Můj příběh 7

[Janička]

Měli spolu ůžasný vztah. Maminka se k ní chovala tak jak Adel chtěla, jako k malé holčičce.
" jééééé moc děkuji. Kafe si dám ráda. Jistě, každý mi tak říká." Pak se ozvala Adel a já poprvé za dlouhou dobu viděla a slyšela jak se chová když je v klidu, nestydí se a není vystrašená. " JOOOOOOOO já chci ČAJÍK." Proboha, nikdo mi nemůže tvrdit že tohle je to samé "dítě" o které se starám ve školce a které nechce skoro ani promluvit. Chovala se ůplně jinak, na zemi jen neseděla ale hrála si, dokonce i s plinkou. V jednu chvíli se dokonce překulila na záda a houpala jako opravdový batole, hihihi vypadala tak roztomile. Přesně v ten okamžik jsem si uvědomila jednu věc, ona se nebojí ani není zakřiknutá. Ona se jen strašně stydí. Dalšý velká změna pro mě nastal v tom že ve školce mluvila jen jako mimčo ale tady doma se musela občas chovat i dospěle. Podle tvaru a barvy plenky potřebovala přebalit " Tak co ty trdilko? Zavoláme mámu nebo to zvládneme samy? Coooo? Jako ve školce". Usmála se na mě tak pěkně až sem celá pookřála. " Tejezzzz. Pošíííím." No jo, chtít ji přebalit zní jednodušše ale není, alespoň né u nich doma. Adel se nechovala tak slušně jako ve školce. Kopala, hrála si, převalovala se a dokonce mi utekla aniž bych ji stihla dát do plínky. Byla to sice sranda ale jen pro ni. Já sama si připadala jako blbeček který neumí ohlídat dítě ani na 5 minut. Prostě mi utekla a já ani nevěděla kam, naštěstí se zachvíli vrátila, s nočníkem v ruce.
Moment, to byl ale nějaký větší nočník. Dala ho na zem a sedla si opravdu jako malá holčicka." Bje bje, bje bje." Opakovala pořád dokola, ale já nechápala co myslí. Sedla jsem si tedy zpátky na křeslo a čekala co se bude dít. Adélčina mamka přišla už i s kafem a viděla co se stalo. Hezky se usmála, na mě i na ni. " děkuji za kávu. Chtěla sem se jen zeptat, co to Adel dělá? Chtěla sem ji přebalit ale odešla a zase přišla bez pliny ale s nočníkem. Sedla si na něj a začala pořád opakovat bje bje, bje bje." Vypadala při tom sice moc roztomile ale netušila jsem co dělá a chtěla jsem to vědět. No jasně, sedí na nočníku ale proč když chce být malá a hlavně co s bje bje. " Aaaaalleeeee? Někdo bude asi dělat bobek. Terez ona si Adel totiž chtěla vyzkoušet učení na nočník. Ale poď Adel, půjdeš si s tím do koupelny. Pak mě zavolej ano prcku?
M-Magda (maminka Adélky)
T- Terezka.
M: Samozřejmě to chtěla jen jako hru, stejně se zase vrátíme k plenkám. Snažím se jí dát to nejlepší. Je to moje zlatíčko."
T: Nechci aby to vypadalo jako nadržování ale taky ji mám z celé školky nejraději. Máme s ní ovšem takový problém o kterém bych právě chtěla mluvit.
M: Proboha, doufám že nic vážného. Je hodná? Nezlobí?
T: Ne.Jistě, je to nejodnější "dítě" co sem kdy viděla. Je to vážně sluníčko. Alllleeeeeee, ve školce se chová fakt ůplně jinak než tady. Stydí se tam, je bojácná, s nikým se nebaví. Já si s ní sice rozumím a když si s ní hraji já tak je vpořádku, ale takhle to nejde.
Nemůžu pořád být jen s ní. Potřebovala bych probrat proč se tak chová a vyřešit to. S Vámy i Adélkou.
" máaaaaamíiiiiiiiii utšit, utšit"
M: Jistě Terez, já teda jen skočím pro Adel. Jen jí utřu, přebalím, trochu obleču a hnes i s ní přijdu. Taky by mě zajímalo co s ní je. Neboj se, to se vyřeší. Neboj, umí se chovat i dospěle. "
Bylo zajímavé sledovat jaký mezi sebou mají vztah. Nejzajmavější mi ale přišlo že mají tak velký dům, tolik peněz a přitom Adel má jen ten základní balíček. V tom by podle mě mohl být zakopaný pes. No, uvidime.
M: Terez? Zrovna jsem slyšela varování že jsou zavřeny ulice a nemá se vycházet. Jak to tak vidím tak asi budeš muset zůstat tady, autem se nedostaneme a já tě tam pěšky nepustím. Snad to nějak zvládneme. Adel za chvíli přijde, šla si jen udělat kafe. Teď se bude chovat dospěle a prý na něj má strašnou chuť. Doufám že to vyřešíme, vůbec mě ale nenapadá proč se tak chová.

[_diaperboy_]

wau jsem do toho začtený tak moc že by to klidně mohla být knížka máš opravdu talent