Náš společný víkend

[horkyp]

Sešli jsme se ve středu v jedné z pražských kaváren, s úmyslem, že si naplánujeme společný víkend. Z Lenky vypadlo, že ráda hraje mámu, ale i zlobivou holku. Protože víkend se měl uskutečnit u mě, domluvili jsme se, že od pátky do soboty se starám já a od soboty do neděle Lenka. Jelikož jsem kluk, moc dívčího oblečení nemám, požádal jsem Lenku, ať si vezme své oblíbené oblečení a výbavičku. Padli jsme si do oka už před prvním setkání, při dopisování si.

Nevěřil jsem tomu, ale v pátek ve 3 odpoledne u mě skutečně Lenka zazvonila se sportovní taškou. Samozřejmě jsem jí pustil dál. Lenku trochu zarazil pach cigaret. Jsem totiž kuřák. "Neboj Lenko, v dětském pokoji se samozřejmě nekouří. Promiň, že jsem ti to neřekl rovnou." odtušil jsem. Jsem to ale blbec, na takové věci bych měl upozornit předem, myslel jsem si. "Já si všimla, že jsi kuřák, ale netušila jsem, že takto zahuluješ byt." řekla Lenka. "To ale nevadí, něco s tím uděláme." pronesla kulišácky.

"Nepůjdeme rovnou na věc, těšíš se na svůj nový pokojík?" zahlásil jsem. "Jasně, že jo" se ozvalo od Lenky. "Nejprvě bych ale něco snědla." dodala. "Tys neobědvala? Děláš si legraci? Víš, že přece musíš pravidelně jíst, abys byla zdravá! No, chvilku už to snad vydržíš. Svlékni se."

Zatím co se Lenka svlékala, vzal jsem si její tašku a podíval se co v ní má. Byla tam různá bodyčka, overaly, několik plenek, láhvička a dudlík s klipem. Krom toho ale také telefon, peněženka a doklady a nějaké další osobní věci. Lenka se mezitím svlékla.

"Ujasníme si pravidla, holčičko! Dětem do ruky dospělácký telefon ani jiné další věci do ruky nepatří. Všechno tohle po dobu, co budeš ve své roli zamknu do trezoru! Pokud budeš potřebovat zavolat třeba kamarádce, že jsi v pořádku, jasně, že nejsem magor a dovolím ti to."

Šel jsem a všechny Lenčiny dospělácké věci zamknul do trezoru. "Běž do koupelny a počkej tam na mě!", zavelel jsem. Ještě jednou jsem zkontroloval Lenčinu tašku a našel v ní ještě cigarety. Nic jsem ale neříkal a schoval je do mého šuplíku ve stole. Došel jsem za Lenkou do koupelny, stála tam nahá v plné své kráse. Štíhlá, ale ne vyhublá. Překvapená, ale ne vystrašená. Prostě úžasná 25letá žena. "Myslela jsem, že jsi spíš submisivní." řekla trochu vyjeveně. "To jsem, ale lepšího roleplayera tady v této zemi nenajdeš! Do vany, šup!"

Mám malou vanu a tak jsem se Lenku rozhodl osprchovat. "Jsem zyvklá se sprchovat sama." ozvalo se. "Lenko! Je Ti jasné, že Tě teď beru jako malou holku? Přivezla sis plíny! Malé holky se nemyjí samy. Budeš to muset překonat! Tvůj věk v tvé roli budu upravovat podle toho, jak se budeš chovat. Teď tě vidím tak na 4." Vzal jsem hlavici od sprchy, zkontroloval teplotu vody a začal Lenku sprchovat. Umyl jsem jí pořádně, celou, šampónem vzal celou hlavu, mýdlem zbytek těla. Když jsem Lenku dosprchoval, usušil, přikázal jsem jí vylézt z vany a jít se mnou. Došli jsme před zavřené dveře do pokoje. "Připravená?" zeptal jsem se?

"Ano, ale já se bojím." řekla Lenka. "Čeho se bojíš?" zeptal jsem se! "Mám strach, budu ve Tvé moci, nevím co se se mnou stane." řekla potichu Lenka. Sebral jsem se a došel k trezoru pro Lenčin telefon. "Ten telefon mít pro Tvou roli nemůžeš. Ale nechci aby ses bála. Moc se mi líbíš a já udělám vše proto, abys byla šťastná. 2 věci, ty jsi opravdu malá holka, že na takové zásadní věci zapomínáš."

