička byla přeci jen starší a silnější.
Už píšeš Ježíškovi?
Tak to si musím přečíst.
Jsem opravdu zvědavá co si letos přeješ zase za blbost.
Anička začala pomalu rozlepovat okraj obálky.
Jak to Honzík spatřil tak začal ječet a vrhnul se na Aničku.
Honzík začal Aničku škrábat a kousat.
Anička však Honzíkovy všechno oplatila a poškrábala ho také.
Pak přiletěla od Aničky první facka.
To už Honzík nevydržel a začal brečet.
Náhle se rozletěli dveře a do pokojíčku vtrhla Honzíkova maminka.
Tak co se to tady děje. To nemůžete být chvíli pohromadě.
Takový řev to snad nemyslíte vážně. Můžete mi říct co se děje?
Honzík celý ubrečený začal žalovat na svojí sestru.
Ona mi vzala dopis a nechce mi ho vrátit.
Prosím tě Aničko vrať mu ten dopis. Honzíku ty pojď se mnou do obýváku.
Honzík byl celý poškrábabý ale šťastný. Byl rád že se mu podařilo dostat dopis zpět. V tu chvíli se mu hodně oddechlo.
Ještě ten samý den dal Honzík dopis za okno.
S velkým očekáváním věřil že se co nejdříve dostane do Ježíškových rukou.
Chvilku si v posteli představoval jaké by to bylo kdyby se mu přání opravdu splnilo.
Chvilku koukal do stropu a pak náhle usnul.
Anička však ve vedlejší posteli čekala na vhodný okamžik.
Předstírala že spí ale jedním okem pozorovala Honzíka.
Když Honzík usnul do tvrdého spánku tak chvíli počkala.
Potichu jako myška otevřela okno a nenápadně dopis vytáhla.
Celý dopis ještě zalepený strčila pod svůj polštář a usnula.
Ráno byl velký zmatek protože všichni zaspaly do školy. Honzík se rychle oblékl a vyrazil na autobus. Nechtěl totiž přijít pozdě.
Anička už to na první hodinu nestíhala. Chodila totiž už na střední školu a do školy to měla daleko.
Rozhodla se tedy že půjde až na druhou vyučovací hodinu.
To hrálo Aničce přímo do karet. Takhle si mohla v klidu přečíst co si Honzík přeje k vánocům.
Když si to celé přečetla tak vybuchla smíchy. Smála se tak že do pokoje přišla maminka.
Čemu se prosímtě tak směješ?
Anička nemohla popadnout dech a podala dopis mamince.
Maminka si dopis přečetla.
Milý Ježíšku
Vím že jsem během celého roku nebyl úplně vzorný.
Nečekám tedy od tebe že budu mít pod stromečkem hromadu dárků.
Myslím si ale že alespoň jedno přání by jsi mi mohl splnit.
Musím připomenout že některé dny jsem byl moc hodný.
Pokud jsem někdy zlobyl tak se ti omlouvám.
Pokusím se v příštím roce polepšit.
Mám na tebe jen jediné přání. Moc bych si přál být zase malé miminko.
Pokud mi mé přání letos splníš tak budu ten nejšťastnější na světě.
Předem mockrát děkuji. Honzík
Maminka s údivem žasla jakou má Honzík v jeho věku ještě bujnou fantazii.
To je ale podivné přání povídá maminka
Anička hned ze sebe vyhrkla. To nevadí alespoň ušetříme za dárky.
Já mu můžu koupit dudlík a chrastítko to nestojí moc peněz.
Maminka povídá a víš že je to docela dobrý nápad.
Já totiž letos nebudu mít zase na vánoce moc peněz.
Prémie v práci dostaneme až v lednu a tento měsíc jedeme zase na doraz.
To ještě musíme koupit vánoční stromeček a štědrovečerní pohoštění.
Anička povídá mamince:
To by bylo docela vtipné kdyby jsme se na Honzíka takto domluvili.
Myslím že by byl překvapený a alespoň by byla na vánoce nějaká zábava.
Maminka povídá Aničce.
Co ale myslíš že bych mu měla koupit já? Mě vůbec nic nenapadá.
Bude stačit nějaká plyšová hračka, bryndák a dětská láhev.
Pak už zbývá jen jedna věc.
Kterou věc máš na mysli?
No ty vážně nevíš?
Co přece ještě potřebují mimina?
Já nevím nechám se podat.
Přece plínky!!!
To máš pravdu ale nemyslíš že by to bylo už trochu moc.
