Priznanie sa blízkym

[littlemato]

Ahojte mám otázku je niekto kto povedal svojim blízkym, rodine, rodicom, kamarátom že nosíte plienky? O mne to vie len pár ľudí väčšinou z komunity. A moja kamarátka.
Chcel by som si plienky užívať stále ale predstava ako v 26 rokoch hovorím rodičom že nosim plienky ma straši.
Pripadne máte niekto takúto skúsenosť už za sebou?

[Treti oko]

Pustit to rodičům je neblbější možnej nápad. Mi bohatě stačilo, když mi v 17 našla moje máma moje kompromitující věci... No a co se týká žen, tak to záleží, ale ne každá to skousne.

[otik]

já jsem to řekl rodičům zalito pohodě pouze zřekli ze to je můj život a ze to lepší než aby sem Kouřil protože rad nosím látkové pleny žiju snímá tak mi maminka prala věci normálně a viděli mě když jsem přinesl noví jednorázoví pleny domu nikdy mi nic neřekli

[Parker]

U mně na to přišli ještě jako dítěti a řekli zkusil jsis to a tak toho nech. Měl jsem stud a nechal jsem toho, ale furt něco mě táhlo k tomu sklonu mít pod kalhoty mezi nima a prckem a začal jsem teď díky možné zdravotní " krátkodobé" příležitosti je nosit a chci u toho zůstat.

[Braňuľa]

Z mojich známych to o mne vie skoro každý, aj doma rodina vie, že proste mi to pomáha na úzkosť, som autista a proste je to pre mňa senzorická pomôcka. Potrebu do toho nerobím.

[ptav]

Nikomu jsem to nikdy neřekl a ani nikdo z okolí to neví, netuší. Jednou to člověk někomu vykecá a už to není tajemství. Jakýkoliv kamarád, kamarádka to kdykoliv můžou vykecat dál. Stačí se jen nepohodnout. Chápu, že někdy má člověk chuť se svěřit, ale to je jen momentální slabost a pak bude velké litování. Pokud jde o rodiče, navíc s nimi ani nebydlím, nevidím jediný důvod jim to říkat. Možná ještě partnerka, manželka, ale i zde to chce opatrnost.