"Za prvé: Kouzelné slovo si musíme určit. Když ho řekneš, celá hra končí, okamžitě. Můžeš ho použít kdykoliv. Jsme tu pro naše potěšení, ne abychom měli pro strach uděláno. Co třeba STOPSTOP?" řekl jsem. "Dobře." odpověděla Lenka.

"Za druhé: Ty se teď sebereš a půjdeš zavolat rodině nebo nějaké blízké kamarádce, které věříš a řekneš jí kde jsi a co děláš! Domluv se s ní, že jí zítra zavoláš, aby věděla, že jsi v pořádku a kdyby ses neozvala, tak aby to řešila. Vůbec nechci vědět, kdo to je, neříkej mi to. Záznam o hovoru a o tom, komu jsi volala klidně z telefonu smaž, ať nemám šanci se to dozvědět. To je pro Tvůj pocit bezpečí. Lépe už to neumím Lenko." Přinesl jsem Lence normální šaty a řekl jí ať jde volat ven a pak zazvoní. Mezitím jsem podobné opatření udělal u sebe.

Když se Lenka vrátila, měla pocit, že mi může věřit. Aspoň to jsem viděl v její tváři. "Připravená?" zeptal jsem se. "Ano." odpověděla. "Ano, tati. Kouzelné slovo si pamatuješ?" zeptal jsem se důrazně. "STOPSTOP" zněla Lenčina odpověď. "Super, stejně jsi na něco zapomněla. Kdybys měla roubík a nemohla to říct a bylo Ti něco nepříjemné, co budeš dělat moje malá?" ptal jsem se dál. "Nevím." odpověděla Lenka. "No, to nejsi moc šikovná holka. Buď třikrát zamrkej nebo zvedni ukazováček. A neboj, roubík nebude potřeba, myslím, takže STOPSTOP budeš moct říct. Ale uvidíme. Kdybychom se blížili k něčemu, kdy nejde ani říct, ani zamrkat, tak se na chvilku zastavíme a domluvíme si vhodné znamení. Oukej?" pronesl jsem výchovně. "Oukej." odpověděla Lenka.

Lence jsem zabavil telefon i její šaty a zamkl je do skříně, telefon do trezoru. Opět předemnou stála nahá. "Jdeme." zavelel jsem a otevřel dveře do mého AB pokoje. Nebyl to největší pokoj z bytu, ale na hrátky stačil. Byla v něm televize, postýlka na zámek, stůl a na něm notebook, telefon, skříň s oblečením a Lenčina sportovní taška. Okna byla zastíněná tak, aby nebylo vidět dovnitř. Postel byla velká, rozdělená na dvě poloviny. Normální část postele a dětskou, uzavíratelnou postýlku s ohrádkou a se stropem.

"Máme soukromí, neboj. A sousedi nic neví a ložnici nad námi nemají. Není Ti zima?" zeptal jsem se. "Je." zněla jasná odpověď. "Tak si lehni tady na tu volnou část postele." povídám. Lenka to poslušně udělala. "Hodná holka." Vytáhl jsem plenu z její tašky a nařídil Lence nadvezndnout nohy. Poslechla mě bez odmlouvání. Plenku jsem zajistil a nařídil lence se zvednout. Teď přede mnou byla jen v plence. "Moje holčička ale nemůže být jenom v plence. Chci mít jistotu, že nebudeš zlobit a plenku si sundavat." říkám rázně. Vytáhl jsem ze skříně růžový overálek se zapínámím vzadu na zip. "To jsem ještě neviděla!" povídá Lenka překvapeně. "Původně jsou to speciální plavky, dělají se i v této velikosti. Moje malé tajemství. A šup, oblékat." sděluji. Lence jsem pomohl do overálku, byl tak akorát velký. Nebylo to klasické AB body, které se dá vespod rozepnout. Sice to komplikuje přebalení, ale na druhou stranu zlobivé holčičky to odradí od sundavání plenek. Zapnul jsem zip a zacvaknul malý zámek. "To se mi moc nelíbí, tati." řekla Lenka. "To je dobře, Lenko. A ještě chvilku odmlouvej a potrestám Tě." odvětil jsem rázně.

Odešel jsem do kuchyně pro přesnídávku, ale ještě předtím jsem Lence řekl ať se posadí na postel a počká na mě, že se za pár minut vrátím. V pokoji jsem jí raději zamkl. To Lenku znejistělo, slyšel jsem, jak se prochází po svém pokoji. Schválně jsem si dal cigaretu a nechal ji tak trochu déle čekat. "Tati?" ozvalo se nesměle zpoza dveří. "Hned jsem u Tebe, Lenko. Vydrž." odpovídám.