Nemyslím právě naopak.
Nechala bych to jako poslední dárek a čekala bych jaká bude jeho reakce.
Honzík si přeci přál být znovu malé miminko. Miminka přeci nosí plenky.
Já bych mu to jeho přání splnila a když už tak se vším všudy.
Myslím že bude překvapený a alespoň si uvědomí že to jeho přání trochu neodmyslel. Možná je to také letos naposledy co ještě věří na Ježíška.
Já myslím že je to poslední příležitost mu udělat pěkné vánoce.
Bude mít pak pěknou vzpomínku na celý život.
Můžeme dělat že o ničem nevíme.
Honzík přece nebude vědět od koho ty dárky jsou.
Bude si myslet že to dostal třeba opravdu od Ježíška.
Já mám ve sklepě plnou bednu plínek ještě po vás když jste byly malý.
To nebyly žádné jednorázové na jedno použití.
Je tam celá krabice látkových plenek které jsou vyprané a vyžehlené.
No vidíš můžeme mu zabalit celou krabici. Takový velký dárek nikdy nedostal. Bude určitě plný očekávání když uvidí takový velký dárek s jeho jménem.
Tak dobře zabalíme mu to všechno.
Už zbývají jen plenkové kalhotky. Ty bych ve škole mohla ušít když se učím na tu švadlenu. Spolužáci jistě také pomohou a ještě za to dostanu dobrou známku do hodnocení. Můžu to navrhnout paní učitelce. Stejně nám říká že máme šít co nás napadne.
Na závěr mu koupíme celé balení jednorázových plenkových kalhotek.
Zrovna jsem nedávno zahlédla v lékárně jedny speciální pro starší děti.
Byly to takové plenkové kalhotky se zalepováním po stranách.
Nějak mě to zaujalo protože na tom bylo napsáno Junior.
Junior se přeci jmenuje kocour mé kamarádky.
Nějak jsem si to s tím spojila a teď jsem si na to vzpomněla.
Tak dobře Aničko ale souhlasím s tebou jen protože nemáme moc peněz.
Já bych jinak asi na tohle nikdy nepřístoupila. Je mi Honzíka upřímně líto.
Buď v klidu to bude v pohodě.
Nesmíš zapomenout že to bylo Honzíkovo jediné přání.
Tohle si přece přál.
Kdo ví jak to myslel.
Ať to myslel jak chce tak se mu to splní.
Příště si alespoň pořádně rozmyslí o co si má napsat.
Pokračování příště...
1.Díl
Honzík byl obyčejný kluk který vyrůstal v běžné rodině asi tak jako většina dětí.
Honzík vyrůstal v klidné a pohodové rodině. Domácnost sdílel společně se svým otcem, matkou a starší sestrou Aničkou. Měl svůj vlastní pokojíček a nic mu nechybělo. Honzík byl prostě šťastné a spokojené dítě.
Jednoho dne se jeho rodiče rozvedli a Honzík se musel odstěhovat do menšího a skromného bytu.
Honzíkova maminka se náhle musela začít starat o celou domácnost sama.
Jeho maminka sice měla slušné zaměstnání ale měsíční výdaje pro celou domácnost vyšli jen tak tak. Nyní se jeho rodina musela náhle uskromnit.
Maminka chtěla vždy svým dětem splnit vše co jim na očích viděla a moc jí trápilo když její děti nějak strádali.
Honzík nyní bydlel jen ve dvou pokojovém bytě. Pro Honzíka to znamenalo že musel začít sdílet svůj pokoj se svou sestru Aničkou.
Maminka sama byla velmi skromná a proto spala v obývacím pokoji na rozkládací pohovce.
Děti sice měli svůj vlastní pokoj ale moc to nefungovalo. Anička byla na svého bratra Honzíka ošklivá a pořád mu dělala různé naschvály. Honzík z toho byl nešťastný že ho jeho sestra pořád nějak škádlý.
Občas příletěla i nějaká ta facka.
Honzík to velmi těžko zvládal a začal být trochu přecitlivělý. Vždy když dostal od své sestry facku tak začal brečet.
V tu dobu bylo Honzíkovy už dvanáct let ale na svůj věk byl ještě hodně dětinský.
Honzík ještě ve svých dvanácti letech věřil na Ježíška.
Nebylo to tak že by věřil úplně všemu.
Jako dvanácti letý chlapec byl docela inteligentní a moc dobře věděl že vánoční dárky jsou od maminky. Několikrát jí načapal když dárky balila.
