Vzpomínka z dětství

[baby.cz]

Vyrůstal jsem v 90 letech.
Již v dětství bylo několik situací kdy jsem přišel do kontaktu s plenkami.
Moje první vzpomínka je z období kdy mě mohli být asi čtyři roky nebo pět. Byl jsem aktivní a zvídavé dítě které objevovalo svět a tak jsem po dlouhém a vyčerpávajícím celodenním hraní byl v odpoledních hodinách už docela unavený. Někdy se stávalo že jsem usnul při hraní jen tak na koberci. V takovém případě mě často rodiče odnesli do mé dětské postýlky do pokojíčku.
Často se stávalo že jsem v časných večerních hodinách usínal ve své dětské postýlce.
Zdál se mi jeden zvláštní sen že padám ze skály. Jelikož můj otec byl aktivní horolezec nebylo na tom nic moc zvláštního. Často jsme jezdili na výlety do skal a já pozoroval jak můj otec leze na skály. Tak nějak se mi vzpomínky z výletu dostaly do paměti a poté se promítli i v mých snech.
Stál jsem na okraji skály a v jednu chvíli jsem ztratil rovnováhu. Začal jsem padat ze skály a padal čím dál tím níže. Když už jsem byl skoro dole a měl jsem dopadnout na tvrdou zem tak jsem se škubnutím probudil v mokré posteli. Ještě jsem cítil jak si čůrám do postele ale ať jsem se snažil sebevíc nešlo to už zastavit. Byl jsem počůraný. V pokojíčku byla tma a nebylo nic vidět ale cítil jsem jak se mi mokré a teplé pyžamo přilepilo k mému tělu. Bylo to docela nepříjemné a tak jsem na nic nečekal a vydal se za světlem do kuchyně.
V kuchyni ještě seděl můj otec který pil svůj oblíbený bylinkový čaj a četl nějakou knížku. Když mě viděl jak přicházím z dálky do kuchyně tak odložil knihu a jeho pohled směřoval přímo na mě. Já jsem se cítil provinile a i s takovým výrazem jsem se až nečekaně rychle přiznal že jsem se počůral. Otcova reakce byla překvapivá ale když mě viděl jak tam stojím v mokrém pyžamu vzal to s pochopením. Otec mi pomohl z mokrého pyžama. Osprchoval mě a oblékl do čistě vypraného a voňavého pyžamka. Převlekl mi i postel a uložil mě zase do postele.
Situace se opakovala den co den. Pořád ten stejný sen a pořád mokrá postel. Byl jsem z toho docela nešťastný protože s tím nešlo nic dělat. Nebylo to mým zavinění. Já už jsem byl natolik zodpovědný že jsem si na záchod došel vždy včas a žádné nehody jsem už nemíval. Vždy když jsem byl na skále jsem věděl že bude problém a než jsem se stačil probudit bylo pozdě. Pokaždé jsem cítil teplo které se mi rozlévalo od rozkroku do mého pyžama a dále po celé postýlce. Nešlo s tím nic udělat. Mohl za to vše jen ten můj jediný špatný sen který se stále dokola a dokola opakoval. Jinak jsem si byl jistý že by se to nestalo.
Jednou jsem byl doma jen já, má matka a starší sestra. Otec byl s mou mladší sestrou pryč.
Probudil jsem se potmě ve svém pokojíčku v mokré posteli a jelikož to bylo nepříjemné tak jsem se šel co nevidět přiznat své matce do obýváku. Máma nebyla nadšená a jelikož byla už také unavená tak se do převlékání moc nehrnula. Zašla se mnou do koupelny a tam mě zbavila mokrého pyžama a osprchovala. Zabalila do ručníků a odnesla do obývacího pokoje na sedačku. Oznámila mi že mě nemá kam uložit ke spánku protože moje postel je mokrá. Řekla že to musíme nějak vyřešit. Jelikož má mladší sestra byla pryč byla volná její dětská postýlka. Matka navrhla jediné možné řešení a mě nezbývalo nic jiného než souhlasit i když se mi to trochu nelíbilo. Má mladší sestra byla totiž ještě miminko a její postýlka byla s vysokými dřevěnými žebřinami které nešli stáhnout, takže bylo nemožné abych se s postýlky sám dostal. Já jsem sice měl v postýlce také žebřiny ale na straně jsem je měl stažené takže jsem kdykoliv mohl ven. Moje volnost a svoboda byla teď v rukou mé matky a proto jsem cítil obavy. Byl jsem trochu vyděšený a říkal jsem si co když budu potřebovat v noci vstávat. Své obavy jsem sdělil své matce. Má matka říkala že není důvod abych v noci vstával. Když budeš potřebovat tak stačí zavolat a já přijdu. Tak jsem souhlasil ale vnitřně se mi to nelíbilo. Byl jsem přeci jen zvyklí na svojí postýlku a nic jiného jsem neznal. Pokud jsem dříve spal v jiné postýlce rozhodně jsem si to nepamatoval. Vím že se mě to tenkrát hodně dotklo a promítlo do mé vybudované sebevědomé a neústupné osobnosti. Musel jsem poprvé v životě udělat ústupek. Spát v cizí postýlce pro mě bylo něco ponižujícího a nepředstavitelného.
