Vánoční přání 2.díl
Napsal: pon 18. pro 2023 21:40:14
Honzík už každý den odpočítával dny do vánoc a nemohl se dočkat.
Když otevřel poslední okénko z adventního kalendáře byly vánoce.
Byl Štědrý den.
Honzík na štědrý den vstával vždycky brzy ráno protože se chtěl dívat celý den na pohádky.
Když už měl Honzík odpoledne pohádek plné zuby tak ho maminka poslala ven na procházku aby mohla doma všechno připravit.
Honzík si užíval venku pěkné zimní atmosféry a dokonce zbyl i nějaký čas na sáňkování.
Když přišel Honzík domů tak už byla nachystaná štědrovečerní večeře.
Po štědrovečerní večeři se Honzík s Aničkou odebrali do dětského pokoje a čekali až bude čas jít k vánočnímu stromečku.
Maminka mezitím dala pod stromeček všechny dárky a zapálila prskavky.
Honzík náhle uslyšel zvonění zvonečku a volání maminky.
Výběhl do obývacího pokoje kde byl nádherný vánoční stromeček a pod ním spoustu pěkně zabalených dárků.
Honzíka překvapilo především velké množství dárků.
Nemohl si nevšimnout hlavně toho největšího na kterém byla napsaná cedulka pro Honzíka.
Nemohl uvěřit tomu že ten velký dárek je pro něj. Hrozně se těšil až si ho bude moci rozbalit.
Honzík musel nejprve zaspívat nějakou koledu.
Shodou okolností si vybral právě koledu Pásli ovce Valaši.
Honzík začal zpívat:
Pásli ovce Valaši
Při Betlémské salaši.
Hajdom hajdom tydlidom,
hajdom hajdom tydlidom.
Anděl se jim ukázal,
do Betléma jít kázal.
Hajdom hajdom tydlidom,
hajdom hajdom tydlidom.
Běžte lidé, pospěšte,
Ježíška tam najdete.
Hajdom hajdom tydlidom,
hajdom hajdom tydlidom.
On tam leží v jesličkách,
zavinutý v plenčičkách.....
Anička se při poslechu koledy začala trošku smát když Honzík zpíval právě o plenkách.
Maminka hned poznala čemu se Anička směje a vybuchla smíchem.
Honzík povídá čemu se tak smějete?
Maminka povídá:
To nic Honzíku. Moc pěkné zpíváš o Ježíškovi.
Anička si neodpustila nemístnou poznámku.
Honzík je také takový náš malý Ježíšek.
To už Honzík začal křičet na Aničku:
Já nejsem Ježíšek.
Anička povídá já vím ty jsi náš malý Honzík.
Nemusíš se pořád vytahovat že jsi starší a větší povídá Honzík.
Já také jednou vyrostu a pak budu o hodně větší než ty.
To víš že jo Honzíku ale na si budeš muset ještě trochu počkat.
Zatím jsi pořád jen náš malý Honzík.
Vsadím se s tebou že jen tak rychle nevyrosteš.
To už ale maminka oba dva okřikla:
Nechte toho hádání.
Alespoň dneska na vánoce by jste mohli být na sebe hodný.
Pojďme si raději rozbalit dárky.
Nejdříve si rozbalila dárek maminka a potom Anička.
Honzík seděl u stromečku plný očekávání.
Konečně na něj přišla řada a dostal první dárek.
Maminka povídá:
Tak copak si myslíš že to bude Honzíku?
No já nevím. Můžu hádat.
Honzík dárek poslepu ohmatal ale pořád nevěděl co to je.
Pak s dárkem zatřepal a ozvalo se chrastění.
To je divné. Vypadá to jako nějaké chrastítko.
Honzík otevřel oči a opravdu to bylo chrastítko.
No vidíš Honzíku jak jsi chytrý povídá Anička. Já bych to určitě neuhodla.
Honzík byl rád že to uhodl ale trochu ho zarazilo proč právě on dostal chrastítko.
To jsou hračky spíše pro malé děti. Honzíkovy se takové hračky moc líbili ale nechtěl to dát najevo. Styděl se před maminkou a svojí sestrou to přiznat.
Měl svojí hrdost.
Byl trochu nesvůj a nevěděl jak má reagovat.
Maminka to chtěla trochu odlehčit a povídá:
No to krásné chrastítko!!!
To Honzíka trochu uklidnilo.
Byl rád že se mamince chrastítko líbí a že nepátrá po tom proč právě dostal takový hodně dětský dárek.
No tak Honzíku na co čekáš?