Honzík však měl na svůj věk ještě hodně fantazie a proto si myslel že polovina dárků je od Ježíška. Ta větší polovina byla vždy od maminky.
Honzík věděl že Ježíšek určitě existuje ale dárků moc nenosí.
Honzík byl aktivní dítě a během celého roku samozřejmě zlobyl a vymýšlel různé hlouposti. Některé dny byl Honzík naprosto vzorný a důkladně pořádný.
Honzík věděl že Ježíšek hodnotí jeho chování za celý rok.
Honzík určitě nepočítal s tím že pod stromečkem bude spousta dárků.
V hloubi duše však doufal že by mu Ježíšek mohl splnit alespoň jedno přání.
Příběh začal jednoho zimního dne.
Byl právě začátek prosince a venku napadla už pořádná sněhová nadílka.
Bylo právě pátého prosince kdy měl venku chodit mikuláš a čert.
Honzík měl z čertů ještě trošku strach a z Mikuláše měl určitý respekt.
Jediné na co se těšil byly Andílci.
Honzík věřil že andílci jsou takový Ježíškovi poslíčci.
Honzík každý rok v tento den psal dopis Ježíškovi. Dopis pak dal za okno a čekal že ho andělé odnesou Ježíškovi.
V tento den byl Honzík oproti ostatním rokům trochu nejistý a nevěděl o co si má napsat. Žádné hračky snad už ani nechtěl snad jen nějakého plyšáka.
Honzík se cítil trošku osamocený a chtěl nějakého kamaráda do postele aby se mu mohl svěřit se svými starostmi.
Honzík tak přemýšlel co by si mohl přát a nic ho nenapadlo kromě jediného přání které měl.
Honzík si už delší dobu přál být zase jako malé miminko. To neměl žádné starosti. Kdyby byl Honzík miminko tak by ho jeho sestra určitě tak nezlobyla.
Honzík po chvilce přemýšlení napsal do dopisu své jediné přání.
Milý Ježíšku
Vím že jsem během celého roku nebyl úplně vzorný.
Nečekám tedy od tebe že budu mít pod stromečkem hromadu dárků.
Myslím si ale že alespoň jedno přání by jsi mi mohl splnit.
Musím připomenout že některé dny jsem byl moc hodný.
Pokud jsem někdy zlobyl tak se ti omlouvám.
Pokusím se v příštím roce polepšit.
Mám na tebe jen jediné přání. Moc bych si přál být zase malé miminko.
Pokud mi mé přání letos splníš tak budu ten nejšťastnější na světě.
Předem mockrát děkuji. Honzík
Honzík své napsané přání vložil do obálky a na přední stranu obálky napsal nápis PRO JEŽÍŠKA.
V tu chvíli do pokojíčku přišla právě Honzíkova sestra Anička.
Anička zahlédla obálku s nápisem a hned jí Honzíkovy vytrhla z ruky.
Honzík začal okamžitě ječet. Dej to sem to je moje!!! Vrať mi ten dopis.
Anička se začala smát a poskakovat ze strany na stranu. Honzík neměl žádnou šanci aby dopis dostal zase do svých rukou.
Anička byla přeci jen starší a silnější.
Už píšeš Ježíškovi?
Tak to si musím přečíst.
Jsem opravdu zvědavá co si letos přeješ zase za blbost.
Anička začala pomalu rozlepovat okraj obálky.
Jak to Honzík spatřil tak začal ječet a vrhnul se na Aničku.
Honzík začal Aničku škrábat a kousat.
Anička však Honzíkovy všechno oplatila a poškrábala ho také.
Pak přiletěla od Aničky první facka.
To už Honzík nevydržel a začal brečet.
Náhle se rozletěli dveře a do pokojíčku vtrhla Honzíkova maminka.
Tak co se to tady děje. To nemůžete být chvíli pohromadě.
Takový řev to snad nemyslíte vážně. Můžete mi říct co se děje?
Honzík celý ubrečený začal žalovat na svojí sestru.
Ona mi vzala dopis a nechce mi ho vrátit.
Prosím tě Aničko vrať mu ten dopis. Honzíku ty pojď se mnou do obýváku.
Honzík byl celý poškrábabý ale šťastný. Byl rád že se mu podařilo dostat dopis zpět. V tu chvíli se mu hodně oddechlo.
Ještě ten samý den dal Honzík dopis za okno.
