Anja na klinice 6

[Abdl pleny]

I přes nezvyk jsem okamžitě usnula, ale v hluboké noci mě probudily silné žaludeční křeče. Udělalo se mi špatně od žaludku a škubala jsem za pouta. Nic nepomáhalo, po chvíli se objevila sestra a ostře se zeptala, co mi je a proč jsem tak neklidná.?! Řekla jsem jí, že se cítím špatně a jestli by mohl přijít lékař. Noční sestra zazvonila a krátce nato se objevil velmi švihácky vypadající asi padesátiletý pán, který se představil jako doktor Poll. Nechal noční sestru, aby mi sundala břišní pás, vyhrnul mi noční košili a zmáčkl mi břicho. Zeptal se sestry na mou poslední stolici, ta se podívala do karty pacienta - v nemocnici se všechno zaznamenávalo, protože jsem nikdy nebyla na záchodě sama, a teď s plínou se stejně přesně ví a řekla, že včera ráno.

Doktor Poll řekl: "Se lžičkou ricinu to zvládneme, zítra bude zase všechno v pořádku. Noční sestra mi trochu stáhla noční košili, nasadila mi pásek a pak přišla s lahvičkou, aby mi dala lžičku ricinového oleje. "Otevři ústa." Ricin chutnal příšerně a zvedl se mi žaludek a chystala jsem se zvracet, sestřička se tvářila velmi naštvaně a naštěstí to všechno zůstalo uvnitř." Pro jistotu ti nasadím jěste ochrané plastové plenkové kalhoty, kdyby náhodou nezvládla plenka." Znovu nasadila masku na spaní, noční košili stáhla až ke stehnům a dveře se zavřely.

Po delší době byla opět tma jako v pytli, ricin o sobě dal docela brzo vědět a já se několikrát vyprázdnila do pleny. Musela se mi nahromadit v každé skulině, protože jsem cítila průjem až na zádech. Tu noc jsem nemohla usnout, doufala jsem, že noc brzy skončí a já budu z té hrozné situace vysvobozena. Druhý den ráno jsem byla vyčerpaná.

V šest hodin se otevřely dveře, nejdřív mi sundali masku na spaní a já uviděla dvě sestry. Jedna z nich ke mně přistoupila a řekla: "Já jsem sestra Ulrike, dobrý den. Dnes toho máme na práci docela dost. Nejprve vám sundám Segufix. Ale nevstávej, protože tě odneseme na nosítkách do koupelny. Když mě rozvázala, přišla s nosítky a dvě sestry a Steve mě zvedli. Viděla jsem, že moje postel a noční prádlo dostaly pořádně zabrat. Sanitář vzal Melanii za ruku a sestry mě společně odnesli do koupelny. Ve sprchovým koutě mi svlékli všechno oblečení. Plenka byla úplně na hovno, všude z ní to vytékalo. Sestra Ulrike si nasadila průhledné gumové rukavice a zástěru, aby se na ni náhodou něco nedostalo. Pak mi bylo dovoleno vstát a Steve mě důkladně umyl a osprchoval, což pro mě bylo opět velmi nepříjemné. Pak jsem se musela vrátit k přebalovacímu pultu a byla jsem opět navlečena do pleny s několika zesilovačemi a plastovými plenkovými kalhotkami. Šaty, punčochy a boty byly připravené a po několika minutách jsem byla oblečená a odvedli nás na snídani. Přišlo mi že dostávám silnější a silnější pleny. Chápu že je to nutné, ale na šustění plen jsem zvyklá na tlusté pleny taky ,ale že mi dají do tlustých plen ještě několik zesilovačů, to už je vrchol. První kroky v takových plenkách je skoro nemožné, časem se pleny mezi nohama trochu zlomí a chodí se v nich o chlup lépe. V jídelně jsem si všimla, že moje místo vedle Tiny je opět obsazené, podívala jsem se na Tinu a ona mě pozdravila pohledem a usmála se na mě. Bylo pro mě velmi těžké zvyknout si na oddělení B, trávit celý den v plenkách a používat pleny na obě potřeby bylo pro mě bylo velmi nepříjemné. K snídani jsem dnes dostala jen kaši , čaj a pár sucharů, kterou mě alespoň nekrmili. Ihned po opuštění snídaňové místnosti jsme museli natáhnout ruce dopředu a sestry nám nasadily tuhé ochranné rukavice, které byly na zápěstí zajištěny pásky, takže jsme si je nemohli sami sundat. Rukavice byly v dlaních úplně ztuhlé, takže se s nimi nedalo nic zvednout ani se ničeho dotknout. Pomyslela jsem si: "Skvělý začátek dne". "Paní Schulzová, máme vás odvést k vrchní sestře na konzultaci." Sestra Franziska mě chytila za ruku a odvedla dlouhou chodbou do pokoje paní Bergerové. Posadila jsem se , ale stejně jsem byla okamžitě uvedena do místnosti.

"Paní Schulzová, jste u nás už necelé čtyři týdny. Váš manžel zavolal a požádal o návštěvu. Zítra přijde do nemocnice, aby s námi probral další léčbu. To znamená, že se s manželem můžete setkat i na půl hodiny v návštěvní místnosti. Tato zpráva ve mně vyvolala takovou radost, že jsem okamžitě začala brečet.

Pokračování příště ..

[nikos28]

ahoj,moc krasny pribeh,jen pokracovani dlouho nebylo...