Byl jsem z toho celý nesvůj ale i přes námitky to byla jediná možnost a tak jsem nesouhlasně souhlasil.
Po dlouhé domluvě má matka začala hledat pyžamo ve skříni ale žádné nenašla. Neměla mi co obléci protože moje všechny pyžama byly pravděpodobně na vyprání. Není divu když jsem měl časté mokré noci. Matka vytáhla noční košilku mé starší sestry a říkala že to musí stačit. Já jsem souhlasil ale namítal jsem nemám spodní část pyžama. Matka se zeptala jestli to vadí ale já jsem si stál na svém. Trochu jsem jí podráždil což jsem asi neměl dělat. V afektu vytáhla ze skříně všechno prádlo které tam měla pečlivě vyžehlené a poskládané. Hledala něco co by mi mohla dát. Jak se tak tím vším probírala tak jí přišli do ruky plenkové kalhotky které byly mé mladší sestry.
Zrovna když držela plenkové kalhotky v ruce tak prohlásila vždyť já nic nemám. V tu chvíli se zarazila a její zrak směřoval na plenkové kalhotky. Víš co tak já ti dám tyhle kalhotky. Já jsem v tu chvíli zůstal jako opařený a nevěděl jsem jestli to myslí vážně. Jenže než mi to všechno začalo docházet tak se má matka vrhla do přípravy.
Rozložila gumové plenkové kalhotky na křeslo. Při pohledu na ně jsem si říkal že to není tak hrozné vždyť to jsou jen kalhotky akorát se zapínáním po stranách. Jenže to už máma přinesla několik látkových plenek a začala je rovnat do gumových kalhotek. Přichystala takový balík že jsem začal litovat toho že chci spodní část pyžama. V tu chvíli bych byl snad raději nahý než takhle zabalený. Při pohledu na plenky jsem byl rozpačitý.
Jak byla máma rozjetá tak už jsem se bál cokoliv říci. Než jsem se nadál tak už jsem ležel na rozložených plenkách. Máma byla k nezastavení a asi to neuvědomila protože na přebalování byla zvyklá od mé mladší sestry. Nějak ji nepřišlo že přebaluje někoho jiného a tak mě automaticky i namazala dětským olejíčkem a zapudrovala. Jinak si to nedokáži vysvětlit protože v úmyslu to pravděpodobně neměla. Já jsem nebyl žádné mimino a dětský pudr jsem nepotřeboval. Jen jsem nechtěl spát nahý protože jsem byl zvyklý spát oblečený.
Máma už jen přehrnula plenky a upravila na břiše aby byly rovně. Když zapínala plenkové kalhotky po stranách tak to z ní všechno spadlo a začala být zase klidná. No vidíš tak jsme to zvládli povídá a teď můžeme jít konečně spát.
Já jsem se cítil podivně protože plenkové kalhotky a ten balík látkových plenek byl docela objemný a když máma povídala že můžeme jít spát tak jsem úplně s jejím výrokem nesouhlasil protože chůze nebyla v té chvíli něco co bych si dokázal představit.
Chvilku jsem jen tak ležel v plenkách na pohovce a začala jsem si zvykat na neobvyklou situaci do které jsem se dostal. Moje máma mi řekla ať si stoupnu a zvednu ruce nad hlavu že mi obleče noční košilku. Dalo to zabrat ale nakonec jsem se postavil. Objemné plenkové kalhotky mě táhli k zemi. Cítil jsem se trochu divně když jsem stál před mámou jen v plenkách a tak jsem si trošku oddych když mi máma oblékla noční košilku a plenky schovala pod ní.
Seděl jsem chvilku v obýváku v křesle a pak mě máma odnesla potichu do pokojíčku. V pokoji už spala má starší sestra a máma nechtěla aby se vzbudila. Po tmě mě máma vložila do hluboké dětské postýlky ze které už nebylo možné vylézt. Když máma odešla a já ležel v postýlce začal jsem pociťovat úzkost. Nejen že jsem nemohl sám vylézt ale ještě jsem měl na sobě objemné plenky ve kterých jsem se nemohl normálně pohybovat. Ležel jsem na zádech a cítil jsem se bezbranný. Nedalo se nic jiného dělat než vydržet do rána ale ráno bylo ještě daleko. V té tmě jsem musel být potichu abych nevzbudil sestru a to bylo docela těžké. Měl jsem v hlavě spoustu myšlenek které mě napadly. Necítil jsem se zrovna nejlépe v postýlce pro miminka protože jsem musel čekat na vysvobození. Ta myšlenka že jsem v postýlce pro miminka se mi rozkládala v hlavě. Plenky které jsem měl na sobě ten pocit ještě stupňoval a navíc ta vůně dětského olejíčku a dětského pudru. Připadal jsem si jako mimino. Nemohl jsem dát nohy k sobě a v plenkách jsem po chvíli cítil teplo které bylo docela příjemné. Ne že bych se počůral ale studené plenky se na mém těle zahřáli. Začal jsem si cucat palec na ruce a tak nějak jsem se zklidnil až jsem usnul.