S velkým očekáváním věřil že se co nejdříve dostane do Ježíškových rukou.
Chvilku si v posteli představoval jaké by to bylo kdyby se mu přání opravdu splnilo.
Chvilku koukal do stropu a pak náhle usnul.
Anička však ve vedlejší posteli čekala na vhodný okamžik.
Předstírala že spí ale jedním okem pozorovala Honzíka.
Když Honzík usnul do tvrdého spánku tak chvíli počkala.
Potichu jako myška otevřela okno a nenápadně dopis vytáhla.
Celý dopis ještě zalepený strčila pod svůj polštář a usnula.
Ráno byl velký zmatek protože všichni zaspaly do školy. Honzík se rychle oblékl a vyrazil na autobus. Nechtěl totiž přijít pozdě.
Anička už to na první hodinu nestíhala. Chodila totiž už na střední školu a do školy to měla daleko.
Rozhodla se tedy že půjde až na druhou vyučovací hodinu.
To hrálo Aničce přímo do karet. Takhle si mohla v klidu přečíst co si Honzík přeje k vánocům.
Když si to celé přečetla tak vybuchla smíchy. Smála se tak že do pokoje přišla maminka.
Čemu se prosímtě tak směješ?
Anička nemohla popadnout dech a podala dopis mamince.
Maminka si dopis přečetla.
Milý Ježíšku
Vím že jsem během celého roku nebyl úplně vzorný.
Nečekám tedy od tebe že budu mít pod stromečkem hromadu dárků.
Myslím si ale že alespoň jedno přání by jsi mi mohl splnit.
Musím připomenout že některé dny jsem byl moc hodný.
Pokud jsem někdy zlobyl tak se ti omlouvám.
Pokusím se v příštím roce polepšit.
Mám na tebe jen jediné přání. Moc bych si přál být zase malé miminko.
Pokud mi mé přání letos splníš tak budu ten nejšťastnější na světě.
Předem mockrát děkuji. Honzík
Maminka s údivem žasla jakou má Honzík v jeho věku ještě bujnou fantazii.
To je ale podivné přání povídá maminka
Anička hned ze sebe vyhrkla. To nevadí alespoň ušetříme za dárky.
Já mu můžu koupit dudlík a chrastítko to nestojí moc peněz.
Maminka povídá a víš že je to docela dobrý nápad.
Já totiž letos nebudu mít zase na vánoce moc peněz.
Prémie v práci dostaneme až v lednu a tento měsíc jedeme zase na doraz.
To ještě musíme koupit vánoční stromeček a štědrovečerní pohoštění.
Anička povídá mamince:
To by bylo docela vtipné kdyby jsme se na Honzíka takto domluvili.
Myslím že by byl překvapený a alespoň by byla na vánoce nějaká zábava.
Maminka povídá Aničce.
Co ale myslíš že bych mu měla koupit já? Mě vůbec nic nenapadá.
Bude stačit nějaká plyšová hračka, bryndák a dětská láhev.
Pak už zbývá jen jedna věc.
Kterou věc máš na mysli?
No ty vážně nevíš?
Co přece ještě potřebují mimina?
Já nevím nechám se podat.
Přece plínky!!!
To máš pravdu ale nemyslíš že by to bylo už trochu moc.
Nemyslím právě naopak.
Nechala bych to jako poslední dárek a čekala bych jaká bude jeho reakce.
Honzík si přeci přál být znovu malé miminko. Miminka přeci nosí plenky.
Já bych mu to jeho přání splnila a když už tak se vším všudy.
Myslím že bude překvapený a alespoň si uvědomí že to jeho přání trochu neodmyslel. Možná je to také letos naposledy co ještě věří na Ježíška.
Já myslím že je to poslední příležitost mu udělat pěkné vánoce.
Bude mít pak pěknou vzpomínku na celý život.
Můžeme dělat že o ničem nevíme.
Honzík přece nebude vědět od koho ty dárky jsou.
Bude si myslet že to dostal třeba opravdu od Ježíška.
Já mám ve sklepě plnou bednu plínek ještě po vás když jste byly malý.
To nebyly žádné jednorázové na jedno použití.
Je tam celá krabice látkových plenek které jsou vyprané a vyžehlené.
No vidíš můžeme mu zabalit celou krabici. Takový velký dárek nikdy nedostal. Bude určitě plný očekávání když uvidí takový velký dárek s jeho jménem.
Tak dobře zabalíme mu to všechno.