Můžeš si rozbalit další dárek. Nějaký si vyber ale nejdříve si rozbal ty menší.
Ty velké necháme až na konec.
Honzík si vybral ten nejmenší který pod stromečkem našel.
Musel zase hádat co to je.
To Honzík měl moc rád už z předchozích let a k vánocům to už nějak patřilo.
Honzík dárek se zavřenými oči rozbalil a rukama ho ohmatal.
Ucítil nejprve jedu pevnou část a pak tu druhou která byla gumová.
Honzík nevěděl co to může být.
Jediné co ho napadlo bylo to že by to mohl být dudlík.
Honzík se styděl dát najevo své tušení a proto povídá:
Já opravdu nevím.
Tentokrát se nechám raději podat.
Tak dobře Honzíku. Můžeš otevřít oči.
Honzík otevřel oči a spatřil nádherný modrý dudlík s obrázkem ovečky.
Bylo jasně vidět jeho nadšení a radost.
Honzík se náhle zarazil a v tom začalal pociťovat zvláštní pocit.
Tak moment tohle přeci není normální.
Takové dárky bych od maminky nikdy nedostal.
To mi určitě musel přinést Ježíšek.
Maminka určitě o ničem neví.
Tohle jsem trochu neodmyslel.
Co mám teď dělat.
Taková ostuda.
Teď se opravdu stydím za své přání.
Takhle jsem si to nepředstavoval.
Myslel jsem si že mi Ježíšek nechá dárky za oknem a nikdo jiný se o tom nedozví. To jsem ale blbec proč jsem to Ježíškovi takhle nenapsal.
Náhle na něj volá maminka:
Honzíku copak je s tebou.
Vypadáš nějak zamyšleně.
Můžeš se pochlubit.
Copak jsi to dostal?
Dudlík odpověděl smutně Honzík.
Ten je pěkný povídá maminka.
Copak Honzíku tobě se nelíbí?
Líbí!!!
Je moc pěkný ale vůbec nevím k čemu mi bude.
Nerozumím tomu proč mám pod stromečkem samé takové divné dárky.
Náhle na Honzíka začala mluvit Anička:
Já ti povím k čemu je dudlík.
Dudlík je na dudání.
To ví přeci i malé dítě.
Koukám Honzíku že jsem tvojí inteligenci asi trochu předcenila.
To já přece vím.
Když to tedy víš tak proč ho nechceš rovnou vyzkoušet.
Podívej Honzíku já ti to ukážu.
Tady máš takovou šňůrku která se dá kamkoliv připnout.
To je proto aby jsi ten dudlíček neztratil.
Je to také důležité z toho důvodu aby ti nepadal na zem.
To je důležité především kvůli hygienickým důvodům.
Malé děti si dávají do pusy i to co spadne na zem a pak jsou nemocný.
Takže pokud nechceš být nemocný měl by jsi mít dudlíček pořád na šnůrce.
Já ti s tím pomůžu.
Anička připnula dudlík Honzíkovy k tričku a upevnila ho přímo u krku.
Vidíš Honzíku už ti nespadne.
Tak teď otevři pěkně pusinku.
Honzík poslechl a Anička mu strčila dudlík do pusy.
Tak a teď pěkně dudej.
Honzík začal dudat.
No vidíš jak si šikovný Honzíku.
Honzík dudal dudlík a zalíbilo se mu to tak že už ho nechtěl vyndat z pusy.
Maminka hned poznala že se to Honzíkovy líbí a tak pro něj vymyslela soutěž.
Moc ti ten dudlík v puse sluší Honzíku.
Já mám nápad.
Co kdybychom si zahrály takovou soutěž?
Když vyhraješ tak ti po novém roce koupím k vánocům ještě jeden velký dárek.
Honzík byl nadšený a s maminkou hned souhlasil.
Tak dobře Honzíku.
Soutěž tedy spočívá v tom jak dlouho vydržíš mít dudlík v puse.
Když to vydržíš až do půlnoci tak jsi vyhrál a dárek bude tvůj.
Pokud však prohraješ tak mi budeš muset celý týden pomáhat s úklidem.
To je docela dobrý návrh souhlasil Honzík.
Dobře Honzíku ale aby jsi to neměl tak jednoduché přidám ti k tomu ještě jeden úkol.
Budeš mít po celou dobu zakázáno i mluvení. Malé děti také nemluví.
Když budeš mumlat a nebo kňourat tak to nevadí ale jak uslyším jakékoliv srozumitelné slovo tak jsi prohrál.
Dobře souhlasím povídá Honzík. Můžeme klidně začít.
Tak pozor já to odpočítám.
