Krok za krokem I.

[nuknuk]

Nemohu dýchat, buší mi srdce, chci VEN.

Proč jsem sem lezl? Doslova po čtyřech. Večer, vyčerpaný a s bolestí hlavy. Proč jsem nezůstal ležet ve svém stanu? Co by řekli ostatní, co by řekl Mivo? To nevím a nedal jsem si šanci to zjistit. Raději jsem poslušně po čtyřech vlezl do potní chýše, kterou jsme odpoledne připravili.

MITÁKUJA OJÁSIN, zdravím poprvé v životě ty, co šli předem mnou. Potní chýše jedním hlasem odpovídá MITÁKUJA OJÁSIN, VÍTEJ BRATŘE!

Sedím přímo proti malému vchodu a pozoruji další příchozí. S každým mizí zbytky volného místa a zvyšuje se teplota, vydýchává vzduch. Po poslední sestře zřejmě přijdou rozžhavené.. SEDM KAMENů zazní od Miva prosba dvěma firemanům.

Už teď je mi na omdlení, se vzrůstající panikou očekávám příchod kamenů.

POZOR V POTNÍ CHÝŠI, KAMENNÍ MUŽI JDOU. Bez brýlí vidím oblý oranžový kámen, ze kterého sálá teplo. Jedním hlasem vítáme kamenného muže VÍTEJ BRATŘE! Mivo bere parohy a ukládá ho do díry uprostřed chýše. Teplo roste stejně rychle jako moje touha zmizet. Ještě mám šanci, ještě nejsou zavřené dveře.

Co mi brání sebrat se a jít ven? Vím to, znám to celý život. Obava z projevené slabosti. Z toho, co řeknou, nebo si jen pomyslí ostatní. Strach z kritiky. Ještě můžu zmizet říkám si s každým dalším rozpáleným kamenem. Vydám se všanc svojí panice, nebo soudům ostatních? Tohle je moc velké sousto, ať se rozhodnu jakkoliv.

Po sedmém kameni a vodě přivítané slovy VÍTEJ SESTRO se Mivo ptá CHCE JEŠTĚ NĚKDO NĚCO ŘÍCT?

Chvíli otálím, sbírám odvahu a pak se slyším, jak do pološera říkám JÁ MÁM STRACH.

Mivo obratem odpovídá ZKUŠENOST ŘÍKÁ, ŽE ČÍM VÍCE BUDEŠ BOJOVAT S HORKEM, TÍM TO PRO TEBE BUDE TĚŽŠÍ, PŘIJMI HO A VŠE BUDE V POŘÁDKU. Mlčím. Vím, že přežiju. Nevím ale jak.

ZAVŘÍT DVEŘE slyším už trochu z dálky a moje panika vrcholí. Dva firemani zvenku stáhnou deky přes vchod a zůstává vidět jen hromádka žhavých kamenů. Po holých zádech, rukou, nohou, obličeji mi stékají kapky potu. Nemohu dýchat. Mám s sebou ručník, dávám si ho před obličej. Nádech, výdech.

Slyším Miva, jak říká ať se pomodlíme za sebe, ať ze srdce a nahlas vyslovíme přání pro tento pobyt, pro hledání vize. Postupně slyším modlitby ostatních a pomalu přichází řada na mne.

VELKÝ DUCHU, PROSÍM, AŤ ZDE DOSTANU, CO POTŘEBUJI, I KDYBY TO MĚLO BÝT ZJIŠTĚNÍ, ŽE NA HLEDÁNÍ VIZE PRO MNE JEŠTĚ NENASTAL TEN SPRÁVNÝ ČAS.

Uléhám na holou zem a nechávám se trochu chladit trávou. Nádech, výdech, nádech, výdech. Slyším modlitby ostatních, ale neposlouchám. Jsem u sebe, jsem v sobě. Nádech, výdech. A znova, znova...

JESTLI CHCETE OTEVŘÍT DVEŘE A UKONČIT PRVNÍ KOLO POTNÍ CHÝŠE, MUSÍTE NA FIREMANY ZAVOLAT MITÁKUJA OJASIN. Přidávám se ke křiku ostatních. MITÁKUJA OJASIN. Neboli všichni jsme součástí jednoho celku. Přežil jsem, nevím jak.

Vylézám ven, ochladit se, nadechnout a napít. Velký duch mezitím rozsvítil hvězdy. Ještě zbývají tři kola.

Dovnitř mne už nikdo nedostane. MIVO, JÁ UŽ TAM NEMŮŽU.

DOBŘE, TAK SE JDI PŘEVKLÍKNOUT A SEDNI SI ZVENKU, AŤ SDÍLÍME SVOJI ENERGII.


P.S. na dudlík přijde až v dalších dílech, tak prosím vydržte