Spal jsem tvrdě a ráno po probuzení jsem byl už v pokojíčku sám. Moje starší sestra byla už vzhůru a moje máma také. Slyšel jsem hlasy za zavřenými dveřmi. Chtěl jsem vstát ale když jsem zjistil že mám na sobě plenkové kalhotky tak jsem své rozhodnutí vzal zpět. Začal se mi vybavovat včerejší večer a po klidném spánku jsem začal být trochu nervózní. Připadal jsem si opuštěný a zároveň jsem se styděl dát o sobě vědět. Ležel jsem jen tak v postýlce a čekal až mě někdo vysvobodí ale nikdo nepřicházel. Z dlouhé chvíle jsem ještě na chvíli usnul.
Aby toho nebylo málo tak jsem měl zase ten častý zlý sen a když jsem se probouzel tak jsem cítil teplo které se rozlévalo do mého rozkroku. Myslel jsem že bude zase ostuda a že se budu muset jít přiznat mým rodičům ale tentokrát bylo něco jiné. Po probuzení jsem zjistil že nejsem ve své postýlce.
Probouzel jsem se do reality a měl jsem výčitky že jsem počůral cizí postýlku. Když jsem však zkoušel nahmatat mokré prostěradlo tak bylo suché. Mokro a teplo jsem ale cítil v mém rozkroku. V tu chvíli mi to došlo. Když jsem odhrnul deku tak jsem si vzpomněl že jsem spal v plenkách.
Byl jsem vyděšený a nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem nedělal nic. Ležel jsem v postýlce v mokrých plenkách a koukal do stropu. Bál jsem se někoho zavolat. Měl jsem strach z toho jak budou reagovat moji rodiče až to zjistí. Styděl jsem se natolik že jsem neměl odvahu to přiznat a tak jsem čekal až se na to přijde samo.
Čekání bylo dlouhé. Nevěděl jsem ani jestli chci aby někdo přišel ale zároveň jsem si přál brzké vysvobození. Byl jsem zmatený.
Konečně jsem se dočkal.
V předsíni jsem zaslechl hlasy. V ten okamžik jsem na nic nečekal a schoval si hlavu pod deku. Předstíral jsem že spím.
Náhle se otevřely dveře. Do pokojíčku a vešla má matka a řekla:
Tak kdepak mám to moje miminko?
My nebudeme dneska vstávat?
Odhrnula deku a já jsem předstíral že jsem se právě probudil.
Tak jak jsi se vyspal kocourku můj?
Já jsem jen něco na souhlas zakňoural.
Podívej se venku svítí sluníčko a je nádherný den. To by byla škoda kdyby jsi celý den prospat.
To jsem ráda že se ti spalo dobře v cizí postýlce. No vidíš postýlka zůstala suchá tak to jsem ráda.
Jsem zvědavá jestli má můj kocourek i suché plenky.
Já jsem trochu znejistil a nic jsem neříkal. V tu chvíli si nebyla jistá ani má máma a tak mi strčila do plenek dva prsty aby se přesvědčila. Plenky samozřejmě byly mokré a máma to hned zjistila. Tak trochu se mi oddechlo že na to konečně přišla sama. Pociťoval jsem však rozpačitost a i jsem se za to styděl.
Máma mi řekla: Kocourku můj ty jsi opravdu ještě moje malé miminko. Půjdeme se vykoupat ale musíš chvilku vydržet protože teď se koupe tvoje sestřička Anička. Ležel jsem tedy ještě chvíli v postýlce po dekou. Za nějakou dobu přišla do pokoje moje máma a hned za ní moje sestra Anička.
Máma povídá podívej se Aničko máme tady nové miminko.
Anička si nebyla jistá co to máma povídá a tak se podívala do postýlky aby se přesvědčila. Když mě uviděla v postýlce tak měla radost a dělala jako že jsem miminko. Já bych odporoval ale měl jsem strach že mě má sestra uvidí v plenkách. Tak jsem jen tak ležel a dělal jsem že jsem miminko. Měl jsem opravdu strach že odhrne deku a uvidí mě v plenkách. Opravdu stačilo málo a měl bych ostudu. Má sestra si hrála na maminku a nosila mi do postýlky různá chrastítka a dudlíky. Jeden dudlík mi i strkala do pusy a já jsem poslušně dudal. Chtěl jsem jí zabavit aby jí náhodou nenapadlo odhrnout deku. Občas mi dudlík vypadl z pusy a ona mi ho tam strkala zpátky. Bylo vidět že se baví. Tak nějak se mi to začalo líbit.
Byl jsem středem pozornosti a její starostlivost byla příjemná.
Ležel jsem v postýlce v počůraných plenkách jako opravdové miminko a dudal jsem dudlíček.
Po nějaké době přišla do pokojíčku má matka a když viděla že mě má sestra škádlí ukončila mé trápení a poslala mou sestru ven před barák na hřiště. Když sestra odešla tak mě odnesla do koupelny. Zbavila mě mokrých plenek a vložila do napouštěné vany. Nějakou dobu jsem se koupal ve vaně a pouštěl si po hladině lodičky.
Myslím že si málo kdo může pamatovat období když byl ještě miminko ale já si to pamatuji dost dobře. I když to bylo o něco později a jen jediný den tak to v mé duši zanechalo pěknou vzpomínku. Z raného dětství mám jen několik málo vzpomínek a tato patří mezi ně.
Konečně jsem se dostal k tomu to zvěčnit i v písemné formě tak doufám že se bude líbit.