5,4,3,2,1... Teď
Pokračování příště...
Když otevřel poslední okénko z adventního kalendáře byly vánoce.
Byl Štědrý den.
Honzík na štědrý den vstával vždycky brzy ráno protože se chtěl dívat celý den na pohádky.
Když už měl Honzík odpoledne pohádek plné zuby tak ho maminka poslala ven na procházku aby mohla doma všechno připravit.
Honzík si užíval venku pěkné zimní atmosféry a dokonce zbyl i nějaký čas na sáňkování.
Když přišel Honzík domů tak už byla nachystaná štědrovečerní večeře.
Po štědrovečerní večeři se Honzík s Aničkou odebrali do dětského pokoje a čekali až bude čas jít k vánočnímu stromečku.
Maminka mezitím dala pod stromeček všechny dárky a zapálila prskavky.
Honzík náhle uslyšel zvonění zvonečku a volání maminky.
Výběhl do obývacího pokoje kde byl nádherný vánoční stromeček a pod ním spoustu pěkně zabalených dárků.
Honzíka překvapilo především velké množství dárků.
Nemohl si nevšimnout hlavně toho největšího na kterém byla napsaná cedulka pro Honzíka.
Nemohl uvěřit tomu že ten velký dárek je pro něj. Hrozně se těšil až si ho bude moci rozbalit.
Honzík musel nejprve zaspívat nějakou koledu.
Shodou okolností si vybral právě koledu Pásli ovce Valaši.
Honzík začal zpívat:
Pásli ovce Valaši
Při Betlémské salaši.
Hajdom hajdom tydlidom,
hajdom hajdom tydlidom.
Anděl se jim ukázal,
do Betléma jít kázal.
Hajdom hajdom tydlidom,
hajdom hajdom tydlidom.
Běžte lidé, pospěšte,
Ježíška tam najdete.
Hajdom hajdom tydlidom,
hajdom hajdom tydlidom.
On tam leží v jesličkách,
zavinutý v plenčičkách.....
Anička se při poslechu koledy začala trošku smát když Honzík zpíval právě o plenkách.
Maminka hned poznala čemu se Anička směje a vybuchla smíchem.
Honzík povídá čemu se tak smějete?
Maminka povídá:
To nic Honzíku. Moc pěkné zpíváš o Ježíškovi.
Anička si neodpustila nemístnou poznámku.
Honzík je také takový náš malý Ježíšek.
To už Honzík začal křičet na Aničku:
Já nejsem Ježíšek.
Anička povídá já vím ty jsi náš malý Honzík.
Nemusíš se pořád vytahovat že jsi starší a větší povídá Honzík.
Já také jednou vyrostu a pak budu o hodně větší než ty.
To víš že jo Honzíku ale na si budeš muset ještě trochu počkat.
Zatím jsi pořád jen náš malý Honzík.
Vsadím se s tebou že jen tak rychle nevyrosteš.
To už ale maminka oba dva okřikla:
Nechte toho hádání.
Alespoň dneska na vánoce by jste mohli být na sebe hodný.
Pojďme si raději rozbalit dárky.
Nejdříve si rozbalila dárek maminka a potom Anička.
Honzík seděl u stromečku plný očekávání.
Konečně na něj přišla řada a dostal první dárek.
Maminka povídá:
Tak copak si myslíš že to bude Honzíku?
No já nevím. Můžu hádat.
Honzík dárek poslepu ohmatal ale pořád nevěděl co to je.
Pak s dárkem zatřepal a ozvalo se chrastění.
To je divné. Vypadá to jako nějaké chrastítko.
Honzík otevřel oči a opravdu to bylo chrastítko.
No vidíš Honzíku jak jsi chytrý povídá Anička. Já bych to určitě neuhodla.
Honzík byl rád že to uhodl ale trochu ho zarazilo proč právě on dostal chrastítko.
To jsou hračky spíše pro malé děti. Honzíkovy se takové hračky moc líbili ale nechtěl to dát najevo. Styděl se před maminkou a svojí sestrou to přiznat.
Měl svojí hrdost.
Byl trochu nesvůj a nevěděl jak má reagovat.
Maminka to chtěla trochu odlehčit a povídá:
No to krásné chrastítko!!!
To Honzíka trochu uklidnilo.
Byl rád že se mamince chrastítko líbí a že nepátrá po tom proč právě dostal takový hodně dětský dárek.
No tak Honzíku na co čekáš?
Můžeš si rozbalit další dárek. Nějaký si vyber ale nejdříve si rozbal ty menší.
Ty velké necháme až na konec.
