Krok za krokem VII.
Napsal: ned 09. bře 2025 10:00:31
Uprostřed noci mne probouzí padání kapek na stan. Jindy tak uklidňující… nyní tak rušivé. Teď někdy jsme měli původně vstávat. A já chci spát.
Poslední večeře se změnila na poslední snídani. Scházíme se na ni v kapkách ustávajícího deště. Většina už se sbalenými věcmi a připravena do potní chýše. Vím, že dnes neodcházím. To máme s společné s Milenou.
Já mám dnes jiný úkol. Přežít dvě kola potní chýše. Ponořit se do svého strachu a udělat další krok. Je mi lépe, ale cítím nervozitu. Mám připravený plán. Plán první pomoci. Svépomoci...
Po snídani firemani odkrývají čekajícího Dědečka a přivádějí ho k životu. Živel nabírá svoji sílu rychle. A kameny nabírají teplo. Aby ho spolu s vodou a vzduchem dopravili k nám. Až budeme v chýši. Na Matce Zemi a se symbolickou oblohou z dek nad sebou.
Jdu si ještě odpočinout do stanu a připravit se na potní chýši. Zpoza mraků začíná vykukovat Slunce. Myslím, že to zvládnu, ale jistý si nejsem. Mám na sobě bavlněné kraťasy - kapsáče. Beru svůj dudlík a ukládám ho do levé kapsy. Potřebuji podporu. A v potní chýši je tma. Není nad dobrou zkušenost. Z magnetické rezonance. Z metra.
Když přichází panika vím, co mi pomůže. Dudlík. V metru mi pomohl, když ke mě po druhé v životě přišla. Už jsem byl připraven. A poprvé v životě jsem děkoval za jindy otravnou roušku.
Bubnování zvenku. Je to tady.
Okamžitě mi roste tep. Bubnování uvnitř. Jako ozvěna.
Tělo se také připravuje. Chce utéct. Ale já ne. Já chci udělat další krok.
Vím, že jsem připraven. Scházím se s ostatními v kruhu kolem Dědečka.
Prostor mezi námi naplnila zvláštní energie. Očekávání. Odhodlání. Odevzdání. A Přijetí zároveň. Jednota.
Postupně každý bereme špetku tabáku a s modlitbou, prosbou, přáním jí věnujeme Dědečkovi. Saul každého rituálně očistí šalvějí. Ten poté může vstoupit do chýše. Já si sedám vedle vchodu a napadá mne, že jsem podvodník. Do chýše KAŽDÝ vstupuje jen sám se sebou, oblečením a ručníkem. Dudlík je berlička, ne nadarmo se mu říká šidítko. Jop, prostě to dnes ošidím. Krok za krokem. Ten další bude ošizený, menší. Oproti tomu, že vynechám dvě kola to je vlastně legrace.
Pozoruji ostatní jak mizí v chýši. MITÁKUJA OJÁSIN. MITÁKUJA OJÁSIN, VÍTEJ BRATŘE. VÍTEJ SESTRO. Nezávidím, ale mrzí mne, že nejsem s nimi.
Slunce pálí. Aby mi za chvilku nebylo líto, že nejsem uvnitř.
Po poslední sestře přichází parohy, kamenní bratři, sestra voda, bylinky… ZAVŘÍT DVEŘE. Buch buch. To zvládneš.
Peču se na sluníčku a doléhají ke mne útržky Mivova vyprávění o živlech, modliteb a sdílení ostatních…
_________________________
Baví to tu někoho? Napiště mi prosím, jestli jo, jestli mám pokračovat... Předem díky
Poslední večeře se změnila na poslední snídani. Scházíme se na ni v kapkách ustávajícího deště. Většina už se sbalenými věcmi a připravena do potní chýše. Vím, že dnes neodcházím. To máme s společné s Milenou.
Já mám dnes jiný úkol. Přežít dvě kola potní chýše. Ponořit se do svého strachu a udělat další krok. Je mi lépe, ale cítím nervozitu. Mám připravený plán. Plán první pomoci. Svépomoci...
Po snídani firemani odkrývají čekajícího Dědečka a přivádějí ho k životu. Živel nabírá svoji sílu rychle. A kameny nabírají teplo. Aby ho spolu s vodou a vzduchem dopravili k nám. Až budeme v chýši. Na Matce Zemi a se symbolickou oblohou z dek nad sebou.
Jdu si ještě odpočinout do stanu a připravit se na potní chýši. Zpoza mraků začíná vykukovat Slunce. Myslím, že to zvládnu, ale jistý si nejsem. Mám na sobě bavlněné kraťasy - kapsáče. Beru svůj dudlík a ukládám ho do levé kapsy. Potřebuji podporu. A v potní chýši je tma. Není nad dobrou zkušenost. Z magnetické rezonance. Z metra.
Když přichází panika vím, co mi pomůže. Dudlík. V metru mi pomohl, když ke mě po druhé v životě přišla. Už jsem byl připraven. A poprvé v životě jsem děkoval za jindy otravnou roušku.
Bubnování zvenku. Je to tady.
Okamžitě mi roste tep. Bubnování uvnitř. Jako ozvěna.
Tělo se také připravuje. Chce utéct. Ale já ne. Já chci udělat další krok.
Vím, že jsem připraven. Scházím se s ostatními v kruhu kolem Dědečka.
Prostor mezi námi naplnila zvláštní energie. Očekávání. Odhodlání. Odevzdání. A Přijetí zároveň. Jednota.
Postupně každý bereme špetku tabáku a s modlitbou, prosbou, přáním jí věnujeme Dědečkovi. Saul každého rituálně očistí šalvějí. Ten poté může vstoupit do chýše. Já si sedám vedle vchodu a napadá mne, že jsem podvodník. Do chýše KAŽDÝ vstupuje jen sám se sebou, oblečením a ručníkem. Dudlík je berlička, ne nadarmo se mu říká šidítko. Jop, prostě to dnes ošidím. Krok za krokem. Ten další bude ošizený, menší. Oproti tomu, že vynechám dvě kola to je vlastně legrace.
Pozoruji ostatní jak mizí v chýši. MITÁKUJA OJÁSIN. MITÁKUJA OJÁSIN, VÍTEJ BRATŘE. VÍTEJ SESTRO. Nezávidím, ale mrzí mne, že nejsem s nimi.
Slunce pálí. Aby mi za chvilku nebylo líto, že nejsem uvnitř.
Po poslední sestře přichází parohy, kamenní bratři, sestra voda, bylinky… ZAVŘÍT DVEŘE. Buch buch. To zvládneš.
Peču se na sluníčku a doléhají ke mne útržky Mivova vyprávění o živlech, modliteb a sdílení ostatních…
_________________________
Baví to tu někoho? Napiště mi prosím, jestli jo, jestli mám pokračovat... Předem díky