[Treti oko]

A tohle je fakt pravda ?

Jako povídka celkem fajn, ale...

[baby.cz]

Pravda je široký pojem.
Příběh je samozřejmě pravdivý ale popsat pocity čtyřleteho dítěte po tolika letech letech není zrovna něco co by bylo k pravdě až tak blízko. Jinak jsem to vnímal tehdy a jinak to vnímám teď. Nejsem rozhodně nějaký spisovatel a už tak mi to dalo dost práce napsat. Mohl jsem to napsat lépe ale už jsem to chtěl rychle dokončit. Možná proto v textu není vše tak zřejmé a něco jsem možná trochu okořenil.
Podstatou věci není hledání pravdy. Příběh by měl být zajímavý a delší než pár vět.
Toto byl můj první pokus něčím přispět.
Tak doufám že to není úplný propadák.

[Mskvor]

Ahoj baby.cz,

Podle mě to určitě není propadák, je to docela slušně napsáno, takže dík.

MS

[baby.cz]

Tak díky. Možná zkusím ještě něco napsat. Možná nějakou fantazii ta se píše lépe. Ať je co číst

[diaperD]

Mi se to moc líbí. Je to pěkně napsané.

[--SWITCH_ABDL--]

Tohle je dost zajímavé téma. Příspěvek sice zní jako povídka, ale je celkem jasné, že s tímhle jsme se nenarodili. Musel to způsobit nějaký silně emotivní zážitek v raném dětství, který si už nepamatujeme a ani nemůžeme, když vzpomínky má dítě až někdy od 4. roku. Máte někdo nějakou takovou matnou vzpomínkou, o které si myslíte, že by to mohl ten okamžik? Nemyslím konkrétně, jen prostě jestli si na něco vzpomínáte?

[Treti oko]

Asi nejstarší moment si vybavuju kolem cca dvou let - blbnul jsem ve vaně. Ale je toho o dost víc, jenže většinou jde o takový "hodně krátký videa." Nicméně se dá říct, že někde tam se to asi spustilo.

[Střelec]

Já si pamatuji jen útržky zato si je pamatuji docela jasně. Jednak na ty bílé vypolstrované stoly v nemocnici a u doktorky na kterých mě přebalovaly sestricky a moje máma. A pak různé holky a paní co mě hlídaly a přebalovaly asi tak do věku 3 ..let a už to bylo..