Honzík si vybral ten nejmenší který pod stromečkem našel.
Musel zase hádat co to je.
To Honzík měl moc rád už z předchozích let a k vánocům to už nějak patřilo.
Honzík dárek se zavřenými oči rozbalil a rukama ho ohmatal.
Ucítil nejprve jedu pevnou část a pak tu druhou která byla gumová.
Honzík nevěděl co to může být.
Jediné co ho napadlo bylo to že by to mohl být dudlík.
Honzík se styděl dát najevo své tušení a proto povídá:
Já opravdu nevím.
Tentokrát se nechám raději podat.
Tak dobře Honzíku. Můžeš otevřít oči.
Honzík otevřel oči a spatřil nádherný modrý dudlík s obrázkem ovečky.
Bylo jasně vidět jeho nadšení a radost.
Honzík se náhle zarazil a v tom začalal pociťovat zvláštní pocit.
Tak moment tohle přeci není normální.
Takové dárky bych od maminky nikdy nedostal.
To mi určitě musel přinést Ježíšek.
Maminka určitě o ničem neví.
Tohle jsem trochu neodmyslel.
Co mám teď dělat.
Taková ostuda.
Teď se opravdu stydím za své přání.
Takhle jsem si to nepředstavoval.
Myslel jsem si že mi Ježíšek nechá dárky za oknem a nikdo jiný se o tom nedozví. To jsem ale blbec proč jsem to Ježíškovi takhle nenapsal.
Náhle na něj volá maminka:
Honzíku copak je s tebou.
Vypadáš nějak zamyšleně.
Můžeš se pochlubit.
Copak jsi to dostal?
Dudlík odpověděl smutně Honzík.
Ten je pěkný povídá maminka.
Copak Honzíku tobě se nelíbí?
Líbí!!!
Je moc pěkný ale vůbec nevím k čemu mi bude.
Nerozumím tomu proč mám pod stromečkem samé takové divné dárky.
Náhle na Honzíka začala mluvit Anička:
Já ti povím k čemu je dudlík.
Dudlík je na dudání.
To ví přeci i malé dítě.
Koukám Honzíku že jsem tvojí inteligenci asi trochu předcenila.
To já přece vím.
Když to tedy víš tak proč ho nechceš rovnou vyzkoušet.
Podívej Honzíku já ti to ukážu.
Tady máš takovou šňůrku která se dá kamkoliv připnout.
To je proto aby jsi ten dudlíček neztratil.
Je to také důležité z toho důvodu aby ti nepadal na zem.
To je důležité především kvůli hygienickým důvodům.
Malé děti si dávají do pusy i to co spadne na zem a pak jsou nemocný.
Takže pokud nechceš být nemocný měl by jsi mít dudlíček pořád na šnůrce.
Já ti s tím pomůžu.
Anička připnula dudlík Honzíkovy k tričku a upevnila ho přímo u krku.
Vidíš Honzíku už ti nespadne.
Tak teď otevři pěkně pusinku.
Honzík poslechl a Anička mu strčila dudlík do pusy.
Tak a teď pěkně dudej.
Honzík začal dudat.
No vidíš jak si šikovný Honzíku.
Honzík dudal dudlík a zalíbilo se mu to tak že už ho nechtěl vyndat z pusy.
Maminka hned poznala že se to Honzíkovy líbí a tak pro něj vymyslela soutěž.
Moc ti ten dudlík v puse sluší Honzíku.
Já mám nápad.
Co kdybychom si zahrály takovou soutěž?
Když vyhraješ tak ti po novém roce koupím k vánocům ještě jeden velký dárek.
Honzík byl nadšený a s maminkou hned souhlasil.
Tak dobře Honzíku.
Soutěž tedy spočívá v tom jak dlouho vydržíš mít dudlík v puse.
Když to vydržíš až do půlnoci tak jsi vyhrál a dárek bude tvůj.
Pokud však prohraješ tak mi budeš muset celý týden pomáhat s úklidem.
To je docela dobrý návrh souhlasil Honzík.
Dobře Honzíku ale aby jsi to neměl tak jednoduché přidám ti k tomu ještě jeden úkol.
Budeš mít po celou dobu zakázáno i mluvení. Malé děti také nemluví.
Když budeš mumlat a nebo kňourat tak to nevadí ale jak uslyším jakékoliv srozumitelné slovo tak jsi prohrál.
Dobře souhlasím povídá Honzík. Můžeme klidně začít.
Tak pozor já to odpočítám.
5,4,3,2,1... Teď
Pokračování příště...
bude pokračování ???