Dokouřil jsem a odemkl dveře do pokoje, Lenka seděla na posteli opět, v růžovém overálku. "Víš, že jsi měla čekat a sedět na posteli? Místo toho jsi chodila sem a tam, mohla sis ublížit. To se mi nelíbí. Mám pro Tebe přesnídávku, ale budeme si muset ještě ujasnit pár věcí:

1) Když Ti něco přikážu, prostě to uděláš. Jasně, pokud by to mělo být něco, co vysloveně nechceš, řekneš kouzelné slovo, hru přerušíme a domluvíme se.
2) Malé holky chodí brzy spát. Večerku ti dávám ve 22, ale to jen proto, že je to dnes poprvé. Jinak ve 20:30 budeš v posteli.
3) Smíš si půjčit mobil, jak uznáš za vhodné. Pokud budeš zlobit, můžu ti ho ale vzít. Žádné nevhodné stránky ani aplikace pro Tvůj věk!
4) O televizi nebo počítač mě musíš poprosit. Ovladač a nabíječku budu stejně mít u sebe.
5) Žádné převlékání bez mého vědomí ani pokusy si sundat plenku, overal nebo jiné oblečení, co ti dám.
6) Budeš se chovat podle věku, který Ti určím, nebudeš odmlouvat a budeš se mnou jednat s úctou.

Pokud porušíš tato nebo jiná pravidla, která Ti dám, potrestám Tě. Čas se napapat." domluvil jsem a vyndal popruhy ze šuplíku. Navlékl jsem je Lence, zacvakal a zamknul, zůstala stát jako opařená. Tohle asi nečekala "Sedni si tady, opři se." Lenka mě poslechla. Popruhy jsem přicvaknul k vnější straně postýlky tak, aby Lenka nemohla utíkat před lžičkou s přesnídávkou. "Skoro jak ta židle." liboval jsem si. Lenka celou přesnídávku snědla bez odmlouvání. Odpoutal jsem jí od vnější části postele. "Kolik je? Půl páté, fajn! Teď si můžeš hrát a já půjdu zatím něco dělat do kuchyně. Zalez ale do ohrádky." řekl jsem rázně. "Do ohrádky?" zeptala se Lenka udiveně. "Ano, do postýlky. Nemám obrovský dům s 20 ložnicemi, nejsem tak bohatý. Přes den je to ohrádka, v noci postýlka. Chci, abys byla tam, zatímco tu s tebou nebudu v pokoji. Je to bezpečnější." vysvětlil jsem nežně Lence.

Lenka neochotně zalezla do ohrádky. "Chceš mobil na hraní?" položil jsem jasnou otázku. "Ano." zněla jasná odpověď. Na to jsem zavřel dveře do postýlky a zamknul je. Až potom jsem Lence podal mobil. Byly v něm jen dětské aplikace, dětské hry. Vhodné pro Lenčin aktuální fiktivní věk. Schválně jsem ale nevypnul přístup na internet a do Chrome. To ale Lenka nevěděla. "Přijdu za půl hodiny." řekl jsem a odešel z místnosti ke svému standardnímu počítači.

Z něj jsem sledoval, co Lenka na mobilu dělá. Zapnula si několik her. A pak to přišlo. V reportu vidím hledání ABDL a návštěvu dospělých stránek. Přesně to jsem čekal. Přes Family Link jsem okamžitě zablokoval Chrome. Zůstal jsem ale u sebe a nechal mé opatření působit. Lenka šla hrát Train world. Zajímavé, je to spíš klučíčí hra. Po 20 minutách jsem na telefon nastavil večerku na 21:30 a na Train world dal limit 30 minut denně. Pak jsem šel Lenku zkontrolovat a popovídat si s ní.

"Moje malá, na které stránky to chodíš?" ptám se nedůvěřivě. "Na žádné." odpověděla Lenka. "Ty mi ještě lžeš? No jak myslíš. Teď je 5, večerku máš v 8. Mobil můžeš mít bez internetu do půl 9." pronáším naštvaně. "Dobře táto, promiň táto." ozvalo se tiše z ohrádky. "Pojď blíž, dej sem hlavu a zavři oči." Lenku jsem pohladil, ale také jsem jí strčil do pusy připravený velký dudlík. Rychle jsem ho uvázal kolem hlavy, aby nešel snadno vyplivnout. "Já neci dudýk" byla první reakce. "Chtěl jsem ti ho dát do večerky, ale za to odmlouvání až do rána. A když ti dám takhle dudlík, nesmíš mluvit, dokud ti ho nevyndám!" Lenka se rozplakala.