Už zbývají jen plenkové kalhotky. Ty bych ve škole mohla ušít když se učím na tu švadlenu. Spolužáci jistě také pomohou a ještě za to dostanu dobrou známku do hodnocení. Můžu to navrhnout paní učitelce. Stejně nám říká že máme šít co nás napadne.
Na závěr mu koupíme celé balení jednorázových plenkových kalhotek.
Zrovna jsem nedávno zahlédla v lékárně jedny speciální pro starší děti.
Byly to takové plenkové kalhotky se zalepováním po stranách.
Nějak mě to zaujalo protože na tom bylo napsáno Junior.
Junior se přeci jmenuje kocour mé kamarádky.
Nějak jsem si to s tím spojila a teď jsem si na to vzpomněla.
Tak dobře Aničko ale souhlasím s tebou jen protože nemáme moc peněz.
Já bych jinak asi na tohle nikdy nepřístoupila. Je mi Honzíka upřímně líto.
Buď v klidu to bude v pohodě.
Nesmíš zapomenout že to bylo Honzíkovo jediné přání.
Tohle si přece přál.
Kdo ví jak to myslel.
Ať to myslel jak chce tak se mu to splní.
Příště si alespoň pořádně rozmyslí o co si má napsat.
Pokračování příště...
-
xsat
- Příspěvky: 8
- Registrován: stř 28. říj 2020 14:26:00
- Bydliště: Pardubice / Praha
- Pohlaví: Kluk
- Sexuální orientace: Homosexuální
- Nosíte plenky i na veřejnosti?: Ano
- Nosíte dudlík?: Ano
Re: Vánoční přání 1.díl
Dost těžko se to čte když přímá řeč není oddělená uvozovkami a není smysluplně uvedeno, kdo co říká.
Například tenhle odstavec:
Maminka povídá Aničce.
Co ale myslíš že bych mu měla koupit já? Mě vůbec nic nenapadá.
Bude stačit nějaká plyšová hračka, bryndák a dětská láhev.
Pak už zbývá jen jedna věc.
Kterou věc máš na mysli?
No ty vážně nevíš?
Co přece ještě potřebují mimina?
Já nevím nechám se podat.
Přece plínky!!!
To máš pravdu ale nemyslíš že by to bylo už trochu moc.
Nemyslím právě naopak.
Nechala bych to jako poslední dárek a čekala bych jaká bude jeho reakce.
Evidentně je to dialog, ale kromě první věty z toho vůbec z toho není jasné co říká kdo komu.
Například tenhle odstavec:
Maminka povídá Aničce.
Co ale myslíš že bych mu měla koupit já? Mě vůbec nic nenapadá.
Bude stačit nějaká plyšová hračka, bryndák a dětská láhev.
Pak už zbývá jen jedna věc.
Kterou věc máš na mysli?
No ty vážně nevíš?
Co přece ještě potřebují mimina?
Já nevím nechám se podat.
Přece plínky!!!
To máš pravdu ale nemyslíš že by to bylo už trochu moc.
Nemyslím právě naopak.
Nechala bych to jako poslední dárek a čekala bych jaká bude jeho reakce.
Evidentně je to dialog, ale kromě první věty z toho vůbec z toho není jasné co říká kdo komu.
-
Treti oko
- Příspěvky: 285
- Registrován: pon 29. kvě 2017 13:49:27
- Pohlaví: Kluk
- Nosíte plenky i na veřejnosti?: Ne
- Nosíte dudlík?: Ano
Re: Vánoční přání 1.díl
Hrozně napsaný - viz výše. A nudný.
-
Diaperloverman
- Příspěvky: 108
- Registrován: pon 06. dub 2020 14:37:49
- Bydliště: Brno
- Pohlaví: Kluk
- Nosíte plenky i na veřejnosti?: Ano
- Nosíte dudlík?: Ne
Re: Vánoční přání 1.díl
Náhodou pěkný příběh jsem zvědavý na pokračování
Muž zaměření diaper lover(na vše) svobodný trochu i adult baby 
-
xsat
- Příspěvky: 8
- Registrován: stř 28. říj 2020 14:26:00
- Bydliště: Pardubice / Praha
- Pohlaví: Kluk
- Sexuální orientace: Homosexuální
- Nosíte plenky i na veřejnosti?: Ano
- Nosíte dudlík?: Ano
Re: Vánoční přání 1.díl
Můj komentář se nevztahoval na obsah (ten není špatný), ale na formu. Na té by měl autor zapracovat.