Můj příběh 6

[Janička]

Potřebovala bych si o něčem promluvit, můžeme například tady do kanceláře.
Doufala jsem že bude mít čas ale bohužel musela zrovna do práce, takže z našeho rozhovoru nic nebylo. " ale jestli se jedná o Adel nebo je to důležité tak prosím. Tady máte moji adresu a doma jsem kolem šesté. Nebo víte co, já vás můžu vyzvednout spolu s Adélkou a popovídáme si u nás." Když to napíšu sem tak to nevyzní stejně jako ve skutečnosti, ale ta její maminka je opravdu velice příjemná. Ůplně mi to vyvrátilo moji teorii o tom že je to v matce, jen doufám že to dneska u nich doma vyřeším. Děti si normálně hráli a den ubíhal stejně jako každý jiný, dokuk nenastala dvanáctá hodina a já viděla jak do třídy vešla Linda a nesla velikou krabici. Divila jsem se co tam může být, ale nechtěla jsem být otravná a stejně bylo zjevné že ji otevře. Donesla ji doprostřed herny, otevřela a vysipala celou ven. Vypadl z ní ohromně velký počet plyšáků, ale nejzajmavější bylo že jsem je poznávala. Opatrně jsem se tedy zeptala kde je vzala, " nějaká milá paní nám je tady nechala, prý tvoje mamka." Divila jsem se že tam byla, sice jsem ty hračky chtěla darovat ale nenapadlo mě že si mamka sežene adresu a donese je sama. " cože? Ona tu byla? A co říkala?" Vychrlila jsem na Lindu spoustu otázek." Aleeeee, tobě ta pusa teda jede. Ano byla tu. Moc se jí to tady líbilo a nic extra neřekla. Máš moc příjemnou maminku, daly jsme si spolu kávu."Po tomhle netradičním zážitku zase všechno bylo stejné jako vždy.
Ano, stejné. Každý den byl skoro stejný, ale užívala jsem si jej na maximun. Víc a víc se mi zdálo že jsem pro tuhle práci vyrostla. Bylo to opravdu jako práce ve školce, jen v trochu větších rozměrech. Den uběhl strašně rychle, ani jsem se nestačila podívat na hodiny. Byla jsem domluvená s Adélčinou maminkou že mě vezmou o nim domů a tam vyřešíme te problém s tou bojácností. Adélku jsem si tedy vzala před odchodem na starost. Dala jsem si na čas aby si to užila. Napřed jsem ji přebalila, oblékla a šly jsme čekat ven. Adel se dost divila proč tam čekám s ní, vůbec nevěděla o tom že dnes mám přijít k nim. Ode dne kdy jsem začala ve školce pracovat už uplynula celkem dlouhá doba a rok postoupil až k zimním měsícům. Byl velký mráz a tuhá zima. Stály jsme před vchodem ale obloha se začala dost zatahovat a celkově vzduch ochlazovat. Vypadalo to že bude asi obrovská chumelenice, šly jsme tedy pomalu zpátky abychom šly zpět za dveře. Byly jsme tam tak 5 minut a během toho se spustila taková vánice jakou jsem ještě neviděla. Během pár minut napadlo tolik sněhu že zapadly kola jednoho poblíž stojícího auta až do půlky. Opravdu sněhu po kolena. Byla mi opravdu zima ale Adélce určitě ještě větší, chudáček, celá se klepala. Vzala jsem si ji k sobě a zkusila trochu zahřát. Konečně přijela její máma a obě jsme rychle nastoupily, auto bylo velice příjemně vytopeno. " Terez chceš teda jet k nám a nebo tě mám radši hodit domů hned teď? Když je takový počasí."
No co jsem jí asi tak měla říct? Jasně že jsem chtěla domů ale potřebovala jsem zjistit a vyřešit proč je mezi ostatnímy tak ustrašená, takžeeeeeee? " určitě bych ráda k vám jestli to nevadí."
Řekla že vpořádku a ještě mi nabídla že mě pak samozřejmě hodí domů. Byla jsem ráda že tenhle problémek snad dnes uzavřeme. Bydleli dost daleko, ani se nedivím že jezdila pro Adel jen autem a nikdy ne pěšky. Zajímavé bylo že měli hodně velký dům, tím myslím opravdu HODNĚ velký, ale Adel měla ve školce zaplacen jen základní balíček. (Jak již jsem vysvětlovala v jedné z dřívějších částí, tak školka měla různé balíčky dle hodnoty, a onen základní byl jen naprostý základ a nikdo kromě Adel u něj nezůstal.) Vevnitř měli pokoje nádherně zařízené a celý dům byl tak velký. " dáš si kafe Tezer? Mužu ti tak říkat ne? A Adélce uděláme mlíčko nebo čajíček? No asi raději čaj že?, je zima." Teda!!!! Vážně příjemná paní, i k Adélce se chovala dost pěkně. Měli spolu ůžasný vztah. Maminka se k ní chovala tak jak Adel chtěla, jako k malé holčičce.