"To nic Lenko, to bude dobré. Musíš si ale zvyknout na pravidla." uklidňoval jsem jí. "Jsi ale celou dobu na mobilu. Nastavím Ti limit na 2 hodiny denně. Zkrátím ti dudlík, pokud opíšeš 100x 'Budu poslouchat tátu'." Podal jsem Lence papír a voskovky. Lenka začala opisovat, se slzičkou v očích. Odešel jsem k sobě, zamknul za sebou a dal jsem si oraz. Opisování bude chvilku trvat. V 6 jsem se vydal na kontrolu. Lenka mi podala skrze ohrádku její úkol. Vše bylo správně. "Pojď sem, maličká." říkám a odemykám ohrádku. "Jsi šikovná holka." Vyndal jsem dudlík a stále přítomné popruhy jsem přicvaknul na delší řetízek. Lenku jsem přebalil, protože už to bylo potřeba. "Máš 2 hodiny na hraní, nechceš pustit Youtube na televizi?" ptám se. "Ano taťko." zněla odpověď.

Zapnul jsem tedy TV, MiBox a podal Lence ovladač od MiBoxu. Anténa od televize je odpojená, funguje jen IPTV. Na Miboxu jsem ale povolil dříve jen Youtube Kids. Takové malé překvápko pro Lenku. Než jsem stihl odejít, tak se ozvalo "Ale tady je jen Youtube Kids." "Jasně, ale Youtube to je, ne? Normální Youtube pro Tebe ještě není vhodný. Já ti snad vrátím ten dudlík." odvětil jsem a šel vedle. Jako vždy jsem za sebou zamkl.

V 7 jsem se za Lenkou vrátil, koukala na Šmouly. Čas na večeři! A pěkně z tvojí lahvičky! Lenka si neochotně sedla na volnou část postele. "Já nemám hlad!" "Ale máš, musíš papat" odvětil jsem. Lenku jsem položil na záda a nacpal ji lahvičku do pusy. Nakonec poslušně vypila celé ohřáté mléko."Hodná holka, ale odmlouvala jsi zase. Už mě to nebaví. Teď si ale půjdeme vyčistit zoubky, je skoro půl osmé. Pak Tě přebalím a převléknu do pyžámka na spaní." Lenku jsem díky popruhům připnul v koupelně a šel si dát cigaretu. "Hotovo!" ozvalo se vzápětí.

Lenku jsem odvedl zpět do pokoje, přebalil mokrou plenku. "Mám pro Tebe překvapení! Pyžamo s jednorožcem! Líbí se Ti?" zeptal jsem se. "Je moc pěkné." Pomohl jsem ho Lence obléknout a zajistil jej proti sundavání. Bylo třičtvrtě na osm. Nechal jsem lenku koukat na Youtube Kids a v 8 přišel vypnout televizi a zhasnout. "Prosím, nech mě ještě koukat." žádala Lenka. "Youtube máš i na mobilu." byla má odpověď. "Já si ale vyčerpala limit, prosím prodluž mi mobil do půl deváté." zněla úpěnlivá prosba. "Pod jednou podmínkou. Holčička si vezme dudlíček." říkám. "Tati prosím ne." ozvalo se z postýlky. "Už zase odmlouváš? Jak myslíš." řekl jsem rázně. Lenku jsem si podržel jednou rukou a druhou jsem jí vecpal dudlík do pusy a pak jej zamkl. Pak jsem vytáhl kožená pouta. "Tohle čeká odmlouvající holky." A nasadil jsem Lence pouta na ruce a přikurtoval je k posteli. "Dobrou noc!"


Pokračování příště...

[Mskvor]

Ahoj horkyp,

Zajímavá povídka, dobře napsáno. Díky za ní.

MS

[diaperD]

Dobře se to čte. Je to pěkné. Myslím ale, že si Lenka zaslouží více něžnosti a pochvaly. Je to přece jen malá holčička. Těším se na pokračování

[horkyp]

Děkuju moc za pochvalné komentáře. Zkusím na naši fiktivní Lenku být něžnější. Mám ale takový pocit, že si to vybere po svém.